Zemřel prominentní whistleblower, který demaskoval toxické mechanismy moci: Přijde brzy o život i další whistleblower, tentokrát za mřížemi?
22. 6. 2023 / Daniel Veselý
Minulý týden zemřel nestor whistleblowerů Daniel Ellsberg – kdysi nejnebezpečnější muž Ameriky – který v 92 letech podlehl rakovině slinivky. Bývalý vojenský analytik Ellsberg se proslavil před více než 50 lety tím, že zpracoval a následně předal tajnou dokumentaci Pentagonu o válce ve Vietnamu (tzv. Pentagon Papers) předním americkým tiskovinám (New York Times a Washington Post), přičemž riskoval dlouholetý pobyt ve vězení. Tento muž doslova až do posledního dechu varoval před existenciálním nebezpečím války, konkrétně jaderné války, jejíž doutnající ohniska spatřoval na Ukrajině a Tchaj-wanu. Ellsberg rovněž proklestil cestu dalším kurážným insiderům-whistleblowerům, v první řadě Julianu Assangeovi, jenž neměl podobné štěstí jako jeho starší kolega a který patrně za trestuhodného nezájmu značné části novinářské obce zemře za mřížemi.
Zveřejnění Pentagon Papers, jejichž obsah představoval zásadní obžalobu amerických vlád, počínaje Trumanovou a konče Johnsonovou administrativou, a jejich blatantních lží o povaze amerického válčení ve Vietnamu a vyhlídkách na vítězství Bílého domu tamtéž, nepřímo vedlo k ukončení jednoho z nejkrvavějších konfliktů 2.poloviny 20. století. Ellsbergova odhalení natolik vyděsila Nixonův kabinet, že Washington vytvořil speciální jednotku na špinavou práci (Plumbers), jejíž činnost paradoxně Nixonovi zlomila vaz v aféře Watergate. Koneckonců Nixonův strach z Ellsberga byl v reálu oprávněný, neboť whistleblower vlastnil kompro na jeho vládu.
Jedním z nepříliš známých, leč pro současnost pozoruhodných poznatků Pentagon Papers je skutečnost, že skutečným cílem Johnsonova kabinetu ve Vietnamu bylo „zastavení Číny“, a nikoliv podpora klientského režimu v Saigonu proti komunistickému severu. Běží však pouze o jednu z mnoha lží obestírajících americkou válečnou destrukci Vietnamu – a jak víme –; lží obklopujících i dalších americké výboje a proxy konflikty: od Panamy přes Irák a Afghánistán až po Ukrajinu.
Ellsberg měl poté v úmyslu publikovat tajné dokumenty o jaderné politice Spojených států, tedy tématu, jemuž dlouhá léta věnoval svůj profesionální zájem. K tomu nakonec nedošlo, protože horký materiál se za podivných až bizarních okolností ztratil.
V roce 2017 Ellsberg zveřejnil publikaci The Doomsday Machine: Confessions of a Nuclear War Planner, v níž – coby jaderný plánovač působící ve vládách prezidentů Eisenhowera, Kennedyho, Johnsona a Nixona – dospěl k závěru, že americká jaderná strategie je naprosto šílená, jelikož dokud budou na světě existovat tyto ultimátní zbraně, není otázkou zda, nýbrž kdy dojde k jejich nasazení, a tudíž i možnosti vypuknutí terminálního konfliktu. Bývalý vojenský analytik a plánovač hovoří o zevrubných plánech a kalkulacích Spojených států ohledně jaderného střetu se Sovětským svazem a Čínou za studené války. Odpověď zní: 600 milionů mrtvých, tedy sto holocaustů, vypůjčíme-li si Ellsbergova vlastní slova.
Elitní whistleblower v roce 2021 publikoval materiály o tajných plánech Pentagonu z roku 1958 na zahájení jaderného útoku proti Číně kvůli tenzím v Tchaj-wanském průlivu, a to za cenu nezměrného počtu lidských životů. K tomuto kroku Ellsberga vedly jeho nelíčené obavy z rostoucího napětí mezi USA a Čínou, na jehož zásadní akceleraci se valnou měrou podílel Bidenův Bílý dům. Ellsberg tehdy na znamení solidarity s vězněným Assangem a dalšími perzekuovanými whistleblowery požadoval, aby za neautorizovaný únik informací sám stanul před soudem.
Jinak řečeno: Daniel Ellsberg vsadil všanc nejen svou prominentní kariéru v národně-bezpečnostním aparátu, ale i osobní svobodu, aby americkou veřejnost seznámil s toxickými mechanismy moci, jejíž primárním záměrem je klamat ty, v jejichž jménu vládne. Jeho statečné jednání nadto vykázalo hmatatelné výsledky v podobě seismických otřesů ve vrcholných patrech americké politické moci a národně-bezpečnostního aparátu, aby zároveň obnažilo limity mediální integrity a svobody, když se Nixonova vláda pokoušela umlčet tehdy mocí a penězi ještě nepříliš spoutaný tisk. V ostrém kontrastu vůči Ellsbergovi či Assangeovi pak stojí četní žurnalističtí stenografové, kteří pouze tlumočí oficiální stanoviska svých nebo spřátelených politických představitelů, aniž by uváděli na pravou míru zjevné rozpory, polopravdy a vyložené lži v jejich proklamacích.
Ellsbergova šokující odhalení a děsivá varování jsou nyní, v době stále hmatatelnějšího přízraku fatální jaderné konfrontace mezi velmocemi buďto kvůli Ukrajině, nebo Tchaj-wanu, nebývale nadčasová. Patrně nikdo na světě nedisponoval tak detailními a rozsáhlými informacemi o povaze a potenciálním využití smrtonosného amerického jaderného arzenálu jako on, takže by jeho znepokojující poznatky nikdo neměl brát na lehkou váhu. Taktéž Ellsbergova neúnavná obhajoba jeho mladších kolegů, zejména Juliana Assange, se zásadním způsobem dotýká neuralgického bodu svobody projevu namířené proti zhoubným a kriminálně riskantním čachrům nejmocnějších této planety.
Diskuse