Pochybnou čest být tuto středu tisícím popraveným měl získat jednačtyřicetiletý Robin Lovitt. Byl usvědčen, že při přepadení kulečníkové herny ve Virgínii v r. 1998 ubodal nůžkami k smrti jednoho muže. Před Robinem Lovittem byl v pondělí popraven Eric Nance v Arkansasu a v úterý John Hiks v Ohiu. Ve středečních večerních zprávách americké televizní stanice ABC News se posluchači dověděli, že guvernér, který rozhodoval o osudu Robina Lovitta, mu změnil trest smrti na doživotní žalář. Takové rozhodnutí udělal guvernér poprvé ve svém životě a až do tohoto případu schválil každý dřívější rozsudek trestu smrti.

Gary Gilmore byl popraven popravčí četou ve státu Utah za sérii drobných krádeží, za vraždu vedoucího hotelu a za pokus spáchat ve věznici sebevraždu. Jeho život se stal motivem pro knihu Normana Mailera The Executioner's Song a pro televizní miniseriál. Ono se zde vždycky najde několik lidí, kteří dovedou vydělat za všech okolností.

Zatímco se Gilmorův případ stal v USA velice dobře známým, většina lidí by asi nedokázala jmenovat ani jediného ze 3400 vězňů v amerických vězeních (včetně 118 cizinců), kteří čekají na výkon trestu smrti - a další jsou k němu odsuzováni.

Za posledních 28 roků se v USA popravovalo v průměru jednou za 10 dní.

Před časem se diskuse o trestu smrti soustředila na otázku, zdali je trest smrti odstrašujícím trestem. Dnes se diskutuje spíš o tom, zdali je možné důvěřovat vládě USA, že nepopraví nevinného občana.

Thomas Hill, obhájce jednoho odsouzence v Ohiu nyní dosáhl druhého odkladu popravy pro svého klienta a jeho odpověď je jednoznačná, že totiž vládě věřit možné není. Řekl: "Máme soudní systém, který dělá chyby. Jestliže si tuto skutečnost uvědomíte, musíte být připraveni přijmout popravy odsouzenců za zločiny, který nespáchali".

Lidé, kteří trest smrti schvalují, argumentují, že odpůrci trestu smrti se rekrutují z řad 'elitistických liberálů', kteří ignorují oběti zločinů. Michael Paranzino, prezident organizace 'Throw Away the Key' ('Zahoďte klíč'), prohlásil, že v USA bylo od r. 1999 zavražděno 100 000 (!) nevinných lidí a nikdo neplánuje nějakou vzpomínku na tyto oběti zločinů. Tryzny za takové oběti ale přece nijak nesouvisí s možností, že k nim přibude další oběť, tentokrát justičmího omylu.

Rasové rozdíly jsou nyní také předmětem debaty. Podle zprávy 'Střediska pro informace o trestu smrti' ('Death Penalty Information Center') bylo od r. 1976 mezi popravenými 58% bílých občanů, kdežto 34% byli černí Afro-Američani. Jenže podle statistického úřadu 'U.S. Census Bureau' představují bílí 'nehispánští' občané 75% veškerého obyvatelstva USA zatímco 'nehispánští' černí občané představují jen 12%.

Dvanáct států Unie neodsuzuje k trestu smrti a nejméně dva státy - Illinois a New Jersey - dodržují podle 'Střediska pro informace o trestu smrti' formální moratorium na tento trest.

Říjnový Gallupův průzkum veřejného mínění ukázal, že s trestem smrti souhlasí 64% Američanů. Je to nejnižší podpora za posledních 27 roků - v r. 1994 s trestem souhlasilo 80% obyvatel Spojených států.

V ottawském rozhlase se diskutovalo o trestu smrti letos v září. K takovým diskusím dochází pravidelně po každé neobvyklé vraždě (jinak by se totiž diskutovalo neustále). Své posluchače velice překvapil silně konzervativní moderátor.

Ti, kteří od něho téměř s jistotou očekávali, že bude trest smrti horlivě schvalovat, byli silně zklamáni. Pan Green se dotázal jednoho horkokrevného posluchače - přivržence trestu smrti - zdali by byl podle jeho názoru popraven v Kanadě zločinec, který by byl znám jakožto velice bohatý člověk.

Posluchač pochopitelně neřekl 'samozřejmě', ale hledal různé vytáčky, co a jak by se mělo posuzovat, ale to panu Greenovi stačilo k tomu, aby ukázal, že je výkon trestu smrti (u našich jižních sousedů - tedy v USA) značně selektivní a na to, zdali bude zločinec popraven, má velký vliv jeho finanční možnost najmout si dobrého a tedy drahého právníka. Přestože to právníci popírají...