Ten postoj mi ze všeho nejvíc připomíná puberťáka, který si potřebuje dokázat, že už je opravdu dospělý a nikdo mu nemá co přikazovat a zakazovat. Ovšemže se mýlí, stejně jako všichni ti zásadní odpůrci zákazů. Stačí vyjít do ulic a hned máte důkazů víc než dost: zákaz parkování, zákaz zastavení, zákaz vjezdu - je třeba pokračovat? Zákazy a příkazy jsou prostě nezbytné, bez nich by byl chaos na ulicích i v životě.

Zákaz potratů samozřejmě potraty nevymýtí, stejně jako zákaz parkování nevymýtí neukázněné řidiče. Podstatné je na něm něco jiného: jde o jednoznačný projev vůle společnosti, že něco nechce. Chceme zabíjet nenarozené děti, nebo nechceme? Chceme, aby si školáci ničili zdraví kouřením, nebo to nechceme? Chceme, aby propadli drogám, nebo to nechceme? Zákon je vyjádřením této společné vůle. Zákaz potratů (podobně eutanázie) není v zásadě ničím odlišný od zákazu prodeje cigaret a alkoholu mladistvým, o jehož nezbytnosti nepochybují ani ti nejhalasnější zastánci lidských svobod a práv. Zdraví mladé generace je chráněným zájmem, kterému dáváme přednost před svobodou podnikání. Pokud se tedy shodujeme v přání potraty omezit, je k tomu jejich zákaz zrovna tak přijatelným a přiměřeným prostředkem, jako v případě drog, cigaret či pornografie. Samozřejmě není všelékem -- to snad chápe každý.

Tak jako vychovávat děti odmalička k dodržování dopravních předpisů je lepší než spoléhat na mastné pokuty v dospělosti, musí se i úcta k životu pěstovat už od kolébky. K tomu je ovšem třeba změnit celkové mravní klima společnosti. Jak zodpovíme před svým vlastním svědomím (pokud už žádnou vyšší instanci neuznáváme), že mnohonásobného vraha chrání před popravou zákaz trestu smrti, kdežto nenarozené dítě lze usmrtit beztrestně? Dokud bude vládnout tato dvojí morálka, dokud bude principiálně přijatelné odstranit nepohodlný život jen proto, že komusi překáží, musíme se každý obávat, že ani na naše právo na život se jednou někdo nebude ohlížet.

Každodenní zkušenost nám ovšem potvrzuje, že ti dostatečně mohovití a bezohlední si vždycky najdou cestu, jak zákon ohnout ve svůj prospěch. To tu bylo odjakživa a vždycky to tak bude. Děje se to i na silnicích: kdo má dost peněz na pokuty, ten si jezdí, jako by žádná pravidla ani značky neexistovaly. Jen blázen ale může tvrdit, že to je důvod k jejich zrušení.