Já si nestěžuji na vlastní situaci ( i když jsem penzista a ti nemají na růžích ustláno) - ale nelíbí se mi, že každý desátý u nás nemá práci, že u nás je 70% lidí na nějaké podpoře, že lidé pracují v těžkých podmínkách za minimální mzdu. Že nová reforma financí v podání vlády, která si říká socialistická, provádí další přerozdělování peněz tak, aby bohatí byli ještě bohatší a chudí ještě chudší. Vadí mi, že nemáme peníze na vysoké školy, ale máme peníze na účast ve válkách, které nejsou naše ani v našem zájmu. Nejsem takový pesimista, abych si myslel, že mladí lidé emigrují a i kdyby - na emigrantech národ nestojí. Bojovat za lepší příští se musí doma.

Jste asi velmi nešťastný člověk. Svět (aspoň ten český) vás nechápe. Nevidíte kolem sebe nic pozitivního. Chápu, že vám komunisté velmi ublížili. Ale takových bylo víc a překonali to. Nic vám není dobré. Už vás vyhodili i z Českého rozhlasu, který jinak zpívá na vaši notu.

Ale to je normální. Práci u nás ztratilo už 10% lidí. Každý chvilku tahá pilku.

Nelíbí se vám, že dneska o všem rozhodují peníze. Ale to jste přece chtěl! Bojoval jste proti komunistům - to znamená, že jste bojoval za to, co tady máme dneska. Celých jedenáct let, co jste v tom rozhlase byl, nikdo od vás neslyšel ani nečetl nic takového, co píšete dnes - spíše naopak.

Nadáváte na Klause - ale proč jste na něj nenadával, když říkal, že nezná špinavé peníze, když svojí politikou zlikvidoval největší a nejlepší podniky v republice? Proč najednou ta změna názorů? Protože vás vyhodili z rozhlasu?

Je to pro vás hrozné, že doba vaší největší slávy byla za komunistů. Vaši posluchači byli mladí lidé žijící celkem v klidu a jejichž největší starostí bylo sehnat bony, aby si mohli koupit nové texasky. Dnes mizíte z povědomí veřejnosti. Položil jste si někdy otázku, proč to tak je?

Obávám se, že nejste schopen to pochopit. Vážený pane, před dvaceti lety jste vyjadřoval mínění většiny tohoto národa. Vašimi písněmi souzněly duše tisíců vašich posluchačů. A jak je tomu dnes?? Znám i vaše jiné články a veřejná vystoupení. Bohužel, asi nechápete, že jste se svými názory osamocen. Vaše názory jsou extremní a jdou proti proudu času a tužeb tohoto národa. Vaši potenciální posluchači jsou mladí lidé, kteří mají existenční starosti. Absolventi škol, kteří nemůžou sehnat práci. Lidé pracující za mzdu nepříliš vzdálenou od té minimální. Nelze žít jen nadáváním na komunisty. Pro mnoho lidí u nás je doba před rokem 89 tak vzdálená, že na to už nereagují - dnes už to pro ně není aktuální. Mají jiné starosti. Mají starosti o práci, jestli uživí děti nebo jestli vůbec mít děti do této společnosti. Pro mnohé je spíše otázkou, zdali by komunisty neměli už zase volit.

A doplňujete-li svůj antikomunismus ještě nezřízeným obdivem k Bushovi a podporováním jeho války v Iráku - nezlobte se, pane Hutko, ale tady jste už úplně mimo mísu. Válku v Iráku kromě Tvrdíka a Špidly ( a poslušných redaktorů bulvárních plátků) u nás nepodporuje nikdo. Dokonce ani president republiky.

Vaše písně už nezní s duší národa. Lidé, kteří mají názory shodné s vámi, písničkáři nezajímají. Musí vydělávat peníze. Obyčejné lidi zase vaše bolestínství nedojímá ani nezajímá.

Ale nic není ztraceno. pane Hutko, jděte mezi lidi - mezi vaše bývalé obdivovatele, zeptejte se jich na jejich problémy, na jejich tužby. A zpívejte o jejich problémech a jejich tužbách jak jste to dělával. Zpívejte tak, jako zpíval v posledních létech svého krátkého života Karel Kryl. Ten pochopil tragedii tohoto národa v době, kdy ještě většina opěvovala Klause. Pokud budete zpívat o svých problémech a svých mindrácích, tak jste skončil. Už se nechytíte ani u těch antikomunistů v českém rozhlase.