23. 1. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 1. 2009

Z INTERNETU

Poplatky ve zdravotnictví v Česku a v Německu - srovnání 2008

Jaký je rozdíl mezi poplatky ve zdravotnictví v Česku a v SRN? Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismus a v tom je velký rozdíl. Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností. V Česku je nejvíce sociálně nespravedlivé právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: - hranice 5.000 Kč pro každého.

Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5.000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500.000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale roční příjem jen 100.000 Kč, je to už 5% a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to v Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to pro každého 2% z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1%. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.

Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8.000 Kč. Ten s příjmem kolem 60.000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20.000 Kč by už takový důvod mít nemusel. Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel.

Další drzostí je vyžadování placení od bez příjmových skupin, např. od dětí. V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2% (chronicky nemocní 1%). Pokud by ministr Tomáš Julínek vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ti s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.

Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku.

A ještě jedna otázka. Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze? V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95% z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75% z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval načerno, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.

Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře

Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce. Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).

Poplatky za léky a obvazový materiál

Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10% z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur. Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám. Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat.

Poplatky za pobyt v nemocnici

Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1% z jejich příjmů.

Příklad výpočtu limitu

Kdo má roční příjem 20.000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur. Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno.

Vyúčtování přeplatků

Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat. A ještě na doplnění.

Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, připoutaní na lůžko apod. Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.

Zdroj SDŽ, původní zdroj Neviditelný pes, písemně WM magazín 76/2008, autor Tomáš Rozsíval

                 
Obsah vydání       23. 1. 2009
24. 1. 2009 Kontroverze: Vysílat či nevysílat humanitární reklamu pro Gazu?
24. 1. 2009 Prosba o pomoc Tomáš  Koloc
23. 1. 2009 Zazpívá „starý“ rocker nové ministerské hity? Anna  Čurdová
24. 1. 2009 Co zdravotnické poplatky regulují? Antonín  Konečný
23. 1. 2009 Poplatky ve zdravotnictví v Česku a v Německu - srovnání 2008
23. 1. 2009 Biopaliva: dobrý nápad anebo zločin vůči chudým a přírodě?
23. 1. 2009 Experti: Nabucco není skutečnou alternativou
23. 1. 2009 Izrael lže o nárůstu palestinských útoků, usvědčil se sám
23. 1. 2009 BBC: Co udělala moje rodina Izraeli?
23. 1. 2009 Izraelci rozesílají po světě článek, že v Gaze zabili "jen 600 lidí"
23. 1. 2009 Situace v Izraeli je nyní podstatně horší než dříve
23. 1. 2009 BBC odmítla odvysílat reklamu charitativních organizací ve prospěch sbírky pro Palestinu
23. 1. 2009 Lidé v tísni aneb kde je možno darovat peníze Gaze
23. 1. 2009 Arnošt Lustig zaujal ke konfliktu v Gaze krajně vyhrocený postoj Daniel  Veselý
23. 1. 2009 Kostlivci v Benediktově skříni Karel  Dolejší
23. 1. 2009 Normalizace: Kněžínek vyřadil žádost o grant Jazzové sekce Karel  Srp
23. 1. 2009 Ideologické hrůzy náměstka ministra či jeho kritika? Jan  Marek
23. 1. 2009 Obama likviduje tajná vězení CIA
23. 1. 2009 Británie je v recesi
23. 1. 2009 Ekonomická krize utajeným pohledem odborů
23. 1. 2009 Obrat v americkém boji proti terorismu
23. 1. 2009 Jan Palach Reloaded Josef  Švéda
22. 1. 2009 Že by bylo načase také s tímhle něco dělat?! Miloš  Dokulil
23. 1. 2009 Příklad hodný následování? Miloš  Dokulil
23. 1. 2009 Aféra s psím výkalem pokračuje Michal Z. Čenko
23. 1. 2009 Jak na co? Pavel  Urban
23. 1. 2009 Dav je totiž žena Petr  Litoš
23. 1. 2009 Bude Obamova vláda skutečně zcela neefektivní? Jan  Čulík
22. 1. 2009 O rozložení majetku a o sociálním smíru Uwe  Ladwig
22. 1. 2009 Ideologické hrůzy pana magistra Šnajdra Petr  Wagner
22. 1. 2009 Přicházím do stínu tvých očí Mahmud  Darwiš
22. 1. 2009 Vymítání démonů z americko-ruských vztahů
22. 1. 2009 Vizionář Edgar Allan Poe Jan  Paul
22. 1. 2009 Bílá kniha čínské obrany Oskar  Krejčí
22. 1. 2009 Independent: Kaplický měl pocit, že je oběť
1. 1. 2009 Hospodaření OSBL za prosinec 2008