Pokud bychom totiž uvažovali o vědomí v téhle souvislosti, byl by takový návrh - prohlásit embryo až pak za lidskou bytost - absurdní už na první pohled a bez dalšího uvažování. Takovou se mi jeví úvaha pana profesora až po kratším domyšlení zmíněné analogie...

Ještě poznámku k názorové konfrontaci u potratů a hlavně jejich zákazu. Napsal jsem, že z mého pohledu tzv. zastánci potratů (často ale spíš odpůrci jejich zákazu, což rozhodně není totéž) nemají vůbec žádné relevantní argumenty. Obávám se ale, že tady jde o těžko překonatelnou emocionální bariéru chápání obou stran. Tj., že já nechápu, jak mohou myslet to, co říkají vážně a oni zas nemohou pochopit, jak já to mohu považovat za pouhé absurdity. Ale jde to celkem samo. Stačí cítit přiměřeně různou míru respektu k (lidskému) životu a nemůžeme se nikdy shodnout.

Aspoň racionálně si umím představit, jak očividné se zdají být stoupencům potratů jejich pravdy. Např. úvaha o právu ženy na svobodné rozhodnutí o svém těle a o svém životě. Žasnu a emocionálně nikdy nepochopím, jak se z ní mohl vypařit fakt, že se rozhoduje také o životě a smrti jiné lidské bytosti. Kam sublimovalo vědomí, že tím je svoboda ženy (či obou rodičů) omezena. Omezena právem jiné lidské bytosti na život.

Rozum to ale chápe docela snadno. Pokud považuji embryo (řekněme do dvou, tří, čtyř, pěti či šesti měsíců, račte si svobodně a demokraticky vybrat) za něco jako biomasu s jistými známkami života, necítím a neprožívám je jako lidskou bytost, žasnu stejně. Stejně emocionálně nechápu, co to odpůrci potratů melou o jaké jiné lidské bytosti a jejích právech. Jejich žvásty jsou pak očividně absurdní a právem je začnu podezírat z nejhorších úmyslů. Jak děsivá může být tato moje představa pro některé lidi s větší mírou respektu k životu mohu pochopit jen rozumem. Pokud ovšem chci chápat aspoň do této míry.

Myslím, že debata je tady možná. Pokud si obě strany uvědomí své emocionální postoje a jejich omezující důsledky. Pokud jim tohle vědomí pomůže snažit se ta omezení překonat, jak to jen dovedou...

Takže opravuji. Rozumím, že argumenty stoupenců potratů se jim jeví jako zcela korektní a jedině správné. Rozumím, že moje námitky cítí jako nesmyslné a případně i nekalé. Vyzývám je ale, snažte se také vy aspoň porozumět, že chápat to všechno podobně je nad mé (emocionální) síly...