Ti, kdož budou trpět nejvíce, budou nevinní muži, ženy a děti v Iráku, jejichž zločinem je prostě to, že jsou bezmocnými občany státu, bohatého na ropu, jehož násilný diktátor už nevyplňuje potřeby západních mocností, které ho v minulosti podporovaly a vyzbrojily.

Avšak člověk nemusí být bezmocný. Gándhí konstatoval, že "mír nevznikne ze střetu zbraní, ale ze spravedlnosti, jíž budou žít a již budou vykonávat neozbrojené národy tváří v tvář převaze." Takže, co by se stalo, kdyby se do Iráku vydalo několik tisíc lidí ze Západu a postavilo se bok po boku iráckým občanům?

Zpočátku pouze s několika stovkami lidí - ze stovek milionů lidí, žijících na Západě - pocestuji do Iráku jako dobrovolník, abych se tam stal živým štítem v zájmu ochrany lidského života.

Budeme riskovat, že budeme zmrzačeni anebo usmrceni, ale to je prostě jen totéž riziko, jakému čelí nevinní Iráčané. Raději bych zemřel na obranu spravedlnosti a míru než "prosperoval" a nesl spoluvinu na hromadném vraždění a na válce. Nechci podporovat Saddáma Husajna, jak to činily v minulosti naše vlády. Chci se pokusit zachránit životy lidí v naší lidské rodině. Budeme se snažit vyjadřovat iráckému lidu skutečnost, že většina lidí na Západě nepodporuje tuto zločineckou válku. A předložíme před oči západní veřejnosti lidské utrpení, způsobené válkou, protože, bohužel, smrt a zkáza, které denně čelí bezpočet milionů našich spolubližních, jsou, jak se zdá, jen nepochopitelnou abstrakcí, pokud nejsou ohroženy také západní životy.

Pro mě, pokračuje autor, je to také aktem osobního pokání. V roce 1989, když mi bylo devatenáct, učinil jsem nejhloupější čin svého života. Vstoupil jsem do americké armády, V roce 1991 jsem zašel ještě dál, za nevědomost, a podílel jsem se zločinně na válce proti iráckému lidu, ve které se nakonec používalo proti civilnímu obyvatelstvu ochuzeného uranu. Mou odměnou jako "amerického hrdiny" bylo to, že mě Bush senior využil jako lidského morčete - spolu s několika statisíci dalších "hrdinů". Stále ještě nám nebylo plně objasněno, jak je to se syndromem "války v Perském zálivu", anebo kolik mých kolegů vojáků zemřelo na tento syndrom, ale víme alespoň jakou cenu dávají naši političtí představitelé našim životům. Jestliže političtí představitelé nerespektují ani životy "synů a dcer", vlastního národa, o nepříteli vůbec nebudou ani uvažovat. Statisice osob, usmrcených sankcemi proti Iráku, se považují za cenu, kterou stálo za to zaplatit. To, že další válka v Iráku vyvolá další lidské utrpení, to je něco, co naši političtí představitelé skoro vůbec nezaznamenávají.

Avšak, jak tomu rozumím, my "občané" jsme odpovědni za činy "své" vlády. Právě my máme tu výsadu, že žijeme v takzvaných "demokraciích", a tak neseme kolektivní vinu za to, co dovolujeme, aby se dělo naším jménem civilnímu obyvatelstvu v Iráku i ostatním po celém světě. Nevědomost není omluvou. Existenci jiných tyranů, ať už jsou či nejsou horší, není omluvou.

Nejsem ani na straně George Bushe, ani na straně teroristů, uzavírá svou argumentaci autor. Proto ale, až tato válka začne, budu v Iráku - s občany Iráku. Vyzývám všechny, aby se ke mně připojili jako výraz solidarity s nejubožejšími lidmi na naší planetě a podpořili naše úsilí i jiným způsobem. Plním tím ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv. A jestliže v Iráku zemřu, zemřu jako člověk, který v sobě našel mír, protože viděl pravdu a jednal podle ní.

Autor je členem Universal Kinship Society a povede misi dobrovolníků, mírových aktivistů, kteří se stanou v Iráku lidskými terči. Podrobnosti o misi jsou zde.