Pracujete v nějaké firmě a rozhodnete se najít si jiné místo. Jiný zaměstnavatel o vás má zájem, a tak se s ním brzo dohodnete, že své původní místo opustíte a po určité době nastoupíte u něho.

Jenže: jsme v Čechách. Tady se všechny informace okamžitě šíří drby, nic se v malém českém světě neutají. Absolutně neexistuje diskrétnost či ochrana osobních údajů. Dávno předtím, než si pevně dohodnete přechod do nové firmy, je o vašich snahách vyjednat si nové zaměstnání informován váš původní zaměstnavatel.

Ten přirozeně reaguje zlobně. Vy chcete od nás odejít? Atmosféra v podniku, kde dosud pracujete, i když nemáte ještě nic pevně vyjednaného se změní v nepřátelství.

A hlavně: Vy od nás odcházíte? V tom případě přece není důvodu, abychom vám vyplatili váš poslední plat v naší firmě. Chcete-li, můžete se s námi soudit. (To málokdo udělá, protože nemá na soudní výlohy.)

Princip, že zaměstnavatel platí svým zaměstnancům mzdu za odvedenou práci jen potud, pokud je potřebuje a jsou součástí jeho stavu, je snad nejobscénnější praxí, s jakou jsem se v podnikatelské sféře setkal. Chcete snad z našeho podniku odejít? Potrestáme vás, že vám ukradneme váš poslední plat.

Máme zdokumentovány takovéto případy ze dvou nezávislých zdrojů. Zdá se, že je to v "nové české demokracii" běžná praxe. Víte o tom něco i vy?