Kolik zahraničních manželek si britští konzervativci budou moci dovolit při ceně 38 700 liber za jednoho manželského partnera narozeného v zahraničí?

11. 12. 2023

čas čtení 6 minut
 
Nová protiimigrační politika Jamese Cleverlyho, poslední zoufalý čin zoufalé vlády, znamená, že 75 % obyvatel Británie si musí dávat pozor, do koho se zamilují

V Británii sílí kontroverze ohledně blokace vstupu do země pro zahraniční manželské partnery
 

Bez cizích genů zahraničních manželů a zahraničních manželek, které by posílily britský genofond, se tragické mentální nedostatky, kvůli nimž 52 % země hlasovalo pro idiotský brexit, jen zvýrazní a upevní nezvratnou spirálu smrti naší již tak mezinárodně politováníhodné říše, píše Stewart Lee.

Věčně patolízalský ministr vnitra James Cleverly minulé pondělí oznámik, že britští občané budou nyní muset vydělávat 38 700 liber ročně (90 000 Kč měsíčně), aby zahraniční osoba, kterou si vzali, směla žít ve Spojeném království. Tato částka představuje zvýšení o 20 tisíc liber oproti současné hranici 18 600 liber, která je uvalena na každého, kdo má tu smůlu, že se zamiluje do cizince. Tato politika je nejnovějším projevem protiimigrační kulturní války, která je smrtelnou křečí této zoufalé vlády, zlovolně ničící zemi pro své prokleté nástupce.

 

Tato daň na lásku se nedotkne mnohých z těch, kdo ji podporují, totiž bohatých toryů a brexitérů obdařených manželkami narozenými v zahraničí

Možná ale Cleverly překročil hranici. Například malý Tim Stanley, brexitér z nejhorších britských novin Daily Telegraph si v pondělí uvědomil, že 75 % z nás vydělává méně, než je požadovaný poplatek za zahraniční manželky. Najednou smutný Stanley se na Twitteru zeptal: "Je spravedlivé omezovat zakládání rodin na bohaté?". Ne, není. A je morálně špatné upírat exotické potěšení ze zahraničního románku třem čtvrtinám populace, pokud zrovna nemají sexuální poměr na dovolené se  zahraničními číšníky. Ale tato daň na láskuy se samozřejmě nedotkne mnoha těch, kteří ji podporují nebo zavádějí, totiž bohatých toryů a brexitérů ověšených manželkami narozenými v zahraničí.

Hlavní protiimigrační brexitér Nigel Farage má dvě manželky cizinky, Němku Kirsten a Irku Gráinne (ačkoli irské manželky si stále můžete brát bez ohledu na příjem jejich nápadníka),

Ministr financí Jeremy Hunt je ženatý s Číňankou a jeho roční plat ve výši 154 089 liber by mu umožnil dostat do Británie čtyři zahraniční manželky ročně, stejně jako podobný plat jeho kolegy velšského ministra Davida TC Daviese, který si v současnosti užívá pohodlí jediné maďarské manželky. Mezitím má odstupující ministr pro imigraci Robert Jenrick izraelskou manželku a osobní majetek přesahující 10 milionů liber. To by mu umožnilo koupit si nejméně 258 zahraničních manželek, které by v době, kdy se nezabývají souloží, studiem, zaměstnáním nebo péčí o domácnost, mohly zamalovávat nástěnné malbh pro uprchlické děti. (Pozn. red.: Jenrick totiž jako ministr pro imigraci nařídil odstranit z ubytování pro dětské uprchlíky v Británii kresby pro děti, které jim měly zpříjemnit pobyt - uprchlíci podle něho musejí mít tvrdý režim.)

Ministr bezpečnosti Tom Tugendhat má francouzskou manželku a údajně vlastní podíl ve dvou firmách, které během pandemie získaly vládní zakázky za 17,8 milionu liber. Pokud by se covidové zisky těchto firem proměnily v zahraniční manželky a ty by byly převedeny na Tugendhata ve formě dividend, seděl by poslanec za Tonbridge a Malling jen v období pandemie na téměř 460 zahraničních manželkách, což by stačilo k nasycení i těch nejzarytějších chutí.

Tugendhatovy manželské dividendy by však byly ve srovnání s dividendami premiéra Rishiho Sunaka jen drobné. Jeho osobní rodinný majetek byl nedávno vyčíslen na 529 milionů liber, zatímco firma  vlastněná rodinou jeho indické manželky údajně získala brtiské státní zakázky   za 172 milionů liber. Součet těchto dvou částek, 701 milionů liber, by Sunakovi umožnil přivézt si do Británie  18 113 manželek; ve skutečnosti tolik manželek, že kdyby měl alespoň trochu základní lidské empatie, mohl by je přerozdělit lidem, kterým krutá politika jeho vlastní vlády odepřela zahraniční manželky.
V Chaucerově veršovaném příběhu ze 14. století "Příběh rytíře" z Canterburských povídek zajatý válečník Arcite vyznává svou filozofii lásky. "Kdo uvalí na milence nějaký zákon?" říká idealisticky. "Láska je větší zákon, než jaký kdy dán pozemskému člověku./ A proto zákony
nařízení/ jsou porušovány denně a ve všech stupních./ Člověk potřebuje lásku./ Nemůže jí utéct, i kdyby měl být mrtvý."

Člověk by řekl, že Chaucerova univerzální romantická pravda obstojí ve zkoušce času, že? Ale ani Chaucer, který si dokázal představit leccos zrůdného, by si nedokázal představit nic tak odporného jako je James Cleverley.

Papírování, aby moje děti dostaly irské pasy, na které mají nárok, pokračuje rychlým tempem. Je to pro mě velká útěcha. Kdyby měly tu smůlu, že jim srdce ukradnou cizinci, a kdyby měly sílu charakteru a vybraly si kariéru kvůli hodnotě, ne kvůli penězům, pak si snad budou moci najít nějaké místo na světě, které je přijme, ať už bude jakékoliv, i kdyby to mělo být daleko od téhle mizerné brexitové nelaskavé zasrané díry. (Pozn. red. James Cleverly se nedávno vyjádřil o jednom severoanglickém městě, že je to jen "zasraná díra", "shithole".) Ano, Jamesi Cleverly, řekl jsem "zasraná díra". Vy a vám podobní jste z této země udělali zasranou díru.. Zasranou díru. Zasranou díru. Zasranou díru.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1837

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2023