Co si to dovolujou, znělo pohoršenou částí rodičovského davu ve chvíli, když zrovna jejich potomek zůstal před zamčenými dveřmi školy, na níž bylo napsáno STÁVKA. Mnohdy doplněno vtipnými průpovídkami, nejčastěji o zábavném programu, který dětem nachystala radnice - zřizovatel té které školy.

1. září je ale jediné datum, kdy i jinak velmi zaměstnaný rodič pochopí, že jeho potomka čeká přelomová chvíle v jeho životě, kdy se stane o něco dospělejší. Už chodí do školy. A pouze v tento den - navzdory ministerské i rodičovské lhostejnosti během celého roku, alespoň malá část otců a matek vyslechla na vlastní uši nářky lidí, kterým se nebojíme svěřit formování charakteru i budoucnosti našich dětí, a přitom je nejsme schopni zaplatit alespoň tak jako sekretářku, která umí uvařit "akorát to kafe".

Fotoreportér Britských listů viděl včerejšek černobíle. Spíše černě než bíle, ale přesto se snažil o optimistický pohled. Navštívil totiž školu, v níž se kupodivu nestávkovalo. Základní školu na Červeném vrchu. Strávil s prvňáky jejich první dopoledne a to, co vidíte, je snaha učitelů nedat najevo, že prázdná peněženka není vhodný motivační nástroj pro poutavé vyprávění o tom, kterak Ema má maso a my máme mísu.

Jé, my se máme...