Stejně jako car Alexander II. likviduje Vladimír Putin podle komentátora Anatola Kaletského v Rusku feudalismus. Po rozpadu komunismu zavládla v Rusku anarchie, podobné ranému středověku v Evropě po pádu říše římské. Hlavní hospodářskou a politickou činností bylo plenění. Ti, kdo dokázali krást co nejrychleji a s co nejmenšími skrupulemi, nejvíce zbohatli. Tak to v Rusku vypadalo za Jelcina, typického "slabého" středověkého krále, obklopeného a ovládaného barony, ruskými "oligarchy". Oligarchové si ale chtěli uchránit to, co si nahrabali, a přechod od anarchismu k pořádku zosobňuje Putin - je to centralizovanější, raný moderní stát, jemuž vládne zákonnost.

Putin podle Kaletského vytvořil základy právního systému a vznikající tržní ekonomiky, avšak má dva zásadní problémy: nezvládl čečenskou válku, ta dál zuří, a Rusko nehraje skoro žádnou roli ve světě.

Podle autora je to proto, že Rusko stále odmítá akceptovat, že od ukončení studené války svět už neuznává absolutní respekt pro hranice států, absolutní státní suverenitu a "nezasahování" do vnitřních záležitostí jednotlivých zemí, jak tomu bylo v době soupeření mezi Ruskem a Západem.

V současnosti vznikají globální aliance, které si osobují právo a morální povinnost prosazovat univerzální hodnoty všude, bez ohledu na hranice - třeba i vojenskou silou. Cynikové tomu říkají pax americana, anebo neoimperialismus. Oslabení státní suverenity je však princip, který dnes globálně vládne světu, a otázkou je, zda je rozumné tento velmi kontroverzní rys globalizace přijmout, anebo proti němu bojovat.

Komentátor Timesů dále doporučuje, aby se lidé šli podívat na pozoruhodnou hru v jednom malém londýnském divadle, která dokumentuje vraždění ve Rwandě - podle něho takovéto zločiny plně ospravedlňují akce, jako byl útok na Irák. Vytvářejí přesvědčivou morální aragumentaci, proč je správné ignorovat suverenitu států a přestat ji uznávat jako absolutní základ mezinárodního práva.

Právě proto je Bushův útok na Irák - ať už byl proveden z jakýchkoliv motivů, pro ropu, jako odvetu, anebo jen kvůli americké volební kampani - historickou událostí. Je to předěl, který vedl k vzniku mezinárodního společenství, založeného na etice, a jednou provždy odmítl bezpodmínečnou suverenitu národních států.

Bez zbraní hromadného ničení lze útok na Irák ospravedlnit jen apelováním na morálku a lidská práva. Tyto hodnoty budou nyní trvale součástí agendy globální politiky, míní autor.

Rusko. které je pořád ještě plné stalinské xenofobie, má přirozeně z toho, že by byla zrušena státní suverenita, obrovský strach.

Avšak, zdůrazňuje komentátor, Putin by tento strach mohl překonat. Mohl by pozvat zahraniční pomoc či dohled nad konfliktem v Čečensku. Tím by zprofesionalizoval zásahy ruské armády v tomto konfliktu a způsobil nby, že by ruská armáda v Čečensku začala dodržovat lidská práva. A Rusko by se mělo v zahraničí začít podílet na humanitárních intervencích, nejen v Iráku, ale i v Africe a na Balkáně. Tím by získalo obdiv v Evropě a jeho armáda by začala hrát novou roli na světovém jevišti. Rusko by začalo být znovu respektováno jako aktivní účastník globální diplomacie, tentokrát s etickým rozměrem, uzavírá autor.