Černohorské schizma: Jak konflikt ve vládnoucí straně dává šanci "přátelům Ruské federace"

6. 3. 2024

Místopředseda PES a zároveň prezident země Jakov Milatović rezignoval na všechny stranické funkce a stranu opustil.

Milatović své rozhodnutí vysvětlil na sociální síti Twitter (X), že současná činnost politické síly je v rozporu s tím, co bylo slíbeno občanům, a s hodnotami, kterými se řídil při zakládání strany.

"Vytvořením hnutí "Evropa nyní" jsme občanům slíbili transparentnost práce, racionální a odůvodněný dialog o inkluzivních a udržitelných politikách. Zároveň jsme slíbili, že kompetence a osobní integrita budou rozhodujícími faktory při zaměstnávání a kariérním postupu, a také jsme slíbili odlišnou politickou kulturu založenou na respektu k rozmanitosti a opětovném potvrzení evropských hodnot," řekl Milatović a naznačil, že PES nyní všechny tyto sliby neplní.

"Hnutí Evropa nyní" odmítlo tvrzení hlavy státu jako subjektivní. Místo toho obvinilo prezidenta, že má v úmyslu bránit práci vlády a strany. "Je dobře, že si Milatović uvědomil, že je čas opustit hnutí Evropa teď, aby společnost netrpěla kvůli jeho osobní nespokojenosti," uvedla PES.

Existuje však důvod se domnívat, že k rozkolu došlo na základě postojů k prosrbským a proruským hnutím.

Důsledkem této krize tedy může být korekce zahraniční politiky Černé Hory.

Koalice s proruskými politiky

Rozkol v PES nebyl pro odborníky ani běžné občany Černé Hory překvapením, i když k němu došlo pouhých dvacet měsíců poté, co bývalý ministr hospodářství, nyní prezident Jakov Milatović a bývalý ministr financí, nyní premiér Milojko Spajić, tehdy ještě nováček v černohorské politice, založili v roce 2022 nové hnutí.

Předtím byli součástí politického bloku, který v roce 2020 vytlačil "staré politiky" vedené Milem Djukanovićem.

Zde stojí za to připomenout, že toto protestní hnutí zahrnovalo kromě protikorupčních aktivistů také příznivce srbské pravoslavné církve, sympatizanty "srbského světa" a dokonce i ruské agenty. V tomto prostředí byli Milatović a Spajić zodpovědní za "expertní složku" a "nové tváře".

Zahájení nového politického projektu se ukázalo jako mimořádně úspěšné. Na jaře loňského roku zvítězil v prezidentských volbách Jakov Milatović a v létě zvítězilo v předčasných parlamentních volbách také Hnutí Evropa nyní.

Faktem je, že Spajić měl kandidovat za mladého a nadějného Rukha, ale najednou se ukázalo, že má pas jiné země – Srbska. V důsledku toho musela strana urychleně hledat nového kandidáta.

Tvrdí se, že Spajićovi se celý příběh příliš nelíbil a vztahy mezi lídry hnutí se od té doby staly velmi napjatými.

Po vítězství v parlamentních volbách konflikt ještě více eskaloval. Jak se ukázalo, zakladatelé PES měli na vytvoření vládní koalice různé názory.

Podle zpráv v médiích Milatović trval na tom, aby do parlamentu byly zahrnuty většiny politických sil z radikálně prosrbského, ještě více proruského tábora (mluvíme o zástupcích koalice "Za budoucnost Černé Hory", ZBCG).

Místo toho se Spajić údajně postavil proti a prosazoval možnost vytvoření koalice s centristy z občanského hnutí URA bývalého premiéra Dritana Abazoviće nebo dokonce s jednotlivými spolupracovníky prozápadního, ale odporného bývalého prezidenta Mila Djukanoviče a jeho Demokratické strany socialistů (DPS).

Nakonec se sice Spajić stal premiérem, ale za cenu vytvoření koalice s proruskými politiky.

Jedna z nich, Andreja Mandychová, se stala předsedkyní parlamentu. Toto jmenování bylo ve skutečnosti kompromisem – radikálně prosrbští a proruští zástupci strany "Za budoucnost Černé Hory" vstoupili do vládní koalice, ale nezískali ministerské posty, pouze křeslo předsedy.

Od té doby údajně prezident a premiér zastavili veškerou komunikaci, která nebyla nezbytná pro plnění jejich pracovních povinností.

Jaký byl důvod současného, definitivního rozchodu zakladatelů PES ani v Černé Hoře není s jistotou známo.

Je všeobecně známo, že mezi prezidentem a premiérem došlo v poslední době k mnoha politickým rozporům, které se však týkaly vnitropolitických otázek – aktuální činnosti vlády, návrhů zákonů a personálního obsazení.

Podle některých pozorovatelů se může jednat o konflikt ohledně vytvoření představenstva Energetické společnosti Černé Hory (EPCG), což je proces, který způsobil značné vnitřní spory v PES.

Sám prezident Milatović však naznačil, že důvodem jeho rozhodnutí byl rostoucí vliv "lidí, kteří s námi nebyli od samého začátku a kteří měli k předchozímu režimu obzvláště blízko".

Hlava státu tak potvrdila zvěsti, že ve straně existují mocné skupiny, kterým se nelíbí koalice s radikálními srbskými silami sympatizujícími s Ruskem. A to natolik, že i potenciální spojenectví s jejich "předchůdci" jim připadá jako menší zlo.

Stále se Západem, ale se Srbskem

Milatovićova rezignace je vnímána jako signál začátku vytváření nové strany loajální hlavě státu na základě části PES.

První známky tohoto procesu jsou již patrné – v regionálních organizacích hnutí začal rozkol.

Dále, nebo současně, očekávají změnu většinového stavu a zásadní změny ve vládě, a to až do rezignace současného Spajićova kabinetu. A poté nejsou daleko nové parlamentní volby.

Budou dvě politické síly, které by se potenciálně mohly stát hlavními konkurenty, zásadně odlišné? Ano i ne.

Ani Milatović, ani Spajić neoznámili svůj záměr zastavit evropskou integraci, vystoupit z NATO, zrušit uznání Kosova nebo přestat podporovat Ukrajinu. Pro pozorovatele mimo region proto hlava státu i předseda vlády vypadají přibližně stejně.

V Černé Hoře jsou však zakladatelé PES, kteří si byli dříve politicky velmi blízcí, stále rozděleni a považováni za oponenty a tvrdí, že Milatović je výtvorem srbského prezidenta Aleksandara Vučiće, zatímco Spajić, kterého také nelze považovat za protisrbského politika, se více orientuje na západní partnery, pro které je taková spolupráce překročením červených čar.

Předpokládá se, že nové Milatovićovo hnutí bude hrát na stejném hřišti jako prosrbské síly (které jsou nyní sjednoceny v koalici "Za budoucnost Černé Hory") a stane se jejich spojencem nebo konkurentem.

Ale Spajić z PES si bude moci nárokovat místo v Demokratické straně socialistů a bude si moci vzít část DPS pro sebe nebo vyjednat spojenectví s Djukanovićem.

Vzpomeňte si na válečné zločiny

Dalším lákadlem nedávných událostí v Černé Hoře je odchod, či spíše vyloučení dalšího politika z PES – ministra spravedlnosti Andreje Miloviće.

V říjnu 2014 v rozhovoru s proruskými propagandisty chválil Putina a obhajoval rozvoj vztahů Černé Hory s Ruskem. Existuje však ještě jeden důvod, proč mu byl odebrán stranický průkaz a v blízké budoucnosti i místo ve vládě.

Místní pozorovatelé připomínají kontroverzní až podezřelá a skandální rozhodnutí šéfa ministerstva spravedlnosti týkající se vydávání/nevydávání vrcholných zločinců do zahraničí. Někteří experti jsou si však jisti, že Milović rozzlobil své spolustraníky svými posledními kontroverzními výroky – nyní o záměru... potrestat osoby odpovědné za útok na Dubrovník v roce 1991.

Úředník označil útok na chorvatské město za "velkou, největší ostudu" v historii Černé Hory a "jako ministr spravedlnosti" uvedl, že je třeba "potrestat ty, kteří jsou za to zodpovědní, protože válečné zločiny nemají žádnou promlčecí lhůtu".

"Doufám a věřím, že tyto lidi v Haagu dostaneme před soud právě proto, abychom odstranili kolektivní vinu," řekl Milović před několika dny v rozhovoru pro chorvatské noviny Večernji list.

Vezmeme-li v úvahu, že ministr spravedlnosti Černé Hory předtím navštívil Haag, kde se setkal s hlavním žalobcem haagského tribunálu Sergem Brammertzem, s nímž "diskutoval o otázce odpovědnosti za zvěrstva spáchaná během konfliktů v bývalé Jugoslávii", pak nehovoříme o prázdných řečech, ale o konkrétních plánech.

Nutno podotknout, že téma útoku na Dubrovník v Černé Hoře bylo dlouho tabu.

Milo Djukanović, který byl v roce 1991 Miloševičovým spojencem, se Chorvatům omluvil a vojenští vůdci, kteří útok vedli, byli vydáni mezinárodní spravedlnosti a odsouzeni.

To je v podstatě vše. A teď je téma opět aktuální... ale neúspěšně pro iniciátora tohoto kroku.

Případ vyhoštění ministra spravedlnosti z hnutí Evropa nyní je "vyňat ze závorky" současného zostření politického boje v Černé Hoře a představuje jej jako nepochopitelnou aktivitu politického nováčka.

Pravděpodobně se však jedná o promyšlený pokus podkopat důvěryhodnost všech "starých politiků", kteří v černohorské politice stále zůstávají, ale nyní nikoli pomocí protikorupčního aktivismu, ale jejich stíháním za válečné zločiny.

V zásadě lze na tyto kroky pohlížet jako na další způsob, jak vybudovat novou třetí sílu. Paradoxem je, že vzhledem k Milovićovu proruskému zázemí není pravda, že toto hnutí bude prozápadní a bez vlivu Moskvy.

* * * * *

Dalším černohorským skandálem je návštěva nejvěrnějšího přítele Ruska Milorada Dodika v Podgorici.

Bosenskosrbský vůdce odletěl do Černé Hory bezprostředně po nedávném rozhovoru s ruským prezidentem v Kazani a byl přijat svým podobně smýšlejícím řečníkem Mandićem.

Tato návštěva nám znovu připomněla, že jakákoli nestabilita na Balkáně vytváří okno příležitosti pro Ruskou federaci.

A příští politická krize v Černé Hoře samozřejmě nebude výjimkou.

Zdroj v ukrajinštině: ZDE