Přispěla i strana Jany Bobošíkové Suverenita, kde jak na předních, tak na nižších, místech najdeme překvapivé množství žen a jejich heslo „Chcete změnu, volte ženu“ rezonovalo i s heslem Jany Hybáškové „Chcete změnu? Volte ženu!“ (není zřejmé, kdo od koho opisoval), která bůhvíproč po angažmá v liberální Evropské demokratické straně nyní kandidovala s KDU-ČSL, která nám po dlouhá léta nabízí jen Michaelu Šojdrovou (a dříve Vlastu Parkanovou) a jejíž ex-předseda Cyril Svoboda svého času před velikonocemi uvolňoval na Ministerstvu pro místní rozvoj ženy z práce, aby prý mohly jít vařit a uklízet, a k působení žen v politice se stavěl odmítavě.

První myslím zareagovala ODS, která na své billboardy začala umisťovat např. sympatickou a věrohodně působící starostku Janu Černochovou, kterou nakonec preferenční hlasy vynesly před Pavla Béma, či 11ku na pražské kandidátce Lucii Vávrovou („Lucie – postrach opozice“ – trochu hloupě působilo na billboardech poodhalené ňadro magistry a doktorky filosofie, jako by u žen na billboardech zdůrazněná a pokud možno velká ňadra prostě být musela – srovnej i kampaň doktorky práv Andrey Češkové, kandidující r. 2009 do Evropského parlamentu). Po představení týmu ODS „Vize 2020“, kde z 20 členů vize byla celá jedna senátorka Filipiová (dost chmurná vize), však šlo o milé osvěžení.

Velmi pozdě zareagovala ČSSD, která nám vedle třináctých důchodů a jiných jistot a dárečků neustále servírovala hlavně předsedu Paroubka, příp. (alespoň v Praze – omlouvám se za výhradně pražskou perspektivu textu) Martina Pecinu a Petra Hulínského, eventuálně kolektivní portrét „hvězd strany“, kde byl opět Jiří Paroubek, dále Bohuslav Sobotka, Vladimír Zaorálek, Milan Urban, Michal Hašek…, ovšem ženy kamsi zmizely.

Situaci se možná ještě pokusil zachránit Jiří Paroubek, který (zřejmě po vyhodnocení toho, „co právě frčí“) těsně před volbami (zřejmě bez jakékoliv konzultace) slíbil i kvóty pro podíl žen na kandidátkách, ovšem bez většího ohlasu ani praktických kroků. Ženy zmizely i z poslaneckých lavic, ČSSD má nyní z 56 křesel celých 5 (!) poslankyň. Pánským klubem tak už nebude ODS, ale především ČSSD, jakkoliv byla dosud alespoň verbálně nakloněná vyšší účasti žen ve veřejném životě.

ODS je zřejmě ráda, že je ráda, a po Topolánkovi a spol. zdá se „pouští k vodě“ i své kolegyně (absence poslankyň při vyjednávání, neuvažuje se ani o ministryních za ODS), které nakonec k vítězství, resp. k zisku hlasů pro ODS, zas tolik nepomohly. Ve sněmovně zároveň za ODS zasedne z celkového počtu 53 křesel 9 poslankyň, což není moc.

Ovšem lepší než u „ženám otevřené levicové ČSSD“. Pozitivní je u ODS umístění zkušené Miroslavy Němcové, která již zjistila, že pouhá loajality ke straně jí nepomůže k tomu, aby ji páni kluci z ODS poslouchali, když se k něčemu vyjadřuje, nebo úspěšné a oblíbené starostky Havlíčkova Brodu Jany Fischerové, která přes svoji stranickou příslušnost není uzavřena ani genderovým tématům (jakkoliv asi moc nehne se svými kolegy-muži) – za Svaz města obcí ČR byla např. na několika zahraničních vyjednáváních při tvorbě Evropské charty za rovnost žen a mužů na úrovni života ve městech a obcích (k níž se bohužel Svaz, vedený především muži a především politiky ODS, moc nehlásí, ač stál u jejího zrodu).

Vedle obavy, že opět budou vládnout nevolení a z očisty politiky a boje proti korupci mnoho nezbude (viz povolební setkání politiků, lobbistů a šíbrů ve Žlutých lázních ZDE nebo ZDE ) se tak obávám, že politici rozhodující za ODS (i TOP 09, která se o prezentaci žen ani nesnažila) na ženy do příštích voleb zase zapomenou a pokud si své političky sami „nevykroužkujeme“ na přední místa, zůstanou opět před branami sněmovny i Strakovy akademie.

Obávám se, aby po získání podílu na moci nepotkal podobný osud i Věci Veřejné (jinak populistické, sázkou na ženy však odvážné), tedy aby nedošlo k odsunu jejich vzdělaných a sympatických političek. Věci Veřejné totiž nakonec na kandidátních listinách závratné množství žen také neměly, vedou je především pánové Vít Bárta, Josef Dobeš a maskot Radek John a po nárůstu vlivu strany může narůst i tlak „podnikatelů“ a „ostrých hochů“, kterým prostě budou „holky“ překážet. Zkrátka - voliči na zastoupení žen v politice tentokrát slyšeli, ještě aby dobře a dlouho slyšela i předsednictva stran, a ne(pr)opustila ženy jako mouřeníny, kteří svoji práci vykonali, a teď nechť mlčí.

Nebudu obsáhle vysvětlovat, proč má dle mého názoru výraznější zastoupení žen v politice smysl (jiná životní zkušenost, jiné priority, jiný pohled, jiný styl komunikace), a dovoluji si jen upozornit, že vlastně není pravda, že ve veřejném životě ženy nejsou – jsou v neziskové sféře a je jich tam spousta – inteligentních, schopných, úspěšných, věrohodných. Jsou tam, kde člověk vidí výsledky své práce, a politika jako běh na dlouhou trať se spornou nadějí na výsledky, loktování a stranické handrkování je zřejmě neláká. Je třeba toto změnit a uvolnit prostor ženám i v zatím maskulinní politice, která nemusí nutně být jen bojem o moc, koryta a vliv, ale i odpovědnou správou.