Je provádění interrupce zločinem?

Je zcela nemorální potrestat individuální akcí potencionálního vraha ?

Například, pokud vezmeme v úvahu možnost, že by bylo jednou prokázáno, nebo dosaženo společenského konsensu, že interrupce je za určitých okolností vraždou.

Na první otázku je odpověď obtížná, protože současná oficiální věda ani osoby zabývající se duševědným výzkumem (tedy na poli neoficiální vědy) nejsou schopni rozhodnout s úplnou jistotou, od kterého dne je plod v rozhodující míře člověkem, jinými slovy, odkdy má duši a odkdy je jeho duše (resp. intelekt) již na lidské úrovni. I kdybychom přistoupili na dogma, na kterém se duševědný výzkum shoduje, že lidská duše je vždy na lidské úrovni, zůstane otevřena otázka vědomého intelektu i otázka okamžiku tzv. spojení duše a těla.

Nejnovější vědecké výzkumy (např. výkumy morfogenetického pole Ruperta Sheldraka) ukazují, že i když bychom zavrhli teorii relativně nehmotné duše přicházející od Boha nebo minulé inkarnace, je něco v lidském intelektu, co není vázáno na materiální struktury mozku a neodpovídá stádiu biologického vývoje. Vypadá to spíše, že člověk (podobně jako zvířecí druhy) je v jistém ohledu rezonázorem, který přijímá informace z jakéhosi pole vlastního všem lidem, v biologickém i intelektuálním smyslu. Nemůžeme tedy otázku termínu vhodného pro interrupci chápat jen jako otázku stádia biologického vývoje mozku apod.

Stejně zapeklitou je i otázka spojení duše a těla a je dokonce možné, že budoucí duše plodu může utrpět potratem i v případě, že ještě dosud nedošlo ke spojení a je dosud jen nějakou formou přítomna poblíž. Špičkový psychotronický výzkum minulosti, např. světově proslulým Břetislavem Kafkou, přinesl určité závěry týkající se okamžiku spojení duše a těla, ale na určitém termínu zatím nedochází ke shodě a přestože výzkum plnil důležité zásady vědeckosti (opakovatelnost, systém nezávislých pozorovatelů atd.), oficiální věda zatím nenalezla takové modely duše, které by jako celek umožnily závěry psychotronického duševědního výzkumu verifikovat.

Závěrem by ovšem mělo být jediné: Člověk nezná celé tajemství zrození a neměl by proto do něj zasahovat ani interrupcí ani třeba mimoděložním oplodněním.

Stejně starou jako lidstvo samo je otázka morálnosti individuální odplaty, pokud případně selže policie a soudy. Zejména takové akce, během kterých dojde k usmrcení člověka, jsou velmi diskutabilní a je vždy lépe se jim vyhnout. Káže nám to jak evropská duchovní tradice, tak zdravý rozum, který nás varuje před bludným kruhem fyzického násilí i před chaosem, který může vyvolat stav, kdy lidé berou spravedlnost do vlastních rukou, který je stavem formálního bezpráví a v historii většinou nakonec tak často i porušením obsahu smyslu práva.

Individuální odplatu jako takovou zcela morálně zpochybnit nelze, a to zejména tehdy, pokud v důsledku zanedbání potrestání zločinu hrozí další rozsáhlé zločiny proti lidem, lidskosti, společnosti.

Co z toho plyne pro případ Paulla Hilla? Jistě víme jediné: Trest smrti není přijatelným trestem a v daném případě ani adekvátním.

Český národ by měl o tomto případu hodně přemýšlet. Jednak se i u nás množí případy fyzické odplaty, navíc pro cíle mnohem méně ušlechtilé (než ochrana nenarozených životů), jednak obecně úcta k životu je u nás na nízké úrovni. Mladé dívky se často velmi lehkovážně stavějí k novému životu ve svém těle, lékaři bez mrknutí oka provádějí interrupce i eutanázie, často nevyžádané.

Přestože česká policie ví o provádění nevyžádaných eutanázií, případy nejsou vyšetřovány. Dokonce i zjevné vraždy na starých lidech nejsou vyšetřovány jako vraždy, aby si policisté nekazily různé průměry. Také policie a soudy (v USA i v Evropě) si stále (v ČR dokonce stále častěji) vybírají pro řešení případů obětní beránky místo (pracnějšího a nevděčného) hledání skutečných viníků. Takový stav už může být symptomem pokračující celkové fašizace společnosti (po předchozí fašizaci ekonomické) a může být předehrou nedemokratického, silového řízení státu. Je to cesta do pekla, cesta s mnohem horšími morálními následky než akce individuálních hledačů spravedlnosti a ojedinělého extrémismu.

Bývalý pastor Paull Hill měl hledat jiné cesty odplaty a raději jen cesty léčby společenského problému. Jako pastor měl k tomu prostředky i určité závazky. Srovnám-li jeho čin se sazbami za naše malé české vraždy, neměl by dostat více než 13 let natvrdo. Americký rozsudek potvrzený guvernérem Jebem Bushem tak pomáhá rozpustit poslední zbytky respektu, který USA ve světě měly.

Pozn. red.: Redakce Britských listů se nemusí vždy ztotožňovat s názory svých autorů. Netroufá si ale soudit kvalitu příspěvku pouze proto, že autorův názor na "neoficiální" vědu není názorem většinovým. Dialektický materialismus nemusí být také vždy jediným východiskem etických a filosofických úvah...