Pár vánočních dnů potemnělých obrazovek a Armstrongovy teskné tóny v sychravých lednových dnech na Kavčích horách, Patočku držího Špidlu na pódiu na Václavském náměstí, aby neutekl strachy, noční zasedání Parlamentu, které mohlo vyústit i ve státní převrat, následnou Špidlovu pokornou pravolevostředovou koalici, končící jeho rezignací, prezidentskou volbu, která zradou předznamenala, že tehdy zvolený prezident ani dnes nemá vážného protikandidáta a levice je v troskách, Mejstříkovo senátorství, kdy v horní komoře se střídavě jedná buď o zakázání komunismu či vyznamenávání vrahů – to vše máme pořád před očima. Konsekvence jiné - například, že sestra aktivistky z roku 1999 je spoluarchitektkou vlády, kteří činí opak toho, kvůli čemu voliči dávali její straně hlas, vidíme také. Vidíme i Grossovu Šárku a jeho byt, Vikovy směnky zaranžované vládní tiskovou mluvčí, Paroubkovu blonďatou milenku, zmatek v příjmech i výdajích, očekávání svatby, následného rozvodu a smutného jezevčíka Andyho – to vše jsou ukázky pohrdání politickými programy a příklon k hmatatelnějším hodnotám v peněžence. Kolik vydělává politik a kolik novináři – to je oč tu běží. Cestu k bulvárnímu obdivu ukázal Stanislav Gross ve chvíli, kdy z advokátního koncipienta povýšil mediálním raketýringem na burzovního spekulanta. Opravdu, sociální demokrat... Cesta k moci pravice je dlážděná selháním, hamižností a zradou lídrů levice.

Takže připravované „studentské“ akci na 17. 11. 2007 lze tak dát občanské označení

Děkujeme, přijďte. Už nemáme co ztratit.

Výzvu Děkujeme, odejděte známe. Měla tehdy „začistit“ tzv. modrý sarajevský atentát, uvolnit cestu od Modrých a Oranžových pro unionisty svobodné, Fialové či trávově Zelené, demokratické a další politiky, včetně představitelů politiky tak říkajíc nepolitické. I nedemokratické.

Prohlédl jsem si stránky zástupců této iniciativy . Někteří studentští vůdci z roku 1989 ve svém prohlášení z roku 1999 sdělili:

Díváme se do tváře arogantní politické moci, která se neumí domluvit na funkčním vedení země a obviňuje z toho nás, občany, protože jsme prý špatně volili!

Současná vláda svým chováním hrubě zkresluje a poškozuje obraz naší země v zahraničí! A mezi domácím obyvatelstvem vyvolává smutek a beznaděj...

Díváme se do tváře arogantní politické moci i dnes. Všichni. Volili jsme špatně. Polovina. Současná vláda svým chováním hrubě zkresluje a poškozuje obraz naší země. To bude dělat každá vláda, která se bude starat víc o zájmy kapitálu než o zájmy země a obyčejných lidí . Smutek a beznaděj bereme jako součást života. Bez odporu. A to je chyba. Poslední iniciativa přicházející ze studentských kruhů, tentokrát od studentů současných - jak vysokoškolských, tak středoškolských, avizuje protestní akci na 17. 11. 2007 coby pochod pražskými ulicemi, přes Národní třídu a konečně k Úřadu vlády. Organizátoři nevypočítávají, kdo by měl odejít . Studenti vyjdou do ulic, bojí se o demokracii . Jen věcně a bez falešného ostychy před velikány dějin vyslovují své obavy. Kupodivu hlavně v souvislosti s připravovanou instalací amerického radaru v Brdech. Jako kdyby si nevážili oné svobody, kterou jim přinesli Američané v roku 1989...

Jsme hluboce znepokojeni tím, že stále nebyl schválen zákon o obecném referendu, který považujeme za jeden ze základních pilířů demokracie.

Další mluvčí přípravného výboru studentské demonstrace suše dodává:

lidé jako Martin Mejstřík či Benda junior mohou za stav, v jakém dnešní Česko je.

Čili zřejmý signál od současných studentských zástupců pro ty byvší, nějak v současném politickém životě už „etablované“, ono: Děkujeme, ale vy nepřicházejte. Mejstřík byl kdysi také idealista. Snil o demokracii až do chvíle, než viděl v USA realitu zákulisí „demokratické“ politiky při své návštěvě spolu s Václavem Havlem.

Nepřicházejte se teď předvádět ti, kteří jste hovořili v roku 1999 o aroganci. Hovořili jste o aroganci jen těch, kteří byli tehdy u moci a které jste chtěli střídat. Hovořili jste jen personálně, neanalyzovali jste  metody a technologie moci, které jste tehdy kritizovali. Proč? Protože nejste jiní.

Nepřicházejte se teď předvádět ti, kteří jste nyní přispívali k poškozování obrazu naší země v zahraničí! Nejste jiní.

Nepřiživujte se ani ti, kteří jste nyní přispívali k šíření smutku a beznaděje mezi domácím obyvatelstvem. Nejste jiní.

A těch cca 70% občanů, kteří nejsou spokojeni s instalací amerického radaru, a kteří také začínají mít obavy o další osud své životní úrovně při spuštění vládní reformy veřejných financí, by mělo těm pár desítkám „studentů“, připravujícím na 17. 11. svou protestní akci, zřetelněji vzkázat:

Děkujeme, přijďte. Buďte ale jiní.

V onom roce 1989 studenti postupovali společně s herci. V tomto roce 2007 se tak jeví víc než příhodné připomenout, že jeden ze signatářů dopisu vedoucím představitelům státu, ve kterém se žádá referendum, režisér Troška, nechal již před časem vyslovit ve svém filmu dnes již bohužel zemřelou Helenu Růžičkovou tuto nanejvýš aktuální, ba přímo „reformní“ pravdu:

U nás pokračuje přestavba tak rychle, že již dnes se máme lépe než zítra.

Není to snad dostatečný důvod i pro ostatní občany, že s protestními akcemi by se proto mělo začít spíše dnes než zítra? Růžičková svá slova kdysi doprovodila činem. Nebála se a kandidovala do Senátu. Za komunisty. Na popularitě jí to neubralo. Nejspíše by byla lepší senátorkou, než málem nedostudovaný loutkář Mejstřík.