Pokus o odstranění lží a primitivismů z hesla o Britských listech na české Wikipedii, který byl okamžitě vymazán

4. 3. 2024

čas čtení 8 minut
Britské listy (ISSN 1213-1792) jsou internetové publicistické periodikum. V 90. letech vznikly jako rubrika na Neviditelném psu Ondřeje Neffa, kde 29. července 1996 vyšlo jejich první vydání.[2] Zakladatelem a vydavatelem byl v letech 1996–2001 Jan Čulík. V roce 1999 se Britské listy osamostatnily, protože jim byl jednou pražskou počítačovou firmou nabídnut samostatný server. Od roku 2001 je jejich vydavatelem Občanské sdružení Britské listy (OSBL).

  

Vydavatel a náplň listu

Vydavatelem online deníku je Občanské sdružení Britské listy. Šéfredaktorem listu je Jan Čulík[3][4] (* 1952), který žije ve Skotsku a v ČR. Dr. Jan Čulík je Senior Lecturer in Czech Studies na starobylé britské University of Glasgow (založené r. 1458). Dalšími redaktory jsou Boris Cvek, Karel Dolejší, Fabiano Golgo, Bohumil Kartous, Albín Sybera a Daniel Veselý. Spolupracovníkem Britských listů je mj. Andrew Stroehlein, mediální ředitel globální lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Britské listy zásadě hájí lidská práva a pravidelně publikují prohlášení lidskoprávních organizací jako Human Rights Watch či Amnesty International.

Britské listy nemají žádný vlastní politický názor, kromě toho, že zastávají zásadní novinářský princip kontrolovat mocné a poukazovat ve veřejném zájmu na jejich chyby a nedostatky. Vznikly v roce 1996, protože kdykoliv šéfredaktor Jan Čulík publikoval nějaký článek v tehdejším českém tisku, redaktoři z něho podle jeho názoru vždy vyškrtli podstatné odstavce. Rozhodl se vytvořit server, který bude psát otevřeně a nebojácně, a zároveň bude přinášet citace z renomovaných zahraničních médií, především anglosaských, aby došlo ke kultivaci novinářské scény v České republice.

Tento redakční postoj Britských listů se v některých kruzích v České republice setkával a setkává s neporozuměním. Zaprvé, v devadesátých letech byla většina českých médií nakloněna pravicové vládě Václava Klause, která byla vnímaná jako jediná možná, a kdokoliv ji kritizoval, byl "levičák" a "komunista". Neúplatný přístup Britských listům k mocným jakéhokoliv politického zaměření byl mnohými v ČR chybně interpretován jako "levicovost" a "komunismus", Například nekorigované a neúplné heslo o Britských listech, které zde na Wikipedii viselo bez seriozní korekce přes deset let, tvrdilo, že Britské listy jsou server "levicový" a "dezinformační" a že hájí putinovský režim a šíří islamistickou propagandu. K tomu předchozí heslo uvádělo velmi problematické zdrojové odkazy.

Britské listy nikdy nepodporovaly putinovský režim a především ruskou invazi na Ukrajině ostře a systematicky kritizují jako hrůzný mezinárodní zločin. Česká republika byla kolem roku 2015 postižena xenofobií a hysterickou nenávistí vůči muslimům a uprchlíkům. Briřtské listy vždy důrazně zastávaly humánní prouprchlický postoj. Z toho zřejmě v některých kruzích vznikl falešný dojem, že jsou "proislámské". Nejsou "proislámské", ale odmítají rasismus a xenofobii a považují muslimy, stejně jako Romy za lidi se stejnými právy jako Evropané.

Britské listy jednak publikují analytické, názorové články svých redaktorů, zároveň velmi často citují renomované zahraniční mediální zdroje, především z anglosaského prostředí, s cílem kultivovat český mediální diskurs, ale i z jiných západních zemí.

Lze je považovat za analyticky a esejisticky orientované periodikum zaměřující se na témata, o nichž se podle redaktorů „v České republice příliš nemluví“ a která mají přispět ke „konfrontaci myšlenek mezi Západem a Českou republikou“.[zdroj⁠?] Snaží se zprostředkovat pro české prostředí mezinárodní debatu na aktuální témata, shrnují argumentaci některých především anglosaských médií. Často citují britské deníky The Guardian a The Independent, mnohdy i Daily Telegraph, všímají si novinářské práce amerických listů Washington Post a New York Times Dále se pokoušejí medializovat témata, jimž se česká periodika nevěnují, anebo se jim dle názoru listu věnují zkresleně. Zaujímají často kritický přístup vůči českým sdělovacím prostředkům. Deklarují také svoji příslušnost k tradici britské a americké nezávislé žurnalistiky. Značné množství příspěvků tvoří komentáře kmenových autorů k aktuálnímu dění na tuzemské či zahraniční politické scéně.

Financování

Britské listy jsou financovány dobrovolnými částkami od čtenářů. List ze získaných prostředků financuje výlučně autorské honoráře. Zprávy o finančním hospodaření Občanského sdružení Britské listy jsou pravidelně zveřejňovány. každý měsíc. V těchto zprávách jsou také volně přístupná daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2022.

Podle přiznání šéfredaktora Jana Čulíka může list existovat zejména proto, že šéfredaktor má trvalé zaměstnání jako docent češtiny (Senior Lecturer in Czech) na University of Glasgow,[5] rediguje Britské listy až po svém hlavním zaměstnání. List zároveň funguje pro jeho práci jako jeho výzkumný projekt, jehož prostřednictvím získává informace o soudobé debatě v České republice.[6] Jedním z výstupů byla například analýza současných názorů v české společnosti, která vyšla roku 2011 v publikaci péčí Fribourské univerzity ve Švýcarsku.[7]

Knižní publikace

Výběr článků Britských listů vyšel v několika knižních výborech Jak Češi myslí, 1999; Jak Češi jednají, 2000; (obojí: Millenium Publishers, Chomutov, V hlavních zprávách: Televize, 2001, nakladatelství ISV, Praha), posledním je titul Jak Češi bojují nakladatelství Libri, Praha, 2003.[8]

Sociální profil čtenářů

V průběhu března 2007 požádaly své čtenáře o vyplnění sociodemografického dotazníku,[9] více než 5 tisíc osob tak učinilo. Pokud bychom podobně jako Britské listy samotné považovali 5 000 z 300 000 čtenářů za reprezentativní vzorek, mohli bychom z výsledků[10] usuzovat, že typickým čtenářem Britských listů je vysokoškolsky vzdělaný (63%), spíše mladší muž s vyšším příjmem, žijící ve větším městě. Ženy tvořily necelou pětinu respondentů dotazníku.

Sociální profil čtenářů se od roku 2011, kdy byl napsán výše uvedený odstavec, zřejmě do určité míry změnil. V důsledku protiuprchlické hysterie v České republice v roce 2015, kdy Britské listy zastávaly jasně humanistický, prouprchlický postoj, přestalo server sledovat určité množství čtenářů, pravděpodobně toho, co se v ČR považuje za "levicovou" orientaci. S hrůzou zřejmě zjistili, že Britské listy nejsou "levicový" server v jejich interpretaci.

Reference

  • Jan Culik: Current Czech opinion of the pre-1989 and post-1989 regimes: remarkable levels of dissatisfaction. pp. 461–494. In: Nicolas Hayoz, Leszek Jesien, Daniela Koleva (eds): Expectations, achievements and disillusions of 1989. Bern, Berlin, Bruxelles, Frankfurt a.M., New York, Oxford, Vienna, 2011. 679 pp.; Interdisciplinary Studies on Central and Eastern Europe. Vol. 9 Edited by Christian Giordano, Nicolas Hayoz and Jens Herlth; Print ISBN 978-3-0343-0538-9, eBook ISBN 978-3-0351-0273-4; datasheet Archivováno 1. 6. 2015 na Wayback Machine. na webu peterlang.com

  • Dotazník k zjištění sociodemografické struktury čtenářstva Britských listů – Jací jsme?

  1. Bohumil Kartous: Deník vzdělaného a bohatého bolševika – Britské listy mají prestižní čtenářskou obec (analýza výsledků čtenářského dotazníku), 22. 3. 2007


1
Vytisknout
2282

Diskuse

Obsah vydání | 7. 3. 2024