Schází jim zřejmě pobyt v nemocnici na oddělení přestárlých a umírajících pacientů. Leží zde původně lidé vzdělaní, oblíbení, rozumní, chytří, potměšilí, ctnostní a jiní, kteří také v mládí zapomněli, že by se jim něco podobného mohlo stát. Mnozí z nich si prudké změny a nevratného výpadku občansky slušného vědomí nejsou vůbec vědomi. Bez kontroly vylučují moč a výkaly, hnisají jim otevřené rány a trpí stavy duševní demence.

U starých lidí se stává, že trpí různými výpadky občansky slušného chování. Mladí lidé jimi trpí také, ale více se to přehlíží a toleruje, a velmi často i s blahosklonným úsměvem. Byli jsme přece také mladí. Staří jsme však nebyli, tak nám tolerance mnohdy schází.

Pohoršujeme se nebo smějeme nad špínou a nahotou druhého, a vlastní nevidíme. Úhledný zevnějšek ji zakrývá. Stačí málo a obílený hrob se otevře a nestačíme se divit.

Zažila jsem osobně minulý týden případ, kdy opilý a zfetovaný mladý člověk předváděl odpoledně na ulici před hospodou divadelní představení. Naparoval se, ukazoval na kolemjdoucí sprostá a nacistická gesta, posmíval se, zvracel, ryl si nějakým železným hrotem do kůže na prsou hákový kříž, a obnažoval spodní polovinu těla včetně přirození. Nemáme peníze, abychom podobným případům poskytnuli základní pomoc k zachování lidské důstojnosti. Vždyť peníze jsme získali právě tím, že jsme je do nedůstojného stavu uvrhnuli.

Přivolaná policie, ze které si mladík dělal jenom legraci, se jej poslušně snažila uklidnit, ale na žádnou záchytku jej neodvezla. Kdo by to přece zaplatil? Obsluha hospody policii pouze oznámila, že jí se onen opilý mladík podnapilý nezdál, že co dělá venku, ji nezajímá, a po opuštění policie mu nadále nalévala další alkohol. Ze střízlivého a pohoršeného občana hospodský, ani finanční úřad přece nic nemá. Momentální zisk je přednější, co bude, potom nás nezajímá.

Nejsme schopni zajistit důstojné stáří a odchod starým občanům, jak bychom tedy dbali na důstojný život občanů mladších. Připadá vám důstojné, když se špinavá a zfetovaná mládež válí v parcích a v různých zákoutích? Je to prý její svobodné rozhodnutí. Podivné, jak se může svobodně rozhodnout člověk bez vlastních zkušeností na základě společenských a mediálních lží, jejichž jediným účelem je, aby jej svedly do bahna?

Pokud s těmito narušenými mladými lidmi mluvíte, možná zjistíte, že většina z nich tímto způsobem řeší svoji averzi k naší slušné občanské společnosti, nebo se na to již jenom ve svém zoufalém stavu vymlouvá.

Pokud se někdo neničí drogami vyloženě z nudy, únik z pekla hledá hlavně člověk trpící. Jedni ten únik hledají pomocí drog, jiní pomocí peněz. Někteří dokonce pomocí peněz získaných z prodeje drog. Naším systémem úniku z utrpení je zašlapávání druhých do bahna. Domníváme se, že když se sami dostaneme hlavou nad hladinu, že pak vyskočíme do nebe. Místo toho, když ztratíme podporu pod nohama, klesáme prudce ke dnu. Sami podporu neposkytujeme, ale arogantně ji od druhých vyžadujeme.

Trpíme značným potměšilým hyenizmem. Když má někdo výpadek, máme z toho mršinný prospěch a dementní radost. Vůbec si přitom nevšímáme, že nás ten výpadek již také nenápadně postihnul. Těm, kteří mají zkažený apetit, se šťavnatá sousta hnisu zdají chutná.