Dopis, který podepsalo asi 200 "osobností", které tvrdí, že vláda Spojených států nemá morální autoritu k tomu, aby kritizovaly kubánské porušování lidských práv, vzhledem k tomu, jak samy Spojené státy zacházejí s osobami, podezřívanými z terorismu ve vězeních v Iráku a na americké námořní základně v zálivu Guantánamo, obsahuje logickou chybu a je nesmírně cynický. Ta jedna věc přece nemůže neutralizovat tu druhou.

Signatáři by mohli protestovat proti americkému pokrytectví, mohli by hlasitě poukazovat na to, jak Spojené státy porušují lidská práva, mají plné právo donekonečna protesdtovat proti omezování demokracie. Avšak je nepřijatelné, pokud začnou tvrdit, že Spojené státy neměly bojovat proti jihoafrickému apartheidu, a to jen proto, že vztahy mezi rasami v samotné Americe byly vždycky špatné.

Rozhodneme-li totiž, že Američané neměli morální autoritu k tomu, aby bojovali proti jihoafrickému rasistickému zřízení, měli by tedy ti, kdo přijmou takový názor, začít schvalovat jihoafrické porušování lidských práv?

Je snad možno přijmout názor, že Bílý dům neměl organizovat propagandu proti potlačování demokracie v komunistickém Československu jen proto, že Amerika zároveň podporovala vojenské režimy v Jižní Americe?

I v tom případě, je-li to paradoxní a pokrytecké od USA, je nepřijatelné dávat Kubě auru oběti jen proto, že je "Kuba nepřítelem našeho nepřítele" - a právě tak se n a to, jak se zdá, dívají signatáři tohoto dopisu.

Dopis slouží jako obrana nedemokratického režimu na Kubě.

Není překvapující, že nositel Nobelovy cenu José Saramago anebo architekt Oscar Niemeyer podepsali tento dopis, požadující, aby se inspekční orgán OSN pro lidská práva postavil na stranu Kuby v očekávaném sporu ohledně kubánského porušování lidských práv. Oba jsou oficiálně členem komunistické strany.

Saramago je členem Komunistické strany Portugalska od roku 1969. Oscar Niemeyer vstoupil do Brazilské komunistické strany v roce 1945, dokonce dostal od Leonida Brežněva Leninovu cenu a navrhl budovu ústředí Francouzské komunistické strany v Paříži. Beru jejich podporu Kuby asi tak vážně, jak vážně bych bral její podporu od Grebeníčka.

Niemeyerovi je nyní 98 let, stále ještě pracuje ve své kanceláři v Copacabaně 5 dnů v týdnu, 9 hodin denně a je stále nadšeným komunistou. Takže jeho názor na Castrův ostrov je asi tak zaujatý, jako je názor Jany Dědečkové na Václava Klause. Fidel Castro dokonce řekl v roce 1997: "Niemeyer a jáí jsme poslední komunisté na této planetě."

A naprosto (i)relevantní na tomto dokumentu je to, že ho podepsaly "hvězdy". Odkdy je hollywoodský herec Danny Glover nějakou autoritou ohledně Kuby? Podpora Castra od něho a od mnoha jiných lidí, to jsou jen osobní, subjektivní postoje, ale protože je zastávají "slavní" lidé, pochybnému dokumentu to poskytuje v našem celebritami posedlém světě auru "významnosti".

Jestli se začne Bill Gates podílet na kampani, v jejímž rámci nás bude přesvědčovat, že pro naše zdraví nejsou dobré sacharidy, i když to je možná pravda, proč nám to sděluje, když není v tomto oboru autoritou? Máme mu věřit jen proto, že se těší statutu celebrity?

Skutečná autorita musí o dané oblasti něco pořádně vědět. Nestačí "sláva" či "popularita". Úsudek musí být učiněn na základě skutečných odborných znalostí. Odborník při tom musí být rozumným způsobem nezaujatý, nesmějí ho ovlivňovat jiné faktory, jako jsou peníze, politické ohledy, ideologické či náboženské přesvědčení.

Je to velmi zvláštní, že lidé, kteří jinak bojují za lidská práva, za demokracii, proti zneužívání moci, podporují monarchického Fidela Castra, který lidem odpírá svobodu a utlačuje je.

Když čtu zprávu o tom, že tyto "celebrity" propůjčují své tváře této cynické kauze, ve smyslu "Když Amerika porušuje lidská práva, tak to může Kuba dělat také", připomnělo mi to televizní pořad Miloše Čermáka a Milana Šímy Bez obalu z minulé neděle. Grossovu aféru tam analyzoval, z důvodu, jemuž nerozumím, ředitel pražské zoo Petr Fejk. Názory zpěváka Harryho Belafona či brazilského režiséra Waltera Sallese jsou asi tak relevantní jako názory Fejkovy či názory pokladní v supermarketu Carrefour.

Na Kubě vládne diktátor, který před mnoha desetiletími uchvátil moc jménem osvobození od cizí nadvlády, ale tu cizí nadvládu nahradil vlastním útlakem.

Simplistní obranou našeho latinskoamerického Mussoliniho, kterou vždy používají Castrovi obhájci po celém světě, je to, že je na Kubě školství i zdravotnictví zadarmo. Je to argument, jehož by pravděpodobně také užívali Husák a Tito. Jak efektivní jsou tyto služby zadarmo, to už se Castrovi obdivovatelé jaksi bojí zjišťovat.

Kubánský zdravotnický personál od loňska poskytuje veřejnosti léky na stanicích veřejné pomoci ve Venezuele. Hugo Chavez si najal tisíce kubánských lékařů, aby pomohl svému idolu, jehož ostrov nabízí (špatnou) lékařskou péči zadarmo pro všechny a (špatné) školství pro všechny, ale má typický komunistický problém: příliš mnoho lidí, pro něž nejsou pracovní místa. Tak je poslal do Venezuely. Soudruh Chavez tak pomáhá kubánskému rozpočtu a platí více než 50 000 Kubánců vysoké platy z peněz venezuelských daňových poplatníků.

Do Brazílie se pokusil prezident Lula, který také Fidela miluje, přivézt některé tyto lékaře, ale tamější národní odborový svaz lékařů tomu zamezil. Začal totiž požadovat, aby kubánští lékaři skládali tytéž zkoušky, jaké musejí skládat místní lékaři.

Zkoušky byly přeloženy do španělštiny, ale z 207 uchazečů je udělalo pouze 8 osob, a to všechny se špatnými známkami. To ilustruje, jak pochybná je kubánská zdravotní péče zadarmo.

Jak říká můj kubánský přítel Bernardo: "Na Kubě je nám vždycky k dispozici lékař, jenže ne vždycky nás umějí vyléčit. Je to jako právo Indiánů na zdravotnictví zadarmo - od kmenového šamana..."

Divím se, proč intelektuálové nepodepisovali v minulosti petice proti americké kritice sovětského bloku, nebo proti vysílání Svobodné Evropy, vzhledem k tomu, že Bílý dům porušoval lidská práva i po celou dobu studené války, například během mccarthyovských slyšení v padesátých letech, během tvrdých policejních akcí proti hippies a demonstrantům proti vietnamské válce v šedesátých letech, při zabíjení a věznění bez soudu členů hnutí Černých panterů v sedmdesátých letech, při rasové motivované policejní brutalitě v osmdesátých letech, atd.

Proč má Fidel toto zvláštní povolení zabíjet a mučit lidi?

Diskuse o tom, zda jsou americké sankce proti Kubě rozumné, to je jiná věc. O tom lze argumentovat z hospodářských a historických hledisek. Ale tuto morálně cynickou záležitost, že žalobce je "také vinen", je nutno odmítnout.

A mimochodem, byl jsem to snad jen já, kdo slyšel Fidela Castra, jak kritizuje už tři roky poměry v americkém táboře v zálivu Guantánamo? Jak to, že Otec Betto či Voloďa Teitelboim Fidelovi nikdy nevyčetli, že by se měl nejprve starat, ať odstraní vlastní porušování lidských práv?

Tito lidé projevují neuvěřitelnou morální relativitu. Což je přesně totéž, z čeho obviňují Spojené státy.