Björn Lomborg: Máme důvod k oslavě

30. 4. 2010

Za přehnaný pesimismus kritizuje skeptický ekolog Björn Lomborg organizátory mezinárodního environmentálního festivalu Den Země 2010 (Earth Day), kteří tvrdí, že "svět je ve větším ohrožení než kdy dřív". Podle Lomborga máme při příležitosti čtyřicátého výročí Dne Země naopak spoustu důvodů k oslavě. Prakticky v každé vyspělé zemi je vzduch dýchatelnější a voda více pitná, než tomu bylo v roce 1970. Ve většině zemí prvního světa se podařilo zastavit odlesňování a zahájit zalesňování. Podařilo se také snížit procento podvyživených a stále více lidí má přistup k čisté vodě a k lékařské péči.

Apokalyptické předpovědi znepokojených environmentálních aktivistů nejsou dle Lomborga, který sám jim ještě před deseti lety věřil, ničím novým. Jeho tehdejší představa byla taková, že svět se každým dnem víc a víc blíží záhubě. Ke změně postoje paradoxně dospěl, když se se svými studenty snažil vyvrátit názor, že globální environmentální podmínky se vlastně zlepšují. Tehdy s překvapením zjistil, že z dat vyplývá, že klíčové environmentální indikátory se zlepšují. Přišel také na to, že mezi hlavními obavami bohatých zemí a problémy, které skutečně poškozují svět, zeje hluboká propast.

Tato propast mezi percepcí a realitou se stále prohlubuje. Jako příklad uvádí Lomborg skutečnost, že jedním z klíčových problémů, které organizátoři Dne Země považují za nejvíce znepokojivý, je používání umělých hnojiv a pesticidů. Jenže jim už jaksi nedochází, že bez vysoce výnosných zemědělských postupů, které byly rozvinuty během posledních šedesáti let, by prakticky všechny lesy na světě musely být vykáceny za účelem obdělání větší rozlohy půdy. Hlad by byl mnohem větším problémem.

Lomborg si dále klade otázku, zda globální oteplování, které je důvodem opakovaných výzev snížit emise CO2, je skutečně tím nejdůležitějším problémem, jemuž dnes čelíme. Co třeba znečištění vzduchu v interiérech, které je prvořadou environmentální příčinou smrti mnoha lidí? V chudých zemích závisí při vaření a topení 2,5 miliard lidí na biomase. Znečištění, které přitom vzniká, zabije letos přibližně 1,3 milionů z nich -- převážně ženy a děti. Přechod z biomasy na fosilní paliva by podstatně zlepšil životy více třetiny světové populace. Přesto nikdo z těch, kdo letos promluví na Dni Země, nebude prosazovat zvýšení spotřeby fosilních paliv v chudých zemích.

Lomborg přitom nezpochybňuje, že lidským faktorem způsobená změna klimatu je skutečností a že bychom s tím měli něco dělat. Nicméně ve světě, v němž většina ekonomik rozvojových zemí závisí téměř výlučně na fosilních palivech, se mu zdá nemorální a nerozumné trvat na tom, že jediným řešením pro každého je drastické redukce uhlíkových emisí. Tento postoj by měl smysl jedině tehdy, pokud bychom byli schopni nabídnout rozvojovým zemím praktické a cenově dostupné alternativy za uhlí a ropu. Jenže dokud toho nejsme schopni a Lomborg si myslí, že zatím nejsme, jsou tyto požadavky vznášené vůči zemím třetího světa vesměs totožné s požadavkem, aby žily dál v bídě a nedostatku.

Prvořadý význam má proto pomoc rozvojovému světu. Nelze totiž očekávat, že se lidé budou starat o to, jak by mohlo vypadat životní prostředí za sto let, pokud je sužuje obava, zda budou mít jejich děti co jíst. Měli bychom se proto zaměřit na problémy rozvojových zemí s podvýživou, vzděláním, nemocemi a čistou pitnou vodou. Zároveň bychom měli usilovat o to, aby se zelená energie stala základním budoucím zdrojem těchto zemí. Dokud stojí elektřina z obnovitelných zdrojů, jako jsou třeba solární panely, desetkrát víc než elektřina vyráběná v uhelných elektrárnách, nikdo jiný než bohaté státy na zelené technologie nedosáhne.

Potřebujeme tudíž dospět k takovým technologickým průlomům, které by srazily ceny solárních panelů pod ceny fosilních paliv. Potom již nebude třeba nikomu nařizovat, aby se vzdal uhlí a ropy.   Naše hlavní cíle jsou tudíž dva. Jednak se postavit nejbezprostřednějším problémům třetího světa. Za druhé pak poskytnou rozvojovým zemím technologie, které potřebují k tomu, aby mohly vytvořit zelený a prosperující svět.  

Zatímco se mnozí v environmentálním hnutí zmítají v kolektivním pocitu studu z toho, jak západní konzumeristická společnost poškozuje křehkou planetu, my ostatní, namítá Lomborg, bychom měli slavit naše dosavadní environmentální úspěchy a vyjasnit si racionální postup pro řešení zbývajících výzev.

Pro Energybulletin.cz vybral a přeložil Marek Kvapil.

Celý článek ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.4. 2010