Energetická politika jako fraška
4. 3. 2024 / Boris Cvek
Jako obvykle, když se ve studiu pořadu Otázek V. Moravce sejdou pánové Síkela (ministr průmyslu) a Havlíček (exministr průmyslu a dokonce i dopravy), bylo z toho i v neděli popichování a překřikování na hranici frašky. Sám moderátor občas podlehl pobavení nad tím cirkusem. Občan se nedozvěděl prakticky nic. Ministr Síkela veřejnosti sdělil v kontextu debaty o výstavbě jaderných elektráren, že pokud se dělají smlouvy, dělají se jen pro případ, že by něco nefungovalo. V očích měl smích a ve tváři cukání. Asi je mu jasné, že celé to stavění jaderných bloků je taky jen fraška.
Jediný, kdo to ve studiu myslel opravdu vážně a upřímně a kdo poněkud donquijotsky apeloval na jednotu vlády a opozice při řešení zásadních hospodářských témat, byl šéf Svazu průmyslu a dopravy Rafaj. Nejvíce na mě zapůsobilo jeho prohlášení, že je shoda na tom, že potřebujeme nové jaderné elektrárny, ale ne za každou cenu. Pozor: ne za každou cenu. Za jakou tedy? To nebylo řečeno. Rafaj ovšem chce, aby byly udělány analýzy přínosu těchto staveb pro celou zemi. Analýzy o tom, co bude v roce 2040-2050?
O úrovni debaty snad nejlépe vypovídala hádka o ruském plynu. Moderátor dával k dobru data Českého statistického úřadu, že k nám proudí asi 60 procent ruského plynu. Havlíček to bral jako důkaz, že vláda, ta jejich i ta současná, jakákoli vláda, nemůže s tím, jaký plyn k nám vlastně teče, nic dělat. Téma bylo podle něj politicky zneužito. Začal ovšem protiřečit sám sobě, když mu z jeho rozjeté „logiky“ vyplynulo, že vlastně nelze ani poznat, odkud ty molekuly plynu, které k nám proudí v trubkách, jsou. Tím, jak ho upozornil moderátor, popírá data Českého statistického úřadu. Síkela na situaci reagoval návrhem, podle nějž budou firmy – třeba i dobrovolně – veřejně přiznávat, odkud jejich plyn pochází. Je ovšem otázka, jak to vlastně mohou zjistit. Tak jako tak tento návrh je však věcí nějaké neurčité budoucnosti.
Řeč byla také o tom, co si počneme, až nám Tykač zavře uhelné elektrárny. Podle Síkely je tento problém „brnkačka“ ve srovnání s výzvami roku 2022. Obvinil minulou vládu, že se na situaci nepřipravila, zatímco Havlíček mluvil pořád dokola o uhelné komisi, zřízené právě minulou vládou. Kromě toho stihl obvinit Německo z toho, že zavřením jaderných elektráren způsobilo unijní energetickou krizi. Síkela v té souvislosti připomněl reálné příčiny, tedy ruskou válku a dočasné odstavení jaderných elektráren ve Francii. Spotové ceny elektřiny nyní už klesají a prý se dříve nebo později propíšou do cen spotřebitelů. Možná. Pokud jde o budoucnost, několikrát během celé debaty problesklo, že se budeme muset připravit na dovoz elektřiny ze zahraničí, patrně z toho ošklivého Německa, které na rozdíl od nás má ten vítr a to slunce.
Pan Rafaj tak optimistický nebyl. Jeho hlavní téma, které ale u politiků nemělo, pokud mohu soudit, patřičný ohlas, byl požadavek na regulaci cen povolenek. Ta je prý pro potřeby průmyslu příliš volatilní. Jenže komu z politiků vlastně záleží reálně na českém hospodářství? Rafaj také tvrdil, že je jasné, že potřebujeme zelenou ekonomiku, jenže děláme to prý v Unii špatně a hrozí nám, že se propadneme do vzájemného soupeření jednotlivých států, v němž to budou mít české firmy těžké. Moderátor upozornil na to, že v Unii vzniká nový projekt hospodářské dohody a spolupráce, na což Síkela reagoval, že jde spíše jen o deklaratorní záležitost. Divák mohl odcházet s pocitem, že nějak to prostě všechno jede samospádem a nějak to prostě všechno dopadne.
Diskuse