Galloway zvítězil v městě Rochdale, protože zaktivizoval ultrapravici

4. 3. 2024

čas čtení 5 minut
George Galloway zvítězil 29. února v doplňovacích volbách v městě Rochdale, protože zaktivizoval jednak lidi, rozzuřené vražděním Izraele v Gaze, ale zároveň i britskou bělošskou ultrapravici


Vítězství George Gallowaye v doplňovacích volbách v Rochdale přivítala většina komentátorů s pokrčením ramen a nezájmem. Galloway má ostatně ve zvyku šokovat vítězstvími v doplňovacích volbách, aby pak rychle zmizel, a jeho úspěch tentokrát do značné míry závisel na náhodě. Možná, že kdyby labouristé nebyli nuceni pozastavit činnost svého kandidáta poté, co byl  natočen, jak tvrdí, že Izrael naplánoval útoky ze 7. října, Galloway by nevyhrál. Možná, že celá epizoda vypovídá jen málo o výsledku nadcházejících parlamentních voleb, natož o budoucnosti britské politiky. Ale možná také ne, varuje Michael Chessum.

 
Věci by byly jasnější, kdybychom Gallowaye a Dělnickou stranu Británie (WPB), kterou vede, mohli brát za bernou minci. Tvrdí, že je to levicová strana, která zvítězila v Rochdale díky vlně propalestinských nálad po brutálním útoku Izraele na Gazu. Pravda je však temnější. Gallowayův tým během této kampaně rozesílal dvojí  korespondenci. Jeden  dopis byl adresovaný muslimům v tomto volebním obvodu, vyzýval voliče, aby "využili svého hlasu a poslali Keiru Starmerovi a labouristické straně vzkaz - přestaňte podporovat genocidu, přestaňte podporovat izraelskou agresi a postavte se na stranu Palestiny".

Jeho druhý předvolební dopis, zaměřený na jinou demografickou skupinu, vypráví jiný příběh. Vychvaluje Gallowayovy úspěchy v oblasti podpory brexitu, odporu proti skotské nezávislosti a podpory rodinných hodnot. Celý odstavec je věnován nastínění jeho odporu k právům transsexuálů a jeho přesvědčení, že "Bůh stvořil vše v párech". "Věřím v právo a pořádek," píše se v dopise. "V Rochdale nebudou žádné groomingové gangy. I kdybych je měl sám zatknout." Dopis končí záměrnou podporou Donaldu Trumpovi a slibem, že "udělá Rochdale opět velkým". Odcizení bělošští voliči byli klíčovou součástí Gallowayovy vítězné koalice.

WPB podporuje  sociální konzervatismus stejně jako levicovou hospodářskou politiku. Slibuje důstojné bydlení, lépe financované veřejné služby a práva zaměstnanců. Slibuje však také boj proti "směšné ideologii radikálních liberálů" a zrušení všech opatření proti globálnímu oteplování. Možná proto Nick Griffin, nejznámější britský krajně pravicový vůdce, vyzval v Rochdale k hlasování pro Gallowaye, když poukázal na to, že Galloway "chápe postoj bělošských  Britů z dělnické třídy k imigraci". Chris Williamson, bývalý labouristický poslanec a nyní místopředseda WPB, byl v pořadu BBC Today dotázán, zda se od Griffinovy podpory bude distancovat. Odmítl tak učinit.

Gallowayův politický posun lze měřit organizačně. Když byl v roce 2003 vyloučen z Labouristické strany, vstoupil do Respectu, široké levicové strany, která vznikla z hnutí proti válce v Iráku. Galloway naposledy kandidoval za Respect v roce 2015, kdy prohrál v Bradfordu West s labouristy. V roce 2020 zcela přeřadil na jiný rychlostní stupeň a založil All for Unity, neúspěšný pokus o sjednocení skotských unionistů, včetně představitelů konzervativců  a ultrapravicového Ukipu, před volbami do skotského parlamentu v roce 2021. Nyní Galloway vede WPB, která podle svých slov vede kampaň "za dělníky, ne za wokery". Zatímco Respect se často opíral o aktivistickou pracovní morálku Socialistické dělnické strany (SWP), WPB byla donedávna podporována Komunistickou stranou Velké Británie (marxisticko-leninskou), tedy vysloveně stalinistickou organizací. Tato autoritářská, sociálně konzervativní skupina se stala skvělým nosičem Gallowayova dlouhého pochodu pryč od levice.

Po celé Evropě si postavy pohrávají se stejnou strategií. Sahra Wagenknechtová byla donedávna významnou mluvčí německé strany Levice. Loni se od ní odštěpila, aby založila vlastní projekt, a nyní před květnovými volbami do Evropského parlamentu dosahuje zhruba 7 %. Stejně jako Galloway se hlásí k vysloveně konzervativnímu programu v otázkách kulturní války a vystupuje proti ekologii. Dlouhodobě volá po tom, aby Německo ustoupilo od přijímání uprchlíků, a jednou varovala, že "by neměly existovat čtvrti, kde jsou původní obyvatelé v menšině". Stejně jako Galloway kritizovala lockdowny během covidu, čímž hrála na strunu publika, kterému se jinak dvoří krajní pravice. A stejně jako Galloway i Wagenknechtová hovořila o Putinově právu odrazit "agresi NATO".

Gallowayův úspěch v Rochdale je velmi problematický. Demografická koalice, kterou se snaží sjednotit - muslimští voliči rozzlobení kvůli Gaze a sociálně konzervativní voliči z řad bílé dělnické třídy - nejsou zrovna přátelé. Je více než možné, že labouristé v parlamentních volbách získají toto místo zpět. Politika je však o něčem víc než o volebních výsledcích a po deseti letech neúspěchů není moudré, aby někdo odepisoval to, co Galloway představuje. Podle všeobecně přijímaných názorů je to okrajová levicová postava, jejíž chvíle na výsluní pomine. Opak je pravdou: Galloway už není svázán s levicí a je nebezpečný.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
1602

Diskuse

Obsah vydání | 6. 3. 2024