1889

Tomáš Halík

Prof. PhDr. ThDr. Tomáš Halík


Teolog, psycholog a sociolog; římsko katolický kněz.

Narozen 1. 6. 1948 v Praze

Vystudoval sociologii a filosofii na FF UK (žák prof. Patočky),
PhDr. 1972.
V roce 1984 atestace z klinické psychologie.
V roce 1968 studoval semestr na University of Wales ve Velké Británii. Teologii studoval tajně v Praze (žák J. Zvěřiny) a po roce 1989 postgraduálně na Papežské Lateránské univerzitě v Římě, ThLic 1992. Na podzim 1992 se habilitoval pro obor sociologie na FSV UK v Praze a pro obor praktické teologie na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi (ThDr. hab.). V roce 1997 jmenován profesorem UK pro obor sociologie.

V letech 1972-1989 pracoval v různých civilních povoláních (podnikový sociolog Chemoprojektu Praha, katedra psychologie práce na Institutu ministerstva průmyslu, psychoterapeut alkoholiků a narkomanů na Protialkoholní klinice FN UK).

21. října 1978 byl tajně vysvěcen v Erfurtu (NDR) tamním biskupem na katolického kněze. Do roku 1989 působil v ilegálních strukturách katolické církve (v 80. letech jako blízký spolupracovník a poradce Františka kardinála Tomáška, hlavní tvůrce pastoračního programu Desetiletí duchovní obnovy národa. ), v bytových seminářích a v samizdatu.

Od r. 1990 dosud rektorem univerzitního kostela Nejsv. Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. 1990-93 zástupcem generálního sekretáře Biskupské konference ČSFR a odborným asistentem KTF UK. V roce 1990 papežem Janem Pavlem II. jmenován konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. Od roku 1993 přednáší na Institutu pro filosofii a religionistiku FF UK, v současnosti je zde vedoucím oddělení religionistiky, oboru, o jehož obnovení na Univerzitě Karlově se zasloužil. Zaměřuje se zejména na filosofii, psychologii a sociologii náboženství, na dějiny mystiky, vztah náboženství a kultury a roli náboženství v moderní společnosti.

Publikoval přes 200 prací - knižní publikace (také v němčině, polštině a španělštině), učební texty, odborné i populární články doma i v zahraničí. Je členem řady odborných grémií a vědeckých společností doma i v cizině (např. Švýcarské psychoterapeutické společnosti, Evropské společnosti pro katolickou teologii, člen Vědecké rady UFP Olomouc, CTS UK aj.). V roce 1998 jmenován členem Evropské akademie věd a umění.

Po roce 1989 přednášel jako host na řadě univerzit v Evropě (v Římě, Cambridge, Vídni, Salzburku aj.), v USA, Indii a Latinské Americe (Santiago de Chile).

Po roce 1989 se mnohostranně veřejně angažuje, zejména v médiích, vystupuje proti násilí, rasové, národnostní, náboženské a politické nesnášenlivosti, angažuje se na poli česko-německého usmíření a ekumenického sblížení různých církví, vyjadřuje se k otázkám politické a hospodářské etiky. Patří k externím poradcům prezidenta republiky, spolupracuje např. na pořádání mezinárodních konferencí Forum 2000 a udržuje rozsáhlé mezinárodní kontakty v oblasti náboženské, vědecké i politické ve snaze přispívat k mezináboženskému a mezikulturnímu dialogu.

Autor četných studií a úvah (do 1989 publikovaných v zahraničí nebo v samizdatu) i prací z oblasti lékařské etiky a problematiky drogových závislostí: O přítomnou církev a společnost (1992); Sedm úvah o službě nemocným a trpícím (1993); Víra a kultura (1994). Své názory a konfese rozvedl v knize rozhovorů s J.Jandourkem Ptal jsem se cest (1997).

Bibliografie