Recenzent pokračuje:

Existují podivné události, o nichž se zdá, že jsou důkazy nadpřirozených vlivů, fungujících v každodenním životě. Jsou důsledkem zákonů pravděpodobnosti. Paradoxním rysem zákonů pravděpodobnosti je to, že způsobují, že se nepravděpodobné události dějí překvapivě často. Jednoduchým způsobem vysvětluje tento paradox Littlewoodův Zákon o zázracích. Littlewood byl slavný matematik, který vyučoval na Cambridžské univerzitě. Definoval zázrak jako událost, která má zvláštní význam, když k ní dojde, ale vyskytuje se s pravděpodobností jedné ku milionu.

Littlewoodův Zákon o zázracích praví, že v životě každého normálního člověka dochází k zázraku přibližně jednou za měsíc. Důkaz o platnosti tohoto zákona je jednoduchý. Během doby, kdy jsme vzhůru a aktivně jednáme v životě, přibližně osm hodin každý den, jsme svědky toho, že se nám dějí věci přibližně jednou za vteřinu. Takže se nám během každého dne stane přibližně 30 000 věcí, tedy asi milion věcí měsíčně. S několika málo výjimkami nejsou tyto události zázraky, protože jsou bezvýznamné. Pravděpodobnost, že se stane zázrak, je asi jedna ku milionu. Proto bychom měli očekávat zázrak každý měsíc.

Co se týče skutečných nadpřirozených jevů, hypotézu, že k nim skutečně dochází, ale že se nedají vědecky zkoumat, podporuje podle autora množství důkazů. Mnoho nadpřirozených jevů zaznamenala například britská Společnost pro psychický výzkum a další organizace v jiných zemích. Časopis londýnské společnosti je plný pozoruhodných událostí, v nichž, jak se zdá, mají obyčejní lidé nadpřirozené schopnosti.Tyto důkazy jsou naprosto anekdotické. Nemají nic společného s vědou, protože je nelze zopakovat za vědecky řízených okolností. Avšak tyto důkazy existují. Jasně z nich vyplývá, že pokud dochází k nadpřirozeným událostech, dochází k nim v domě, kdy jsou lidé ve stresu a zažívají silné emoce.To okamžitě vysvětluje, proč se nedají nadpřirozené jevy pozorovat za podmínek vědeckého experimentu. Silné emoce a stres jsou svou podstatou neslučitelné s řízenými vědeckými procedurami.

Autor argumentuje, že je pravděpodobné, že nadpřirozené duševní schopnosti a vědecká metoda jsou komplementární. Výraz "komplementární" je technický termín, který do fyziky přinesl Niels Bohr. Znamená to, že dva popisy přírodního jevu jsou sice možná platné, ale není možno je pozorovat zároveň. Klasickým příkladem komplementarity je dvojí podstata světla. V jednom pokusu je světlo vidět jako vlnění, v jiném jako soubor částic, avšak nemůžeme vidět vlnění i částice zároveň při jediném experimentu. Komplementarita je ve fyzice potvrzeným faktem. Rozšíření komplementarity do říše duševních jevů je čistě spekulací. Ale, uzavírá autor, mně se zdá přijatelné, že by mohl existovat svět nadpřirozených jevů a že je příliš nezachytitelný na to, aby se jímmohly zabývat hrubé nástroje vědy.