Že ještě před jmenováním urážel "jeho samolibost" Klause, to je už jen přídavkem ke složitosti pátrání pro každého, kdo by chtěl hledat nejen autora šotu, ale jeho motivaci. Pokud by případ tak zjevného žádání úplatku byl zveřejněn ihned po jeho uskutečnění, pak by šlo o věrohodný čin ze strany skrytého žalobce.

Jeho pozdější, ba až tak vhodně pozdní, a při tom naopak ono nejúčinnější použití, však evokuje mnoho otázek, na něž by veřejnost měla nekompromisně žádat jasné odpovědi. Co je to za instituci, či fyzickou osobu, která si sbírá materiál na veřejně činné lidi a když to pak potřebuje, tak s nimi vyjde na veřejnost?

Z jakého důvodu si vůbec pro jednání s kýmkoliv bere někdo u nás skrytou kameru? A v jakém vztahu je k němu vedení ČT? Nebyl to původně materiál pouze k osobnímu vydírání, jemuž někdo nebyl ochoten podlehnout?

Není tak pozdní oznámení trestného chování fakticky spolupachatelstvím? Jde o celý materiál, nebo jen o jeho vhodný sestřih? A z tohoto uvažování vyplynou otázky mnohem systémovější.

Je i v takovémto případě oprávněný nárok novinářů na utajování zdroje informace? A může vůbec být, při dnešní vyspělosti audiovizuální techniky, jakýkoliv videomateriál soudním důkazem?