Henry Kissinger na fotokarikatuře magazínu Salon

Henry Kissinger: jeden "z nejvýznačnějších mozků", anebo "válečný zločinec"?

7. 8. 2002

"Když byl loni v květnu Henry Kissinger v Paříži, kde bydlel v hotelu Ritz, navštívili ho příslušníci pařížské kriminální policie a odevzdali mu obsílku. Měl se dostavit následujícího dne k výslechu před soudce Rogera Le Loira. Soudce vyšetřuje smrt a zmizení pěti francouzských občanů během vlády chilského generála Pinocheta. Kissinger se k soudci odmítl dostavit a z Paříže okamžitě odcestoval."

Lidové noviny publikovaly v sobotní Orientaci recenzi knihy, jejímž autorem je "jeden z nejvýznačnějších mozků minulého i současného století (to snad sotva začalo, ne?) Henry Kissinger. Kissinger prý "dokazuje, že patří k nemnoha nejvyšším americkým představitelům, kteří mají i dlouho po odchodu ze své funkce co říct nejenom k politice USA, ale i k dalším problémům současného i budoucího světa," píše recenzent. Některé věty této recenze jsou skutečně k popukání, konstatuje Jiří Kopal. Nutnost autora recenze lézt v Lidovkách Henrymu Kissingerovi kamsi je věc Lidových novin, potíž je, že je Henry Kissinger v mezinárodním kontextu považován za velmi kontroverzní osobnost, za válečného zločince, odpovědného za kobercové bombardování Kambodže v sedmdesátých letech, který nebyl a nebude postaven před soud pouze proto, že je to americký občan a bývalý americký politik. Materiály o kontroverzní Kissingerově minulosti sebral ve své knize americký novinář Christopher Hitchens. Hitchensovu knihu recenzoval dlouholetý reportér BBC ve Spojených státech Charles Wheeler (české shrnutí viz zde.) Jeremy Paxman, známý britský televizní moderátor, se zeptal Kissingera v rozhlasovém rozhovoru v BBC, zda se sám považuje za válečného zločince a v reakci na tuto otázku Kissinger během vysílání odešel z rozhlasového studia, viz zde. Zajímavě psal, pod titulkem "Proč si chce zákon promluvit s Kissingerem", v australském listě Sidney Morning Herald, viz zde, o Kissingerovi autor knihy The Trials of Henry Kissinger Christopher Hitchens:

Když byl loni v květnu Henry Kissinger v Paříži, kde bydlel v hotelu Ritz, navštívili ho příslušníci pařížské kriminální policie a odevzdali mu obsílku. Měl se dostavit následujícího dne k výslechu před soudce Rogera Le Loira. Soudce vyšetřuje smrt a zmizení pěti francouzských občanů během vlády chilského generála Pinocheta. Kissinger se k soudci odmítl dostavit a z Paříže okamžitě odcestoval.

Téhož týdne požádal Kissingera o svědectví v Argentině soudce Rodolfo Corrall ve věci "Operace Kondor", což bylo heslo pro státní popravčí četu, kterou provozovala v sedmdesátých a v osmdesátých letech tajná policie šesti zemí - Argentiny, Chile, Brazílie, Uruguaye, Paraguaye a Ekvádoru.

Práce této popravčí čety byla koordinována z americké základny v Panamě v době, kdy byl Kissinger poradcem americké vlády pro národní bezpečnost a ministrem zahraničních věcí (a předsedou výboru, dohlížejícího na veškeré americké tajné operace). I v tomto případě odmítl Kissinger reagovat na písemnou žádost o informace.

O několik měsíců později poslal soudce Guzman ze Santiaga v Chile písemnou žádost americkému ministerstvu zahraničních věcí, požadují Kissingerovo svědectví ohledně smrti a zmizení amerického občana Charlese Hormana v prvních dnech Pinochetovy diktatory. (Hormanův příběh zdramatizoval režisér Costa Gavras ve filmu Nezvěstný.) Ani v tomto případě neobdržel soudce na svou žádost žádnou odpověď.

10. září zahájila skupina příbuzných generála Reného Schneidera, bývalého chilského šéfa generálního štábu, občanský soudní spor u federálního soudu ve Washingtonu, který byl zavražděn, protože se stavěl proti vojenskému puči. Schneiderovi příbuzní obviňují Kissingera, že nařídil a zorganizoval Schneiderovu vraždu. Veškeré dokumenty žaloby pocházejí z odtajněných vládních zdrojů.

Nedávno požádal ze Španělska soudce Balthazar Garzon, s podporou dalších soudců ve Francii interpol, aby Kissingera zadržel během jeho návštěvy v Londýně.

V Chile konstatují soudy, že jestliže i nadále nebude nikdo reagovat na jejich žádosti o informace, zřejmě zažádají o Kissingerovo vydání.

Zároveň požádala brazilská vláda Kissingera, aby zrušil svou plánovanou cestu do města Sao Paolo, protože varuje, že nemůže zaručit, že Kissinger nebude během této cesty obžalován.

Na jaře roku 2002 byla podána u Nejvyššího soudu v Londýně žádost o Kissingerovo zatčení kvůli likvidaci civilního obyvatelstva a životního prostředí v Indočíně v letech 1969 - 1975. Nejvyšší soud rozhodl tak, že podavateli žádosti umožnil zažádat znovu.

V novém právním kontextu, který vznikl zatčením generála Pinocheta a procesem se Slobodanem Miloševičem platí totiž princip "univerzální jurisdikce". Znamená to, že zločiny proti lidskosti lze soudit a trestat kdekoliv na světě.

Je však nutno si uvědomit, že s výjimkou občanského sporu u federálního soudu ve Washingtonu neshánějí soudci po světě Kissingera jako obžalovaného. Je předvoláván k soudům jen jako svědek. Jeho odmítání spolupracovat tedy vyvolává podezření, že má co skrývat.

Americké ministerstvo zahraničí nedávno odtajnilo doslovný záznam rozhovoru mezi Kissingerem a generálem Suhartem v den invaze na východní Timor v roce 1975. Ze záznamu vyplývá, že Kissinger plně schválil navrhovanou anexi a také přislíbil, že bude Amerika dál dodávat Indonésii zbraně.

Tato dohoda porušit mezinárodní právo i právo Spojených států (které dodávají zbraně jiným zemím jen pod podmínkou, že budou užívány jen v sebeobraně) protiřečí veškerým veřejným prohlášením, která Kissinger v této věci kdy učinil.

Před několika týdny také vyplynulo z dokumentů, odtajněných americkým ministerstvem zahraničních věcí, že Kissinger naléhal na režim apartheidu v Jižní Africe, aby zasáhl vojensky v Angole dřív, než tam přistanou první kubánští vojáci. Zase to protiřečilo všemu, co kdy Kissinger řekl či napsal.

Lze říci, argumentuje dále Christopher Hitchens, že tyto právní a investigativní iniciativy představují nejvyšší bod v dlouhém úsilí vynucovat mezinárodní právo v oblasti lidských práv. Dosud nikdy předtím nebyla donucena tak vysoce postavená osoba ve vládě, která zvítězila ve válce, donucena odpovídat na otázky o tom, co dělala, co nařídila a co utajovala.

Kdyby se podařilo postavit Kissingera u soudu na svědeckou lavici, nemluvě o lavici obžalovaných, neutralizovalo by to kritiku, že při procesech s válečnými zločinci se vždy prosazuje jen "právo vítězů". Dokázalo by to, že nikdo, žádná společnost ani stát, není postaven nad právo.