Pan Golgo nezáchází tak daleko jako Ruml, aby naznačoval správné zařazení Chaveze i čtenářů vinětou marx-leninisty, ale nacionalistu, militaristu a diktátora s nevšední vynalézavostí ponechává. Přidává však k tomu imperialistu. Navíc ve všech těchto pozicích nebezpečného míru, neboť je to on, mocichtivý kazimír Chavez, kdo chce a potřebuje válku, dokonce zjevně! Je na tom totiž hospodářsky tak zle, dle zodpovědně varujícího F.Golga, že mu nic jiného nezbývá, nemluvě o jeho povaze populistického diktátora, který by mohl "šířit svůj socialistický sen do sousedních zemí silou...mnoho lidí vítá plán na budování nových amerických základen, protože se obávají Chavezových možných plánů na vytvoření komunistického kontinentu v Jižní Americe." Nuže ”Co často dělá vláda, která má potíže, aby neutralizovala nespokojenost obyvatelstva? Najde si zahraničního nepřítele. Venezuelský prezident Hugo Chavez nařídil v pondělí své armádě, aby se připravila na válečný konflikt. Obvinil sousední Kolumbii, že proniká na venezuelské území.”

A jsme doma, Venezuela je tedy dle této logiky v mnohem horší krizi nežli USA a kapitalistický svět, výhledově bez mírových šancí, proto též většina obyvatelstva, která Chaveze několikrát volila, schválila jeho i ústavní změny jím navržené, naráz byla otřesena hrozbou ekonomického pádu natolik, že její nespokojenost musí být neutralizována válkou. Mírumilovná Kolumbie s americkými vojenskými základnami na svém území, vždy ctící hranice a suverenitu jiných zemí i lidská práva svých občanů, zcela nezávislá, je ovšem nejvhodnějším nepřítelem.

Politická i ekonomická prospěšnost války je pro notorického venezuelského agresora zcela a zjevně nepochybná. Tak zjevná, že se obejde bez důkazů. Vzato obecně a univerzálně, pro některé vlády válka někdy pro neutralizaci obyvatelstva, a nejen proto, nezbytná je, ale platí to opravdu v případě Venezuely? Válka je pro vládnoucí často nezbytná a v současnosti probíhá z důvodů mnohem podstatnějších, to jest pro dlouhodobou konstrukci globalizované předdějinnosti a (protože jde o systémovou krizi) jako pokročilá fáze sebezáchovné expanze Pozdního kapitalismu, po dlouhodobé skryté válce neviděnými, nepostižitelnými, tichými zbraněmi, zostřené momentálně hospodářskou krizí.

F.Golgo poté vykoná bez varování logický úkrok napravo, do Iránu: "Írán se rozhodl stíhat mimo jiné i britské a francouzské občany, aby naznačil, že nedávné veřejné protesty proti výsledkům tamějších prezidentských voleb vyvolali cizinci" a připomene nám "Jak si Češi dobře pamatují, pokud se někdo v zemi bouřil, byli přece za tím vždycky cizáci imperialisté". Bezpochyby sama o sobě chladně racionální a nezvyklatelná argumentace, beze stínu demagogie.

Série oranžových revolucí i oficiálních prohlášení pak tuto argumentaci činí skálopevnou. Souvislost s Venezuelou a logická návaznost je ovšem značně volná. Následuje pak další nepostřehnutelný trik psychologického rázu "Chavez také často používá slova „imperialisté“, protože ve všech z nás je skryt instinktivní strach z lidí, kteří patří „k jiným kmenům“ – je to obranný mechanismus, který v nás vznikl za tisíce let, kdy jsme žili v divočině. Imperialistická země je taková země, která by nás mohla spolknout, podrobit a zotročit. Oni versus my, je to velmi efektivní manipulace našich instinktů. Vymyslet si obětního beránka, to bylo vždy efektivním způsobem jak dosáhnout společenské solidarity."

K tomu ovšem můžeme pouze dodat, že žádný imperialismus v žádné podobě neexistuje, integrace Jižní Ameriky a po pádu Východního bloku historicky nejpříznivější situace pro tvorbu socialismu 21.století je Pozdně kapitalistickou Megastrukturou dobrácky a s pochopením vítána. Levicové či dokonce demokratické, tj.socialistické Spojené národy Jižní Ameriky jsou v kruzích velkého kapitálu radostně vítány, zvláště za této pro ně kromobyčejně příznivé situace.

Štěpán Kotrba: Brave New World ZDE

Pokusy o státní převraty, přípravy atentátů a podobná liberálně demokratická aktivita nasvědčují obzvláštní srdečné příchylnosti, které se na "Západě" levicoví lantinskoameričtí politici těší. Golgo však nechtěně vystihl jeden z motivů démonizace Chaveze, působivý nejen v USA, ale patrně i v Česku. Pochopitelně, že "Vzhledem k tomu, že se do Bílého domu dostal charismatický Obama, Chavez měl potřebu zaměřit svou nenávist na někoho jiného, protože i Venezuelané propadli charismatu prvního černošského amerického prezidenta. Tak se stala hlavním terčem Chavezovy slovní agresivity Kolumbie." S Obamovým charismatem je lépe argumentovat opatrněji. Pokud jde propadlost Venezuelanů tomuto značně spornému charismatu, bylo by dobré ji nějak čtenářům zpřístupnit.. A nelze snadno zaručit, že fakt, že jde o prvního černošského severoamerického prezidenta, je ně tak emocionálně nezvládnutelný, aby přehlédli jiná fakta, pro Venezuelu mnohem signifikantnější. "Tak se stala hlavním terčem Chavezovy slovní agresivity Kolumbie."

Není tomu spíše tak, že Chavez a Venezuela se dříve stali hlavním terčem nejen slovní agrese ze strany Kolumbie? Chavez byl Kolumbií obviňován vícekráte z podpory kolumbijské povstalecké armády FARC, která aby se zvýšila účinnost hrozby měla dokonce vlastnit uran pro výrobu nukleárních zbraní, pak následovala odvolání a omluvy. Nynější situace, kolumbijské nařčení i Akce Honduras jsou testem jihoamerické Unie, pokusem o její dezintegraci a znesnadnění integrálních systémových změn, jejichž povaha přesahuje výhledově možnosti strategie kapitalistické globalizace. Nejde však jen o to, co se odehrává na tradičních kolbištích. Dokonce CIA charakterizovala nejednou sociální hnutí původních obyvatel ( the native people, los pueblos originários) jako hlavní výzvu (tj. nebezpečí) pro “US hegemony” . Jde o více... Latinskoamerická renesance a autopoiesis ve své podstatnosti přesahující ekonomickou rovinu mohla být ”přehlédnuta” redukující Levicí potřebnou přehlédnutelných schémat, nemůže však být přehlížena globalistickou Oligarchií, která si je vědoma svých předností i nedostatků a mapuje rozsáhlejší úseky nežli ty, které odpovídají bezprostředním potřebám a užitku... poněvadž

Gustavo Gutierrez. Citováno dle Josef Mikovec: Návraty do budoucnosti aneb tak to zase vyhrál Evo čili latinskoamerická renesance a autopoiesisZDE

"Pravda za tím vším je jednoduchá", jak ujištuje F.Golgo. Následuje stejně jednoduchý výčet ekonomických problémů, obzvláště hrozivý ve srovnání s tím, jak krizí nezasažitelné jsou země 1.světa.

"Když přijel Chavez do Ekvádoru na summit Unie jihoamerických států (UNASUR) den po údajném kolumbijském nájezdu na venezuelské území, řekl reportérům. "Vítr války začíná dout. Nedovolím, aby udělali Venezuele to, co udělali Ekvádoru.“ Mínil tím kolumbijský nájezd v roce 2008 na tábor partyzánů na ekvádorském území." To je ovšem pohoršující. Správně by měl Kolumbii ospravedlnit a požádat ji o podobnou službu. Poněkud bez návaznosti se dovídáme, že "Naproti tomu v Brazílii bylo osvobozeno z chudoby demokratickými a nesocialistickými prostředky za vlády prezidenta Luize Inácia Luly da Silva asi 22 milionů lidí, díky robustnímu hospodářskému růstu a vládním grantům pro chudé rodiny. To je více než dvojnásobek počtu obyvatel sousední Bolívie."

Okolnosti a souvislosti spolu s logikou jsou důrazně a zásadově zamítnuty. O charakteru pomoci chudým se nic bližšího nedovídáme. Je pravda, že tato pomoc jim poskytnuta byla. Proč je však uvedeno srovnání s Bolívií? Snad kvůli "rudému" Evo Moralesovi? Možná si měl F.Golgo vybrat jinou zemi, pak by místo dvojnásobku mohl napsat dejme tomu desetinásobek. Tam, kde má početní srovnání smysl, pak by snad mělo být procentuální. Kupř. docela jistě je v Brazílii více modrookých blonďáků nežli dejme tomu na Faerských ostrovech, ovšem patrně tvoří procentuálně značně menší a ne zcela typickou část obyvatelstva.

Pokud jde o Brazílii:

Josef Mikovec: Zle, Hillary zle, Číňani jsou zde, aneb Brazílie nejen mystická ZDE

Pokud jde o demokratičnost, ta snad v kontrastu k diktatuře rudého Huga drtící venezuelský lid nespočívá v možnosti jednou za několik let umístit volbami v mocenské hierarchii lidi, kteří do favely sotva kdy vkročili a určitě tam po zvolení nevkročí. Kdy tam naposledy byl pan Golgo? Mimochodem, v Brazílii se jedná o možnosti zvolení prezidenta i na třetí funkční období. Dejme do souvislostí s Venezuelou a Hondurasem. Doporučuji seznámit se s venezuelskou ústavou, a také bolivijskou a ekvádorskou, jakož i s možnostmi paralelních institucí.

Poté následuje další hlubinný psychologický ponor: "Chavez je však voják. Jeho vzdělání a mládí bylo založeno na vojenském myšlení. Potřebuje válku na to, aby splnil své poslání. Je to muž, který věnoval svůj život armádě, pokusil se ovládnout svou zemi pučem a praktikuje své bojové umění slovy. Útočí na všechny, kdo mu zkříží cestu, od španělského krále až po Obamu." Chavez sice vskutku vojákem je, ale není pravda, že jeho vzdělání je pouze vojenské. Stačí seznámit se s jeho projevy, interview, abychom ho viděli jako člověka s větším rozhledem, nežli mají mnozí jeho protivníci a nepřátelé.

Ta potřeba války je spíše projev Golgova básnivého ducha, nebo propagandistického tiku. Rozhodně nám tuto skutečnost nijak nedokázal. Bojovnost je naopak v danné situaci potřebná a vítaná. O roli Kolumbie netřeba mluvit, ta je nabíledni. V jistém nezadržitelném rozletu je nám F.Golgem sděleno "Chavez nařídil koupi zbraní z Ruska na obranu své země proti možnému americkému útoku. A víme, že když si chlap koupí hračku, není to jen na okrasu, musí jí použít." Nevíme, Fabiano, nevíme. Třeba si nějaký "chlap" koupí zbraň, aniž by ji musel použít. Dokonce třeba proto aby ji použít nemusel. Řekněme, že třeba na případnou obranu před útokem, ke kterému nemusí dojít právě proto, že si zbraň, která pro něj není hračkou, ani na okrasu, koupil.

"Kolumbie popírá, že by její vojska vstoupila na venezuelské území" - to snad není argument, pochopitelně, že by to popřela, i kdyby ji to bylo prokázáno. Údernost Golgova článku se stupňuje: "Jejich ( tj. amerických vojáků - jm) oficiálním úkolem je pomáhat v boji proti narkotikům". To je od nich hezké, ale považuje-li někdo tento oficiální důvod za skutečný, nechme ho při tom, tady není pomoci. Nezapomeňme také, že Kolumbie je členským státem Unasul zastoupeným v Radě obrany. Co následuje děsí: "Samozřejmě, nikdo nepochybuje, že by mohlo být použito amerických základen, kdyby se Venezuela rozhodla začít šířit svůj socialistický sen do sousedních zemí silou. Avšak mnoho lidí vítá plán na budování nových amerických základen, protože se obávají Chavezových možných plánů na vytvoření komunistického kontinentu v Jižní Americe.

Chavez bojuje proti imperialismu, i když on sám je imperialista, přímo pomáhá financovat a ideologicky ovlivňovat vlády Bolivie, Ekvadoru, Argentiny, Uruguaje a dokonce i středoamerického Hondurasu a El Salvadoru." Tak tady se ocitáme v politickém Hádu, v říši stínů a na úrovni demagogie tak pokleslé, že vylučuje dialog. Už nejde jen o nedostatek důkazů a sdostatek kontradikcí, ale o propagandistická klišé, fráze a bláboly z V. cenové. Méně než zažloutlé Rudé právo v bledě modrém. Anebo nás pan Golgo chce pouze pobavit? Obávám se, že ani to se mu nepodařilo.