17409

Jan Čulík st.

(1925 -- 1995)

Jan Čulík senior byl příslušníkem té generace, které se ještě na poslední chvíli dostalo vysoce kvalitního, "klasického vzdělání" na základě školské tradice první republiky. Bohužel ji však tato školská tradice nepřipravila na politické pohromy, k nimž došlo, když se ve střední Evropě dostaly k moci totalitní režimy.

Jan Čulík studoval nejprve na pražském Jiráskově gymnáziu. Odtud byl za nacistické okupace s celou třídou vyloučen "ze všech středních škol v protektorátu", protože se na školním záchodě objevil nápis "Hitler je vůl". Učil se pak kovářem, pracoval jako pomocný dělník, ale nakonec mu bylo dovoleno v roce 1944 odmaturovat na pražském Akademickém gymnáziu.

Po roce 1945 vystudoval anglistiku a latinu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil doktorskou prací o paradoxu v moderní anglické literatuře, práce však nebyla v roce 1949 na filozofické fakultě přijata s odůvodněním, že "neobsahuje žádné citáty z Lenina ani Stalina". Čulík nebyl ochoten text práce měnit a doktorát za ni obdržel až o dvacet let později, v roce 1969.

Chlapce, jemuž zemřela matka, když mu byly dva měsíce, vychovaly dvě tety a tehdy známý středoškolský učitel katolického náboženství, P. Antonín Čulík, tajemník pražského arcibiskupa Josefa Berana. Po komunistickém převratu byl Antonín Čulík zatčen a ve vězení na Mírově strávil sedm let. Druhým blízkým příbuzným, který se stal obětí totalitního komunistického režimu, byl otcův švagr, katolický intelektuál Rudolf Voříšek, vydavatel revue Řád. 1 listopadu 1953 zemřel ve vězení.

Čulík se se svým akademickým vzděláním a odporem ke komunistické ideologii neuplatnil v povolání, pro které studoval a v oborech, pro něž měl talent. Do konce šedesátých let pracoval jako úředník v jednom podniku zahraničního obchodu, pak jako technický překladatel v jednom výzkumném ústavu.

Od poloviny padesátých let překládal především moderní anglickou literaturu: Grahama Greena, Evelyna Waugha, G. K. Chestertona, Williama Goldinga. Tajným bestsellerem se koncem šedesátých let stala kniha amerického novináře Jima Bishopa Den, kdy zemřel Kristus. Ve vývoji Greenových názorů na katolictví viděl paralely s vývojem svých vlastních názorů. Celkem Čulík přeložil více než třicet knih.

Citujeme ze zápisků Jana Čulíka z poslední doby jeho života:

Pojem Boha je nad lidské chápání. Přinejmenším asi tak -- ale nekonečně víc -- jako Bachovy Braniborské koncerty přesahují chápání švába. Bůh není bytost člověku podobná a nemá jeho vlastnosti: nehněvá se, nežárlí a nežádá zadostiučinění a usmiřování v podobně celopalů a vykupitelských obětí. Podstatou budoucího náboženství bude asi vědomí, že nejsme na tomto světě celí. Je tu jen část naší bytosti, jakoby na zkušené, aby se pak spojila se svým hlavním Já, po němž toužíme.

Duch Svatý -- Paraklétos -- je naše vyšší já, animus, které zná mnohem víc než my. Mlčíme-li a netlumíme-li jeho hlas vlastním žvaněním, dovíme se věci.

Člověk nesmí nikdy vložit odpovědnost za svůj život do rukou někoho jiného.

Člověk nemá být nikdy pro druhého prostředkem, nýbrž cílem.

To, že vystuduji teologii a stanu se duchovním, neznamená, že mám patent na výklad života a jeho záhad, jako je například existence zla. Pokud to někdo vůbec trochu dokáže, jsou to lidem Bohem nadaní a povolaní, bez ohledu na doktoráty, úřední licence a společenské instituce.

Lidským údělem je pravdu hledat a objevovat. Ale vždy jen částečně. Důležité při tom hledání je jít správným směrem, tj. od imanence k transcendenci, v úsilí o pravdu přesahovat sama sebe.

Utrpení je dvojznačný pojem. Instinktivně se mu všechno živé vyhýbá, a přesto je nejúčinnějším nástrojem pokroku. Utrpení je zřejmě něco jiného, než jak je chápeme a jak se nám jeví. Kdyby bylo zlem, je Bůh sadista. Ale on je podle všeho "milujícím" sadistou, jehož motivy nechápeme.

Nikomu se nepodřizovat, nikoho neutlačovat, nezvětšovat bídu a zmatek světa.

Jan Čulík senior přeložil do češtiny např. tyto tituly:

Graham Greene, Konec dobrodružství, 1959, 1993

G. K. Chesterton, Modrý kříž, 1968, 1989

Jim Bishop, Den, kdy zemřel Kristus, 1970, 1996

Graham Greene, Cesty s tetičkou, 1972, 1994

Graham Greene, Kus života, 1974

Mary Webb, Vzácný jed, 1975

Evelyn Waugh, Helena, 1982

William Golding, Věž, 1989

Paul Johnson, Dějiny dvacátého století, 1991

Osud Židů v Protektorátu 1939 -- 1945: Sborník studií¸ 1991

Steven Hassan, Jak čelit manipulaci zhoubných kultů, 1994

Robert A. Dahl, Demokracie v právním státě, 1995

Alan W. Watts, Mýtus a rituál v křesťanství, 1995

G. K. Chesterton: Ohromné maličkosti; Obrany, 2000

G. K. Chesterton: Ortodoxie, 2000

Jeho kniha o Grahamu Greenovi Graham Greene, básník trapnosti (nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, 1994) vyšla znovu v nakladatelství Academia v Praze v roce 2002 pod nakladatelovým názvem Graham Greene: Dílo a život