Chabá reakce západních politiků na izraelské vraždění v Gaze vážně poškozuje západní demokracii

13. 2. 2024

 
Nikde nejsou tyto rozpory zřetelnější, než když politici vyjadřují jednoznačnou podporu izraelským akcím a zároveň vyjadřují obavy o civilisty v Gaze. Lisa Nandyová, stínová ministryně pro mezinárodní rozvoj, ve svém příspěvku na Twitteru zřejmě podpořila pozastavení finančních prostředků pro UNRWA, agenturu OSN pro palestinské uprchlíky, protože "takto závažná obvinění vyžadují vážnou reakci", a zároveň "hledala ujištění" u britského premiéra, že pomoc bude nadále poskytována. Mezitím konzervativní britský ministr zahraničí David Cameron řekl, že je "znepokojen" tím, že Izrael možná porušuje mezinárodní právo, ale že to nic nemění na postoji Spojeného království k pokračujícímu vývozu zbraní do Izraele. To je záhada

Tuto tendenci byste mohli nazvat Schrödingerovou politikou. Americký ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že 7. říjen nelze chápat jako povolení k "dehumanizaci" druhých, ale jeho vláda se dvakrát rozhodla obejít Kongres a poskytnout Izraeli další zbraně.

Tento nesoulad je výsledkem snahy o smíření neslučitelného postoje. Fakta jsou prostě příliš tvrdá na to, aby je někdo mohl bagatelizovat a zároveň věrohodně pokračovat v podpoře izraelských akcí v Gaze. Politici se proto místo toho uchylují k rozporuplným a někdy i divokým vysvětlením, aby se vyhnuli tomu, že tyto akce budou označeny za neudržitelné nebo že proti nim bude třeba něco dělat. Výsledky hraničí s pomateností, jako když Nancy Pelosiová řekla v  CNN, že někteří protestující jsou sice "spontánní a organičtí a upřímní", ale volání po příměří znamená dát hlas "přáním pana Putina". A aby toho nebylo málo, loni propalestinským demonstrantům doporučila, aby se vrátili do Číny, protože tam je "jejich centrála".

Mluvčí jsou na roztrhání. Na otázku, jaký vzkaz má Joe Biden pro arabské Američany, kteří mají obavy o Gazu, mluvčí Bílého domu odpověděl, že prezidentovi "puká srdce", a zároveň věří, že "Izrael má právo se bránit". Zdá se, že zlomený Biden to vzdal úplně, praskl pod námahou předstírat, že politika jeho země na Blízkém východě je plodná nebo dokonce koherentní. Přiznal, že údery proti Húsíům nefungují. "Zastavují Húsíje?" - "Ne." - "Budou ty útoky pokračovat?" - "Ano," řekl novinářům.

Je to přinejmenším upřímné shrnutí, které zahrnuje postoj, který i spojenci Izraele projevili vůči Gaze. Funguje to? Ne, ale bude to pokračovat. A to je vše. Protože válka neprochází žádnou zkouškou. Není v souladu s liberálními principy a není ani logická z hlediska bezpečnosti. Blízký východ je nejnestabilnější za poslední desetiletí a konflikt způsobuje, že politický život doma, zejména v USA a ve Spojeném království, je také stále nestabilnější. Dvě centristické strany "dospělých" se v klíčovém volebním roce postavily jako alternativa k chaotickým a zkorumpovaným pravicovým konkurentům a nyní se obávají ztráty podpory a pravidelně musí odrážet protesty propalestinských demonstrantů.

Tato podivná neschopnost adekvátně reagovat na izraelskou agresi se netýká jen Gazy. Tamní události odhalily nedostatky celého modelu politiky a předpokladů, na nichž je založen. Pokud liberalismus nedokáže nabídnout morální a stabilizující formu vládnutí, k čemu potom je? Pokud liberalismus uprostřed takového historicky krvavého a rozvratného konfliktu neprokáže schopnost nebo touhu chránit civilní život, regionální bezpečnost a vlastní volební vyhlídky, pak se jeho poslání určující nároky na principy a kompetence hroutí.

Když se méně bezpečný svět stane přijatelnou cenou za loajalitu vůči  spojencům, nárok Západu na autoritu politického a vojenského strážce práva a pořádku vypadá stále chatrněji.

Jakmile tato autorita zmizí, systém je oslaben od vlastních základů. Hlavní politický konsenzus o Izraeli a Palestině dlouho zastával názor, že akce Izraele by měly být neochvějně podporovány a že těžká situace Palestinců je buď paralyzující, nebo - v horším případě - vinou jejich vlastních teroristů. Tento konsenzus je nyní zpochybňován nejen protestujícími, ale i z bašt liberálních médií. V posledních týdnech  došlo k vnitřním neshodám v CNN i v New York Times poté, co někteří zaměstnanci považovali jejich zpravodajství za příliš důvěřivé a vstřícné k izraelským akcím.

Gaza se stala výrazem krize legitimity angloamerické politické třídy, která předsedá již tak křehkým systémům, jež svým obyvatelům poskytují stále méně a méně a jejichž hlavní nabídkou je, že alternativa je horší. Situace může vypadat stabilně, ale pod povrchem se skrývá řízená nespokojenost s životními náklady, sníženou sociální mobilitou a devastací způsobenou pravicovými vládami, na kterou centristé neposkytují žádnou skutečnou odpověď.

Jak kdysi řekl spisovatel Richard Seymour: "Pokud v politice vypukne krize, můžeme si být jisti, že je předurčena nahromaděním rozporů v jiných částech struktury. Jednotlivé krize mohou být zvládnutelné, ale smrtící je způsob, jakým se všechny tyto rozpory navzájem podporují."