Malý český chytráček (podvodníčkem bude až po vyslovení právoplatného rozsudku) se chtěl přiživit na velkých podvodech amerických superproducentů, nadnárodních obchodních společností a úředníků a se zlou se potázal. Člověk zjišťuje, že český producent či obchodník může v ČR uspět jen, když je větší lump než ti ostatní, tedy než mafie spojující smečky bývalých estébáků, zkorumpované úředníky, nastrčené politiky a mafiánce všeho druhu.

Musím říci, že po letech mediálního běsnění kolem Viktora Koženého a jeho Harvardských fondů začínám věc vidět v poněkud jiném světle a Kožený se před mýma očima začíná měnit z třeťotřídního podvodníčka na moderního skoro Jánošíka, který bohatým lumpům bere (ale pro jistoto si to nechává pro sebe; žel bohu při tom jsou ale okradeni i chudí akcionáři).

Kdo jsou tito bohatí lumpové? Když se podíváme na personální složení pozadí Harvardských fondů, zjistíme, že šlo o komplot bývalých agentů StB, tedy lidí, kteří zneužili svých služebních kontaktů a znalostí na okradení svých spoluobčanů v rozsahu, který není možné nazvat jinak než organizovaným zločinem a vlastizradou.

Kožený byl tehdy hodným chlapcem, typickým selským synkem zvyklým pracovat i šikovně obchodovat, tím nejlepším, co byl český venkov schopen našemu velkoměstu dodat. Měl hodným strýčkům posloužit jako hlupáček, přesněji řečeno jako bílý kůň.

Viktor si trochu zahrál na Švejka a chvíli tuto roli přesvědčivě hrál. Když si však již byl jistý, jak a komu mají posloužit peníze vytažené z kapes důvěřivých akcionářů, rozhodl se, že investovanou snahu a tatínkovy peníze nenechá padnout na oltář organizovaného zločinu a vypařil se po anglicku (s irským občanstvím) i s miliardami. Nechci z něj dělat svatouška, stále cosi dluží pár slušným lidem, ale myslím, že alespoň malý pomniček s valaškou a svým ojetým vrzajícím mercedesem by si zasloužil. Pomníček na hrdinství stoprocentního Čecha, který dokázal zvítězit nad velkými grázly, kteří uchvátili tuto zemi.

Před listopadem jsme dávali úplatky, abychom sehnali podpultové zboží, po listopadu museli dávat čeští podnikatelé úplatky, aby od nich výrobky a služby někdo koupil nebo, aby jim je prodal pod cenou (nejlépe za dumpingové ceny) či přednostně. V podstatě však za tuto situaci nemohou: Polostátní a státní firmy a úřady byly a dodnes mnohde jsou obsazeny estébáckými mafiemi a kdo nedal úplatek nebo se k nim nepřidal či je nevzal mezi sebe, měl prostě smůlu.

Je na státu, aby velmi razantně tuto situaci řešil. Jenom železný Špidla a železný Klaus mohou být tomuto státu užiteční. Pokud tito pánové nedokáží škrtem svého pera poslat celou smečku tunelářských lumpů do vězení, bude jejich vládnutí k ničemu. Klaus se však zatím vyjadřuje jen škrobenou řečí své funkce a Špidla se snaží jakýmkoliv vyjádřením vyhýbat. Klaus již není a nechce být mužem činu a jeho funkce mu k tomu ani nedává příliš prostoru. Takže skoro všechna odpovědnost leží na Špidlovi. Zatím nám nezbývá než jej podpořit.

Včera jsem viděl celkem pěkný film o Gorbačovovi. Řekl v něm jednu nenápadnou větu. Když bylo zřejmé, že je hlavním kandidátem na uvolněné místo prvního tajemníka, přišli za ním lidé z pozadí moci a řekli mu: Zajímej se o zahraniční politiku, piš politické články, buď na očích a tvař se, že jsi sám. Gorbačov, který byl zvyklý se opírat především o vlastní schopnosti, to zprvu nepochopil. "Co to znamená ,být sám'?" přemýšlel. Toto klientelisticko-estébácké myšlení, u nás před listopadem i po něm tak často uplatňované, mu bylo cizí.

Piš scénáře a my se budeme snažit ti je prosadit.

Zorganizuj politické hnutí či mítink a my tě dostaneme do médií.

Založ firmu a my ti dohodíme kontakty.

Napiš knížku a my ti ji vydáme.

Kdo pracoval u filmu nebo v televizi, ví, jaký je to rozdíl psát scénáře tzv. do šuplíku a nebo mít alespoň sebemenší naději, že budou realizovány. Kdo chtěl založit politické hnutí nebo stranu ví, jaký je to rozdíl, zda o vás média píší (a jak) nebo zda mlčí (nebo vás shazují).

To se pak snadno člověk stane scénáristou, spisovatelem, politikem, když ví, že někde v zákulisí stojí ochránce, protektor, či celá klientelistická síť. Já osobně bych napsal desetkrát více scénářů, povídek a článů, kdyby mi někdo řekl, že to možná použije.

To je snad nejzhoubnější dědictví, které nám minulý režim a následně i Havlova éra zanechaly: Výsledky konkurzů jsou předem jasné; politici, obchodníci, novináři, spisovatelé se dělí na ty, kteří jsou s NIMI nebo jso pro NĚ alespoň neškodní, a na ty ostatní. Na ty, kteří jsou IN a na ty, kteří jsou OUT.

Na ty, kterým jdou dotace, granty, přísliby a na ty ostatní. Je to rozdíl obíhat grantové agentury a nadace a posílat nazdařbůh desítky projektů anebo čekat, až mi nějaká z agentury zavolá, že by byla ráda, kdybych si u nich zažádal o grant. Jedněm se pomáhá a druhým se házejí klacky pod nohy, pomlouvají se a špiní. Pravda a láska možná jednou zvítězí, ale za Havla k k tomu nedošlo.

Mám dokonce malé ale neumlčitelné podezření, že když Havel nebo Suchý začínali se svými divadélky, že byl někdo v pozadí, kdo jim tiše kývl. Řekl jim: Noste kravatu, mluvte slušně, usmívejte se a pište, pánové, pište! Možná půjdete i na chvíli sedět, ale toho si nevšímejte.

Gorbačov pohrdal štěnicemi v pozadí moci i když jejich pokryteckého systému jednou za čas využil ve svůj prospěch (a tím možná i v náš prospěch), dnes na tento systém kuloárové politiky, který jemu samému byl cizí, také doplatil. Gorbačovovo jméno v Rusku pošpinila především pomluva, že diky jeho slabosti došlo k rozpadu říše. Není to samotřejmě pravda. K rozpadu by došlo i bez Gorbačova a hlavní chybou, kterou dělá Putin, je násilné držení Čečenska. Rusko přijde nezadržitelně ještě o uzemí dalších budoucích států a bude mu to zejména k prospěchu.

A co s tím Červenkou, Ohemem, Ventrubou a Koženým? To už mne netrápí. Jsou tu větší grázlové a větší problémy.