Spiknutí ohledně atentátů na Boltona a Pompea odhalují zhoubné úmysly a chabé schopnosti Íránu

6. 3. 2024

Zaprvé, že Írán se nadále pokouší provádět útoky na americké půdě, zdánlivě bez ohledu na jakékoli důsledky pro jaderná jednání nebo dokonce americkou odvetu. Tato arogance nevypovídá nic dobrého o tom, jak Írán vnímá sílu vůle a odstrašující postoj USA. Představa, že úspěšný atentát na významnou americkou veřejnou osobnost by nevykolejil jaderná jednání, je pro USA extrémně nebezpečným poselstvím, které riskují implicitně vyslat Íráncům.

Za druhé, že bezedná provozní lstivost Islámských revolučních gard – zčásti důsledek zoufalství režimu a tlaku pomstít se za stále rostoucí počet zavražděných íránských představitelů, v první řadě někdejšího šéfa Islámských revolučních gard Kásima Sulejmáního, a zčásti i díky úspěchům amerických a izraelských zpravodajských služeb – činí úspěch takových útoků krajně nepravděpodobným.

Z tohoto a předchozích neúspěšných spiknutí je jasné, že terorismus IRGC-QF, přinejmenším v USA, je zcela ad hoc a nezahrnuje ani konkrétní plány, ani přímé zapojení. Místo toho se operativci Islámských revolučních gard nebo někdy i jejich příbuzní pokoušejí najmout anonymní třetí strany, kterým sdělí cíl, a ponechají vytvoření a provedení plánu na této třetí straně.

Tato práce na volné noze je samozřejmě činí extrémně zranitelnými vůči útokům a zradě, což znamená, že žádný z jejich plánů se nikdy nepřiblížil uskutečnění. Navzdory letitým neúspěchům se zdá, že Írán stále nechápe, že téměř všechny, ne-li všechny, jeho IRGC-QF a zpravodajské sítě jsou monitorovány a napíchnuty jak Izraelci, tak Američany.

V tomto případě údajný agent IRGC-QF, Šahram Púrsafi, navázal kontakt s nějakou náhodnou osobou, se kterou se setkal na internetu v USA, aby sledovala Boltona. Tato osoba ho pak zkontaktovala s jinou neznámou osobou, která byla ve skutečnosti "důvěrným lidským zdrojem" (CHS) americké vlády. A tak od chvíle, kdy se spiknutí začalo uvádět do praxe, se z něj stala americká špionážní operace. Není jasné, jak je možné, že skutečně základní lekce, jako například "nevěřte náhodným cizincům, které potkáte online", nebyly dosud absorbovány údajně sofistikovanou teroristickou organizací.

V roce 2011 se Mansúr Arbabsjar, bratranec nechvalně proslulého vysokého představitele Islámských revolučních gard Abdala Rezy Šahlaje, domníval, že díky svým obchodním jednáním v USA a Mexiku by mohl znát nějaké obchodníky s narkotiky. Šahlajovi se tento nápad očividně líbil a pověřil Arbabsjara, aby jednoho z nich naverboval k únosu tehdejšího saúdského velvyslance v USA Adila ad-Džubajra, i když se z toho později vyvinulo spiknutí za účelem atentátu.

Opět je zřejmá improvizovaná a neplánovaná povaha operací Islámských revolučních gard. Arbabsjar odjel do Mexika, aby najal někoho, o kom si myslel, že je agentem kartelu Los Zetas. Místo toho si najal CHS pracujícího pro americký Úřad pro kontrolu obchodu s drogami (DEA). Stejně jako atentát na Boltona, celé spiknutí bylo od začátku do konce americkou operací, která polapila IRGC-QF. DEA CHS byl dokonce tím, kdo přišel s nápadem vybombardovat restauraci ve Washingtonu, D.C., a vše bylo ponecháno na něm. Arbabsjar také údajně diskutoval o bombovém útoku na saúdské a izraelské velvyslanectví v Argentině a na izraelskou ambasádu v USA, ale vzhledem k tomu, že mluvil s americkým agentem, ani to se nikdy nestalo.

Průšvih IRGC-QF se ještě více projevil, když se Chálid Mehdijev objevil v domě íránské disidentské aktivistky Masíh Alinedžád s nabitou puškou AK-47, 1 100 dolary a dvěma dalšími poznávacími značkami v autě. Celé dny se potloukal před domem a choval se podezřele, včetně toho, že se díval do oken a snažil se otevřít vchodové dveře. Byl zatčen za to, že nezastavil na stopce, řídil s propadlým řidičským průkazem a nevysvětlil věci ve svém autě. Alinedžád se stala terčem únosu íránského ministerstva zpravodajských služeb (MOIS), který začal kolem června 2020. I zde se spiknutí dostalo až ke sledování, než zasáhla FBI.

Odhalené plány naznačují, že Islámské revoluční gardy, QF a MOIS, spíše než aby usilovaly o sofistikované spiknutí, házejí na zeď tolik improvizovaných spiknutí, kolik jen mohou, aby zjistily, zda se nějaké uchytí. I když se jim to nakonec může podařit, neustálé odhalování jejich selhání by mělo být pro íránský režim ostudou.

Samozřejmě, že se nikdy nevyplácí podceňovat protivníka a je možné, že amatérská povaha odhalených spiknutí neodráží sofistikovanější plány, které jsou monitorovány a mařeny mimo soudní systém. Navíc, pomineme-li výše zmíněná selhání terorismu, Íránci provozují velmi efektivní a lukrativní globální zločineckou síť, především prostřednictvím Hizballáhu, zapojenou do všeho, od obchodu s narkotiky a zbraněmi až po praní špinavých peněz. Toto narkoteroristické spojení by mohlo být využito k provádění útoků.

Ani obecný trend selhání Islámských revolučních gard po celém světě nutně neznamená, že se nepřizpůsobují a nakonec neuspějí v rozsáhlém útoku. Tyto neúspěchy by neměly odvádět pozornost od vážnosti a rozhodnosti zlých úmyslů íránského režimu, a tedy i od potřeby neustálé ostražitosti. Íráncům se koneckonců podařilo unášet nebo zabíjet disidenty po celé Evropě.

A konečně musí USA dát Íránu jasně najevo, že na další pokusy zabít bývalé americké představitele nebo kohokoli jiného na americké půdě dojde k tvrdé vojenské reakci. Všechna tato spiknutí odhalila, že Írán se USA nebojí a vůbec je nebere vážně. To se musí změnit.

Zdroj v angličtině: ZDE