|
13. 10. 2008
Smysl života v bolestechUwe Ladwig se ptá, zda by se mělo pomoci člověku, aby mohl v klidu ukončit svůj život při vědomí zdaru svého rozhodnutí. Já za sebe tvrdím, že nikoliv. Já si myslím, že by se mělo spíše pomoci člověku objevit smysl všeho v životě i umírání, píše čtenář Arťom Suchý. |
|
Neboť, kdy jsou pocity nesmyslnosti života u mladých i starých oprávněním k jeho ukončení? Jak by se rozhodovalo komu pomoci umřít? Od jakého stupně fyzické či psychické bolesti by člověku mohlo být pomoženo zemřít? Kdo by to rozhodoval? Dokáže někdo komplexně posoudit jedince? Většinový podíl na mém názoru má kniha "A přesto říci životu ano" od psychologa Viktora E. Frankla, kde autor líčí vlastní prožitky z koncentračního tábora. Vřele doporučuji k přečtení. Myslím si, že lidé, kteří prožili různé extrémní situace, nám ostatním mají co říci o smyslu duševní a fyzické bolesti v našem životě. ... Duchovní svoboda člověka, kterou mu nelze až do posledního dechu vzít, mu až do posledního dechu dává příležitost uspořádat svůj život smysluplně. Neboť nemá smysl jen život aktivní, protože člověku umožňuje vytvářet hodnoty. A také nemá smysl jen poživačný život, tedy život, který dává člověku příležitost naplňovat se prožitky krásy, ať v umění nebo v přírodě. Nýbrž, svůj smysl má dokonce i život, který sotva poskytuje šanci tvůrčím nebo zážitkovým způsobem uskutečňovat hodnoty (jako například život v koncentračním táboře), který připouští spíše onu poslední možnost k tvorbě smysluplného života tím, jak se člověk postaví k vnucenému vnějšímu omezení své existence. Život tvůrčí i poživačný je mu zapovězen už dávno. Jenomže smyl nemá jen život tvůrčí a poživačný, nýbrž: má-li život vůbec nějaký smysl, pak jej musí mít i utrpení. Protože utrpení k životu jaksi náleží - právě tak, jako k němu náleží osudovost a smrt. Nouze a smrt teprve tvoří z lidského života celek.... ... Pokud konkrétní osud uloží člověku nějaké utrpení, pak bude muset tento člověk v tomto utrpení vidět úkol, svůj specifický úkol. Bude muset tváří v tvář tomuto utrpení proniknout k vědomí, že v celém kosmu je to právě jen a jen on, kdo tu stojí se svým trýznivým osudem. Nikdo mu jej nemůže odejmout, nikdo jej nemůže místo něho protrpět. V tom však, jak on sám, jen a jen on svým osudem postižený, bude toto utrpení snášet, právě v tom též spočívá jedinečná možnost jedinečného výkonu. Pro nás v koncentračním táboře to rozhodně nebyla nějaká životu vzdálená spekulace. Pro nás byly takové myšlenky tím jediným, co nám ještě mohlo pomoci! Neboť právě tyto myšlenky nám nedovolily zoufat ani tehdy, když už jsme neviděli žádnou šanci na přežití. Neboť nám už dávno nešlo o otázku po smyslu života, která bývá často kladena a přitom se jí nemyslí nic víc, než uskutečnění nějakého cíle, tím že něco vytvoříme. Nám šlo o smysl života jakožto oné totality, jež v sobě skrývá i smrt a tak neposkytuje jen smysl života, nýbrž i smysl utrpení a smrti; o tento smysl jsme zápasili. ... Viktor E. Frankl A proto říkám s Janem Paulem: "Nasyťte je zájmem, napojte účastenstvím, ne cukrátkovými odpustky. Nestůjte při návštěvách u postelí svých blízkých jak špatně vyřezaní svatí a jednejte." Jednou i my budeme umírat, tak ukažme svým dětem a blízkým, jak chceme odcházet, až přijde řada na nás. Dáme-li trpícím lidem chvíle pozornosti, naslouchání, blízkosti, lásky, vztahu, přiznáme jim jedinečnost pro nás a oni budou s naší podporou schopni zaujmout své jedinečné místo v historii a nést veškerou jeho tíhu. Oni se nám tak stanou učiteli o našem místě a velikosti v našem životě. Paradoxně ti nejvíce uvězněni mohou nás ostatní učit pravé svobodě. Proto neberme lidem šanci přerůst sama sebe, ale pomožme těm zkoušeným přenést se přes jejich slabosti a objevit svoji velikost a oni pak ponesou nás. |
