Z rozkazu levicové vlády bylo za první měsíc intifády vypáleno půl miliónu střel, ještě předtím, než začaly sebevražedné pumové útoky. A levičáci -- v ulicích, akademických a literárních kruzích -- dál podporovali Baraka i jeho válku. Tehdy začal zánik sionistické levice.

První válka v Libanonu vyvolala ve vůdcích vládního Likudu obavy z levicové opozice. Je ironií, že největším úspěchem lidové opozice proti válce se stal monopol středolevých vlád na použití síly. Pouze vláda, jíž předsedal Netanjahu, nezahájila žádnou operaci ničící vesnice a města, jako byla Operace Zodpovědnost (1993), operace Hrozny hněvu (1996), druhá válka v Libanonu (2006) a operace Lité olovo. Všechny konflikty rozpoutaly středolevicové vlády.

Cílem bylo ukázat veřejnosti, že "umírnění" také vědí, "jak to s nimi sfouknout". Od té doby bylo úlohou pravice popouzet k válce a těžit z dělostřeleckých a leteckých útoků na civilisty. Výsledkem veškerého krveprolévání se stalo posílení "národního tábora" a zmizení sionistické levice.

Netanjahu se už nemusí obávat protiválečně smýšlející veřejnosti. Za rohem už nečeká hnutí Peace Now, ani Ješ Gvul či Omec LeSarev, ale jedině Avigdor Lieberman. Pod tlak se dostane jedině tehdy, když má předákovi rasistů a jeho hnutí dokázat, že je "silným vůdcem". Musí to udělat za hranicí i v oblastech osídlených arabskými občany Izraele, kteří jsou diskriminováni, vylučováni, postiženi nezaměstnaností - a nyní se změnili v boxovací pytel vůdce fašistů.

Takže kdokoliv radí, aby Strana práce šla do opozice, a přeje si, aby byla takovou opozicí jako strana Meretz -- sem tam hlasovat proti, trochu pokřikovat, trocha konstruktivního přístupu -- ten nechápe, co znamená opozice v zemi, kde se opakovaně prolévá krev. Nechápe opozici tam, kde armáda určuje politiku a denní agendu, kde politický střed tvoří Šaul Mofaz, Avi Dichter, Cachi Hanegbi a další "umírnění" zvolení zmatenou levicovou opozicí, jež je na vymření.

Opozice vzniká především a nejprve v ulicích, nikoliv ve volebním karnevalu, kde politické programy píšou stratég Reuven Adler a další experti na propagandu. Ať už bude makeup příští koalice jakýkoliv, levice nesmí prostě čekat na příští volby.

Zdroj: ZDE