Horor jsem zažil taky na nádraží a ve vlaku

6. 5. 2009

Přečetl jsem si se zájmem článek Horor bus. Je to přesně tak, píše Jan Jungmann. S vlaky je to lepší, ale měl jsem taky pěknou příhodu.

V zimě v třeskutých mrazech bylo v jednom vagonu jako v sauně (okna se otvírat nemohou, resp. nesmějí), v druhém nesnesitelná zima.

Volil jsme raději kyslík. Po neuspěšném zahřívaní se pohybem na plošině jsem to poprvé v životě (45 let) vzdal a předčasně vystoupil. Chtěl jsme se ohřát v čekárně a jet dalším vlakem, ovšem čekárnu mi zabouchli rezolutně před nosem (jely ještě další vlaky, cestující však přesto museli čekat na mraze).

Nádražní restaurace končila asi o 2 hodiny dříve, než měla (důvod neznámý).

Nakonec jsem našel otevřenou vesnickou hospodu, ve které jsem posílen fyzicky a duševně rumem (opět zcela výjimečně) přečkal asi 1,5 hod., než přijel další vlak.

Co bychom my socky za ty peníze ještě chtěly, že ano. Stalo se ve stanici Všetaty koncem roku 2008.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.5. 2009