Očekávají, že nastoupí rovnou do nějaké vedoucí funkce, ale nemají nejmenší představu, jak pracovní kolektiv vůbec funguje. Z akademického závětří jsou vrženi rovnou do arény tvrdého byznysu, kde víc než diplom platí praktické a finančně vyjádřitelné výsledky, neboť jen pro ozdobu firmy si dnes nikdo žádné reprezentativní figury vydržovat nemůže.

Je to tristní, ale psaní všemi deseti není ani u absolventů ekonomických škol zdaleka samozřejmostí, natož ovládání textového či tabulkového procesoru, elektronické pošty či internetu. A to nemluvíme o založení bankovního účtu, home bankingu, elektronickém podpisu a dalších nepostradatelných nástrojích dnešního obchodního světa.

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby všechny tyto dovednosti mohl student získat už ve škole. Ale to bude ještě pár let trvat. Celé naše školství se bude muset přeorientovat od "vědění pro vědění" na "vědění pro život". Ale ani pak nezmizí docela ten handicap všech čerstvých absolventů - nedostatek praktických zkušeností.

V sousedním Německu je v některých oborech zavedeným a velmi dobře osvědčeným zvykem, že po získání diplomu musí absolvent nastoupit na jednoroční praxi v daném oboru, aby jeho diplom získal platnost. Říká se tomu "Anerkennungsjahr", neboli uznávací rok.

Po celý ten rok je absolventovi vypláceno pouze jakési kapesné, neboť se vlastně stále ještě učí a sbírá zkušenosti na místech, kde nemůže napáchat mnoho škody. Odráží se v tom také skutečnost, že jeho přínos pro zaměstnávající firmu či instituci je výrazně menší než u plnohodnotného pracovníka s praxí, a že pro takovou firmu je přijetí pracovníka bez praxe určitým rizikem.

Tento vzájemný vztah je pro obě strany celkem výhodný: praktikant se bez velkých nákladů naučí něčemu, co v následujících letech může několikanásobně zhodnotit. Zároveň si ověří, zda toto prostředí dokáže naplnit jeho představy a očekávání ohledně budoucího povolání.

Zaškolující firma pak nemusí platit plnou mzdu člověku, o kterém ještě neví, co z něj nakonec bude, a investovat tak zbytečně do někoho, kdo možná za rok dá stejně výpověď.

Zdá se mi, že tento model je hodný napodobení i u nás. Prakticky vlastně už fungoval v podobě náhradní civilní služby. Neziskové organizace se budou po zrušení branné povinnosti těžce vyrovnávat se ztrátou levných "civilkářů", mladí muži zase přijdou o "přechodné období" mezi školou a zaměstnáním, kde mohli nasbírat cenné zkušenosti pro odpovědnou volbu další kariéry.

Myslím, že by oběma stranám prospělo, kdyby se našla nějaká nová forma tohoto "uznávacího roku" nejen pro absolventy, ale i absolventky středních a vysokých škol.

Znamenalo by to zřejmě nějaké úpravy do zákoníku práce, do zákona o minimální mzdě a dalších souvisejících předpisů, ale domnívám se, že za úvahu by to stálo. Máte někdo jiný názor?