Ani dnes, kdy je předmětem zkoumání mnoha vědních oborů od vojenských, přes sociologické až po historické, neexistuje jednotně přijímaná definice. Faktem zůstává, že většinou vítězové určují co je hrdinství a co teror. Známý a výstižný je příklad z filmu Skála: Washington, Jefferson nebo Franklin byli pro Brity teroristé, dnes jsou pro USA hrdinové.

Je jistě mnoho podobných příkladů i když méně známých. Dnes bychom k právu vítězů nálepkovat asi měli dodat i právo médií. Jsou to ona v našem světě, která soudí. Často bez rozmyslu, často manipulativně a velmi často bez hlubší znalosti věci. U nás je flagrantní případ z nedávné historie -- bratři Mašínové. Skutek je jeden, ale kolik je různých nálepek a hodnocení. Z tohoto příkladu je vidět, že ani obvykle prospěšný postup koncentrace na jednu konkrétní věc a její rozbor zde selhává.

Takže co s terorismem. Selským rozumem (není to moje parketa) cítím, že současný boj proti terorismu, či případně válka proti terorismu selhává. Připomíná spíše sicilskou vendetu, kde jeden mrtvý povolá sto nových bojovníků. V případě plošně uplatňované války vede k rozvratu tradičních sociálních a mocenských struktur a k destabilizaci obrovských oblastí.

Karel Čapek v jednom svém apokryfu psal, že síla se váže. Čím je stát nebo instituce silnější, tím více síly na to spotřebuje a tím větší protitlak vyvolává. A zdroje jsou omezené. Možná by to chtělo přestat hrát tu silovou hru, která nemá řešení a začít sbližovat antagonistické postoje k čemukoliv. Jsem hluboce přesvědčen že ve tzv. válce proti terorismu budou jenom poražení

Pozn JČ: BBC ve svém vysílání do zahraničí výrazu "terorismus", "terorista" nepoužívá, právě proto, že cítí, že je to termín relativní a zaujatý. I v domácím vysílání pro Británii ho používá jen velmi zřídka.