Zda je mít nyní , jindy či nikdy. A tato svoboda - ať druhá "extrémní" strana chce či nechce, je podstatou moderní liberální a sekulární společnosti, které nevyhovuje strnulý dvoutisíciletý diktát křesťanského desatera a různých fanatiků, které ho ohněm i mečem v minulosti prosazovali. Pokud by "prolifisté" chtěli aplikovat principy, jež vnucují zbytku společnosti, pouze na sobě, nic proti tomu. Je to jejich víra a jejich přesvědčení. Áť ji vyznávají. Společnost tuto víru ovšem ve své drtivé většině nesdílí, i když ji toleruje, a je otázkou, zda je tato společnost horší či lepší, než ta, v níž vládla s pomocí meče, kříže, hranic pro čarodejnice a pomocí teroru pro nevolníky a otroky katolická církev po uplynulá staletí. Moralisté a radikálové budou moralizovat a nesouhlasit vždy. Ale jejich hlas může být pouze tak silný, jak jim to společnost dovolí.

Přežívajícími důsledky staletí křesťansky vkořeněného patriarchátu je násilí na ženách a dětech od "pána tvorstva" a představa, že žena musí vždy následovat svého muže. I do postele. Důsledkem jsou bité a znásilňované ženy, ženy týrané psychicky i fyzicky. Důsledkem jsou v některých "konzervativních politických kruzích přetrvávající genderové stereotypy. Důsledkem přetrvávání křesťanské donucovací legislativy může být pouze šovinictická, pokrytecká a militantně netolerantní společnost. Naštěstí ne až tak docela v České republice.

Nicméně - a to je podstatné a je to nutné říci kategoricky a jasně: tento stát NENÍ katolickým státem, ale JE naopak POUZE sekulární republikou. Nevládne zde papež či jeho zástupci v sutanách, ale lid, který za toto právo v minulosti bojoval. Možná ta slova zní leckomu peteticky a směšně, ale vyjadřují mimo jiné odkaz Velké francouzské revoluce, pokrokové ideály moderny 20. stoeltí a z renesance vyplývající emancipaci racionality, emancipaci člověka. I černochů. I bezvěrců a jinověrců. I Palestinců. I žen, které nechtějí žít jako novodobé otrokyně a ploditelky jen proto, že je k tomu nějaký křesťanský fanatik chce nutit cestou zákona a ukládat jim jejich manželské "povinnosti". Protože za každým zákonem musí následovat donucovací prostředek, aby měl smysl. Zákon není deklarace, ale vyjádření vůle a moci. A lid, který prostřednitvím svých zástupců v České republice vládne, řekl křesťanům jasně, že mají pouze takovou politickou sílu, jakou jim přiřkli ve svobodných, demokratických volbách jejich voliči.

Pokud současné křesťanství chce hlásat lásku, toleranci, soucit a naději, nalezne možná mnohá srdce vyprahlá. Pokud chce pouze moc, nalezne už jednou provždy zavřené dveře. Evagelium je stále zvěstováním pokory a lásky, nikoliv povýšenectví a nadutosti.