1. 9. 2023 / Karel Dolejší
30 % dotázaných v průzkumu agentury Ipsos pro Denník N uvedlo, že by jim nevadilo, kdyby jejich země opět patřila do ruské vlivové sféry.
Mezitím nejpravděpodobnější vítěz nadcházejících voleb - a tedy velmi pravděpodobný příští premiér - spustil rehabilitaci normalizačního československého prezidenta, který dovedl ČSSR do zcela explicitního postavení sovětské kolonie.
To bychom tedy měli. Takřka třetina našich sousedů nemá nic proti vyhlídce na to opět spojit svůj osud s imperialistickou mocností, která nedokáže zajistit svým poddaným ani přístup k tekoucí vodě, elektřině, plynu nebo kanalizaci. A na platformě slovenského nacionalismu oprašují odkaz člověka, který chtěl svého času jejich zemi učinit 16. svazovou republikou SSSR.
***
Pořád a pořád dokola se v liberální a marxistické tradici vrací představa, že lidé svými politickými rozhodnutími a preferencemi sledují nějakou racionální kalkulaci výhod a nevýhod, že prý rozumně usilují o obhajobu a zajištění vlastních zájmů. Pokud se tak náhodou nechovají, následuje nesmírně krkolomná interpretace skutečnosti s cílem opět ji uvést do souladu se základní představou racionálního aktéra.
Že by lidé - řekněme jako v případě brexitu nebo politického kultu Donalda Trumpa - mohli podlehnout kolektivnímu pominutí mysli a rozhodovat se výhradně na základě vášnivého vytržení, bez schopnosti dohlédnout důsledků svých činů, to se ovšem obyčejně nepřipouští.
Člověk prý takový není. A pokud snad někdy v dávné minulosti vůbec takový byl, údajně kvůli "pokroku" takovým dávno být přestal.
Až na to, že vůbec.
***
Německý literární kritik a filozof Walter Benjamin v předvečer 2. světové války v Dějinněfilozofických tezích napsal, že podivovat se nad tím, že jsou ve 20. století některé věci ještě možné, je podle něj "nevědecké".
Ještě mnoho let před ním vídeňský novinář a dramatik Karl Kraus, hned na počátku 1. světové války, přednáškou "V této veliké době" výslovně upozornil, že se děje to, co si svět "ani nedovedl představit" a "kdyby si to představit dovedl, tak by se to nedálo".
Oba velcí intelektuálové německého jazyka, které s jistou nadsázkou můžeme označit za svědomí své doby, v zásadě říkají totéž.
Nikdy se nemůžete připravit na masové výlevy zvířecké bezduchosti a nikdy se jim nenaučíte účinně čelit, pokud jste si předem zakázali byť jen samotnou představu, že by se něco takového vůbec mohlo stát.
***
"Proti své vůli jsem se stal svědkem nejstrašnější porážky rozumu a nejzuřivějšího vítězství brutality v letopisech věků... Musel jsem být bezbranným, bezmocným svědkem nepředstavitelného pádu lidstva do barbarství, jež jsme pokládali za dávno zapomenuté," napsal z naivní pacifistické perspektivy Stefan Zweig v předmluvě ke své poslední knize, "Světu včerejška".
Na dalších stránkách ovšem postupně vysvětluje, že strašlivé poměry během 1. světové katastrofy, kdy se mohl ve Švýcarsku opakovaně scházet s francouzskými přáteli, aniž to úřady jeho mateřské země jakkoliv zajímalo, nepředstavovaly ještě vůbec nic proti orgiím bezmezné nenávisti, jež byly rozpoutány po roce 1939.
Zde vidíme Zweigovu tragédii: V létě 1914 do poslední chvíle odmítal vidět obrysy nadcházející světové války, na niž ho přece tolik lidí upozorňovalo. Pak, když tato válka nastala, zůstal svatosvatě přesvědčen, že nic horšího než tohle už se přece stát nemůže. A nakonec ve vynuceném exilu konstatuje, že to "nepředstavitelné" z let 1914-1918 ještě nebylo ničím ve srovnání s děsivou současností.
***
V kauze Karla Krause máme před sebou pořád ještě případ iluzívního přecenění role intelektuála. Kdyby se doboví intelektuálové snažili až do strhání a "svět" si díky nim včas uvědomil, co mu reálně hrozí, je stále mimořádně nepravděpodobné, že by pak veřejnost opravdu dokázala překazit mocenské kombinace nikým nekontrolovaných příslušníků německého generálního štábu, který za rozpoutání 1. světové války nesl největší odpovědnost.
Poučení, obávám se, spočívá jinde. Odpovídá spíše Benjaminovu závěru, že pokud si dokážeme připustit skutečný stav světa, tak se "naše pozice v boji proti fašismu zlepší".
Jinými slovy, dobu samotnou bohužel nijak nepředěláme jen tím, že její běsy dokážeme přivést k rozumové reflexi. Nicméně ve střetu s nimi máme větší naději obstát, pokud si včas připustíme, co se vlastně děje.
Pokud si to nepřipustíme a každý boj s rozlícenými démony času bude považován za principiálně špatný, zbývá zřejmě jediné východisko, které zvolil stárnoucí nemocný Zweig. Sebevražda.
***
Situace na Slovensku je teď mj. vysvětlována prostřednictvím Popperova paradoxu tolerance. Ten říká, že nemůžete tolerovat ty, jejichž cílem je veškerou toleranci zrušit. Pokud jste nepochopili, že se musíte bránit proti lidem s takovými cíli, zabili jste sami toleranci ještě dříve, než protivník dovede svůj plán do hořkého konce.
Slovenské úřady řadu let nechávaly na svém území bez jakýchkoliv překážek působit ruské dezinformátory. Laboratoř ruské propagandy adaptovaná přesně na míru postkomunistické Evropy nyní nese své plody.
V příštím kroku bude zcela nepochybně přestěhována do České republiky.
Všichni, kdo si ještě i v tuto chvíli nedokážou či prostě jen odmítají představit, co nás v této politické válce čeká, pokud se hned nezačneme ze všech sil bránit, nemají na vysokých pozicích v politice, byznysu, médiích, justici ani kdekoliv jinde co pohledávat.
Diskuse