Podobně jako česká média, izraelská média zamlčují utrpení civilistů v Gaze

6. 1. 2024

čas čtení 10 minut
Foto: Palestinská žena, postřelená izraelským ostřelovačem

Záběry, které Češi a Izraelci v televizi neuvidí:


"Izraelští novináři vidí svou roli v pomoci k vítězství": jak izraelská televize informuje o válce v Gaze

Kritičtí novináři tvrdí, že zpravodajství, které opomíjí osud Palestinců, zanechává izraelskou veřejnost nebezpečně odtrženou od ostatního světa

Na videích TikTok jsou zachyceni izraelští vojáci, kteří stojí pod betonovými zábranami proti výbuchu na vojenské základně, před zvlněnou zelenou krajinou nebo vedle obrněných vozidel. Většina z nich je v plné vojenské výstroji, v prostředí, které jasně ukazuje, že se jedná o muže ve válce, s jediným vzkazem pro novináře své země. "Pokud nemáte co sjednocujícího říct, prostě zavřete ústa."

Izraelská média málokdy předkládala svým divákům tak jednotně vlastenecké vidění reality jako v posledních třech měsících.

Na obrazovce většiny televizních zpravodajských a diskusních pořadů se objevuje slogan "jednotní zvítězíme". Politici čelí tvrdé kritice, ale výslechy armády, jejích strategií, generálů i řadových vojáků jsou tlumené. Zkuš



movů téměř 2 miliony lidí a téměř polovinu obyvatelstva nechala na pokraji hladomoru a sužují ji nemoci, se o utrpení gazanských civilistů v Izraeli - a v ČR - téměř nemluví.

"Obecně jsou izraelská média odváděna k hlavnímu cíli, kterým je vyhrát válku, nebo k tomu, co vypadá jako snaha vyhrát válku," řekl Raviv Drucker, jeden z předních izraelských investigativních novinářů.

"Šok byl tak brutální a trauma je tak těžké, že novináři nyní vidí svou roli nebo část své role v tom, že pomáhají státu vyhrát válku. A její součástí je ukazovat co nejméně z utrpení v Gaze a minimalizovat kritiku armády."

Kritici však tvrdí, že odloučení je oboustranné. Izraelci mají pocit, že jejich utrpení po masovém vraždění a únosech je ignorováno, ale izraelská média předkládají svým divákům realitu, v níž palestinské utrpení téměř neexistuje.

"O Palestincích informují pouze v rámci bezpečnosti. Téměř neuvidíte žádné ženy, žádné děti. Prezentují se, jako že všichni jsou z Hamásu," říká fotografka a dokumentaristka Anat Saragustiová, jedna z mála izraelských novinářů, kteří během minulých konfliktů podávali zprávy z Gazy nezávisle na armádě.

"Vím, že to není snadné, ale myslím si, že média nedělají svou práci," řekla Saragustiová, která je zároveň ředitelkou pro svobodu tisku Svazu novinářů v Izraeli. "Není to o emocích, ale o politice."

"Většina Izraelců nechápe, jak je možné, že svět je najednou proti nám, nebo proč nejsme obětí, kterou je třeba podpořit, jako jsme byli 7. října, kdy sem v konvoji přijeli všichni světoví lídři, aby nám vyjádřili podporu."

Informace o civilistech v Gaze jsou k dispozici na menších izraelských serverech v hebrejštině i angličtině, ale lidé si je musí vyhledat, říká. Málokdo na to má čas, zájem nebo energii.

Podle statistického úřadu země téměř polovina Izraelců získává zprávy z televizních kanálů, jednoho veřejnoprávního a několika soukromých, a více než 40 % využívá webové stránky řady novin a digitálních časopisů. Rozhlas poslouchá jen každý desátý. Televize má na utváření izraelského veřejného mínění po 7. říjnu obzvlášť velký vliv, protože lidé sledují každodenní živé vysílání zpráv s nasazením připomínajícím éru před digitalizací, uvedla Saragustiová.

Podle Saragustiové  byla izraelská média nejlepší v děsivém chaosu bezprostředně po útocích Hamásu, kdy stát a armáda zklamaly mnoho občanů. Byli to právě novináři, kteří shromažďovali informace o tom, co se děje, příběhy obětí a přeživších a napadali úředníky a ministerstva, "která vůbec nefungovala, byla v naprostém šoku, nerozuměla své práci".

Jak se však izraelská válka v Gaze zintenzivňovala a utrpení tamních civilistů začalo dominovat světovým titulkům, Palestincům se uvnitr Izraele, stále pohlceného  vlastním smutkem, nedostávalo téměř žádného vysílacího času. "[Izraelci] nevidí záběry z Gazy, které vidí většina světa," řekl Drucker, který se zasadil o to, aby jeho vlastní zaměstnavatel, televize Channel 10, více informovala o civilistech. "Ukazujeme mnohem méně, než je míra utrpení, ke kterému dochází."

Částečně je to dáno hloubkou vlastního izraelského traumatu po masakru 1 200 lidí.

Média na tuto všeobecnou náladu reagují, ale také ji přiživují, protože se obávají, že je diváci vypnou nebo napadnou jako zrádce v zemi, jejíž horečnatou náladu vystihují rozzlobená videa vyzývající média, aby "držela hubu". Výhrůžky donutily jednoho novináře, Israela Freye, opustit svůj domov, protože řekl, že se bude modlit za mrtvé děti v Izraeli i v Gaze. "Heslo, které je nyní v Izraeli tak populární, zní 'buď my, nebo oni'. A to je velmi problematická situace," řekl Drucker.

Americký prezident Joe Biden krátce po 7. říjnu varoval Izraelce před opakováním amerických chyb ve válkách pomsty v Iráku a Afghánistánu. Mohl také varovat před selháním novinářů, kteří cestu k těmto konfliktům uhlazovali. Izraelská média přebírají podobnou roli zaslepeného povzbuzování armády, řekl Meron Rapoport, investigativní novinář z časopisů Local Call a +972 Magazine a bývalý vedoucí redaktor deníků Haaretz a Yedioth Ahronoth.

"Viděli jsme, že izraelská rozvědka [7. října] naprosto selhala. O Hamásu, jeho záměrech a způsobu jednání věděli jen velmi málo. Ani samotná armáda nebyla brilantní," řekl. "Takže jste si mohli myslet, že v izraelských médiích bude více podezření, více pochybností o armádě, o tom, co říká, co ví. A ono je toho velmi málo, téměř nic."

Celé měsíce se jen velmi málo diskutovalo o tom, zda je plán "zničit Hamás" dosažitelný, jak se vyvíjí vojenská strategie - dokonce i poté, co izraelští vojáci zastřelili rukojmí - nebo jaká je vize Izraele pro poválečnou Gazu, která bude jeho sousedem.  Izraelští diváci však stále vědí o každodenním vývoji války mnohem méně než diváci v sousedních zemích, říká Rapoport.

Izraelští vojenští cenzoři, kteří působí v každém televizním studiu a zpravodajské redakci, se rozhodli prozradit jen velmi málo podrobností o postupu armády na místě. Videozáznamy z Gazy bývají přísně sestříhané a často ukazují pouze následky střetnutí. Arabsky mluvící občané mohou naopak na stránkách Al-Džazíry vidět podrobné mapy, které ukazují, kde izraelské jednotky drží pozice a kde Hamás stále bojuje. A i když je Hamás možná velkorysý v postprodukci, videa, která pravidelně zveřejňuje z Gazy, dávají mnohem větší představu o tom, jak se boje odehrávají na místě.

"Vidíte videa od Hamásu, která vám říkají, kde je co zabíráno, máte mapy Gazy, kde probíhají boje, zatímco v izraelských médiích je nemáte," řekl Rapoport.

Jestliže programová a redakční rozhodnutí minimalizovala utrpení civilistů v Gaze, komentátoři a respondenti šli ještě o krok dál. V televizi, rozhlase a novinách se objevily výslovné výzvy k masovému vyvražďování a vyhánění Palestinců v Gaze, což podle varování prominentních Izraelců představuje trestný čin podněcování ke genocidě.

Jako jeden z případů uvádějí Zviho Yehezkeliho, komentátora arabských záležitostí pro kanál 13, který ve vysílání řekl, že Izrael měl zahájit válku zabitím 100 000 Gazanů. "Vím, že těch 100 000 nebudou všichni členové Hamásu," řekl poté, co počet členů ozbrojené skupiny odhadl na 20 000.

Moderátorka mu dala otázku: "Opravdu chcete zabít 100 000 lidí?" Yehezkeli však zdvojnásobil svůj počet  a nečelil žádným oficiálním sankcím ze strany kanálu ani stíhání ze strany úřadů.

Tím, že se masové vraždění stalo legitimním tématem debaty mezi novináři, tato debata "překročila červené linie velmi neodpustitelným způsobem", řekl Rapoport. "Nejde o každého, ale je to povoleno, tolerováno, a to vytváří atmosféru, v níž můžete vést diskusi [na téma] "Měli bychom zabít 100 000 Gazanů, nebo ne?" Vy jste pro, já jsem proti, a vedeme diskusi."

Odlidštění civilistů v Gaze má své kořeny nejen v současném traumatu, ale i v dlouhém odloučení od mediálních informací o životě Palestinců, říká Rapoport.

"Po mnoho let, rozhodně od druhé intifády, panuje ignorance a neochota slyšet palestinské hlasy."

Všichni komentátoři arabských událostí v Izraeli jsou Izraelci, a zatímco izraelští mediální zpravodajové působí v New Yorku a Londýně, v Ramalláhu nebo Gaze nikdy nebyli a nejsou trvale akreditovaní reportéři. Na okupovaném Západním břehu žije pouze jedna izraelská reportérka, Amira Hassová, která píše pro deník Haaretz.

"Gaza a Ramalláh jsou blíž, jsou levnější a mají větší vliv na život a politiku Izraelců než to, co se děje v Londýně," upozorňuje. "Je to konflikt, který ovlivňuje naše životy, Palestinci jsou součástí této země, nikam neodcházejí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2966

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2024