20. 8. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 8. 2008

ANALÝZA V KONTEXTU GRUZÍNSKÉ KRIZE

Past amerického vůdcovství

Fedor Lukjanov
šéfredaktor časopisu Russia in Global Affairs, přeložil Rudolf Převrátil

Ozbrojený střet Gruzie a Ruska přivedl rusko-americké vtahy na hranu politického konfliktu velkých rozměrů. O studené válce se začalo mluvit ne jako o hrozbě, ale jako o faktu. Rétorika obou stran jako by se vrátila o čtvrtstoletí zpět.

Ovšem kromě tónu zvučných prohlášení nemá dnešek s onou dobou nic společného. Konfrontace časů studené války byla založena na zřetelném ideologickém rozdělení světa. Vojensko-politické a do určitého momentu také ekonomické potenciály stran byly ve stavu rovnováhy. Rovnováha možností určovala pravidla konfrontace a strukturovala mezinárodní vztahy.

Dnes ideologická konfrontace chybí. Nejenom proto, že ideologie v současném Rusku neexistuje. Ideologie není určujícím faktorem ani v americké zahraniční politice.

Toto tvrzení může působit divně, vždyť současná administrativa USA se považuje za krajně ideologizovanou a šíření demokracie je jejím hlavním heslem. V praxi se ovšem demokratizace proměnila z ideje v nástroj dosahování americké dominance ve světě. A samotná dominance se stala výsledkem vítězství ve studené válce – vítězství nečekaného, na něž nebyl západní svět jak se ukázalo plně připraven.

Kontury „nového světového řádu“ načrtávali američtí vůdci „za jízdy“ a za chodu si také zvykali na břemeno světového vůdcovství. V průběhu deseti let – od rozpadu Sovětského svazu po útok na dvojici věží v New Yorku – se ideologie „svobodného světa“, která, jak se zdálo, neměla žádnou alternativu, transformovala v ucelený projekt na přestavbu planety. tím spíš, že tento projekt nenarážel na žádný odpor – jedněm se líbil, druhým po nějakou nevadil, a třetí (nespokojenci) neměli prostředky ani možnosti, jak se proti němu postavit. Amerika se proměnila ve skutečně globální supervelmoc, upřímně přesvědčenou, že její celosvětová odpovědnost je nutná a nemá alternativu.

Do apoteózy dospěl tento vývoj po 11. září 2001. Fakt, že hrozba životu každého občana USA může vycházet z území ztracených na světové periférii, přinutil znovu promyslet bezpečnostní strategii. K převratu v zahraniční politice USA nedošlo, pouze tendence založené v předchozím období přerostly v pevné schéma.

Oblastí životních zájmů Ameriky je celá planeta. Demokracie je nejefektivnější, nejpokrokovější a nejneagresivnější forma vládnutí. Z toho plyne, že tvrdým prosazováním demokratického zřízení po celém světě lze zajistit bezpečnost USA. Opravdová demokracie je možná jen jako výsledek dlouhého rozvoje. Proto v první etapě stačí podpora (nebo implantace) západních institucí a také zajištění amerického patronátu nad „mladými demokraciemi“.

Takto ideologie definitivně a nezrušitelně splynula s nutností řešení geostrategických úkolů Spojených států. Demokracie se oficiálně proměnila v nástroj. Je zcela zákonité, že právě tehdy (v letech 2001 a 2002) vzniklo ve veřejném diskurzu téma amerického impéria – a patrně poprvé v dějinách USA začal tento termín zaznívat v pozitivních souvislostech.

Ovšem právě tehdy, když se v Americe zformoval ucelený pohled na vlastní světové vůdcovství, končilo období, v němž mohly Spojené státy jednat bez zvláštních ohledů na ostatní. A pokus uskutečnit formulovanou politiku vedl k řadě neúspěchů, podnítil nové tříštění světa a ukázal na omezenost potenciálu i tak gigantické mocnosti, jakou jsou USA.

V té době se Rusko již vzpamatovalo z geopolitického knokautu 90. let a začalo se pokoušet vyhrát nazpět aspoň část toho, co bylo ztraceno za první postsovětské desetiletí. Snaha Moskvy získat opět právo na sféru vlivu se nesetkala ve Washingtonu se žádným pochopením.

Co dráždí Rusko nejvíc? To, že se Spojené státy aktivně vměšují do vývoje událostí všude, a to i tam, kde z hlediska Moskvy nemají životně důležité zájmy. Washington se staví na odpor projektům, které ho přímo nepoškozují, ale upevňují pozice Ruska. USA nejsou ochotny jít na jakákoli sebeomezení a přitom „ždímají“ ostatní, kde se jen dá. To jest porušují klasické pravidlo reálné politiky – brát v úvahu zájmy ostatních, pokud to neodporuje vlastním zájmům.

Rusko je světová mocnost s regionálními ambicemi a zájmy. Moskva disponuje určitými pákami v různých částech světa – od Latinské Ameriky po Afriku, od Blízkého po Dálný východ. Avšak pomocí těchto nástrojů Rusko neusiluje o globální dominaci, ba ani globální přítomnost, ale o respektování svých zájmů – v Evropě a Eurasii. To znamená, že možnosti v Sýrii a Venezuele jsou zapotřebí především k tomu, aby byly v rukou další trumfy ve hře proti konkurentům, například v postsovětském prostoru. A Moskva nevylučuje směny druhořadých zájmů za prvořadé.

A tím se dostáváme ke koncepční prapříčině nynějšího zostření rusko-amerických vztahů. Amerika je globální mocnost s globálními ambicemi a zájmy. A z hlediska Washingtonu USA prostě nemají zájmy, které by mohly obětovat. Teritoria, která se Moskvě zdají být pro Spojené státy druhořadá, jsou podle jejich mínění nutným prvkem složité konstrukce s názvam „americké vůdcovství“.

Srážka v Gruzii je názorným příkladem pasti, do které se dostaly Spojené státy. Ukázalo se, že Bushova administrativa není schopna doplatit zálohy, které – volky nebo nevolky – poskytla Michailovi Saakašvilimu .

Proamerické režimy podél ruských hranic se vytvářely s předpokladem, že pohyb na východ bude plynulý a také nepříliš nákladný z geopolitického hlediska. O variantě, při níž je nutné tyto země bránit nejen v politickém, ale také ve vojenském smyslu, se seriózně neuvažovalo. A ukázalo se, že v kritickém okamžiku USA nejsou schopny vážně podpořit svého spojence. Podle všeho se dokonce ukázalo, že ho nejsou schopny dostatečně kontrolovat a zabraňovat mu, aby dělal fatální hlouposti.

Postavení globálního vůdce je nebezpečné v tom, že nepřipouští ani malé porážky. Výsledkem událostí v Gruzii totiž může být nejen snížení amerického vlivu v této zemi (což samo o sobě není žádnou katastrofou), ale pochybnosti dalších „mladých demokracií“ o spolehlivosti patronátu Spojených států. Aby Washington dokázal opak a nepřipustil „dominový efekt“, nestačí, aby pouze projevil maximální tvrdost ve vztahu k Moskvě. Možná bude nutné vzít na sebe přímé záruky bezpečnosti zemí jako je Gruzie nebo Ukrajina. Vždyť akceschopnost NATO je nyní zpochybněna. Západní Evropa bude podle všeho blokovat jeho rozšiřování do postsovětského prostoru a dokonce i nové členské země dávají otevřeně najevo nedůvěru v možnosti NATO a usilují o bezprostřední americkou přítomnost na svém území.

To hrozí další eskalací, protože je zřejmé, že perspektivu amerických vojenských záruk Kyjevu nebo Tbilisi bude Moskva považovat za ještě opovážlivější výzvu než jejich členství v Severoatlantické alianci. Jsou ovšem pochyby, zda má Washington potenciál na to, aby na sebe vzal takovou odpovědnost. Nikdo totiž nezrušil vážné výzvy americké dominaci v jiných částech světa.

Pokus udržet úplnou dominaci sice je možný, ale hrozí krajně nepříjemnými důsledky. Perspektivně vzato, USA se nemohou vyhnout přehodnocení principů své vůdčí role a jejich přizpůsobení reálným možnostem. V opačném případě není vyloučeno „tvrdé přistání“ s nepředvídatelnými vyhlídkami pro celý svět.

Vyšlo v Rossija v globalnoj politike, 19.8.2008 ZDE

článek byl v rámci syndikace převzat z ruské verze magazínu Rusko v globální politice

                 
Obsah vydání       20. 8. 2008
20. 8. 2008 Spojené státy vážně varovaly Rusko
20. 8. 2008 Potvrzeno: Americký systém raketové obrany ve Střední Evropě je namířen proti Rusku Jakub  Rolčík
20. 8. 2008 Past amerického vůdcovství Fedor  Lukjanov
20. 8. 2008 Česká vláda odsouhlasila 150 milionů pro Gruzii. Pro Osetii ani korunu
20. 8. 2008 Le Monde: Taliban drží NATO v šachu
20. 8. 2008 Rašek a Balabán: koho chleba jíš... aneb americké pohledy na Pražské jaro Štěpán  Kotrba
20. 8. 2008 20. srpna 1940 : první transport smrti z okupované Francie Karel  Košťál
20. 8. 2008 Se Saakašvilim se člověk ani v klidu nenají... Petr  Nachtmann
19. 8. 2008 Našla se hlavice Točky. Zn.: Spadla z nebe na náměstí a je nepoškozená... Štěpán  Kotrba
20. 8. 2008 Na co se můžeme těšit v blízké budoucnosti? Miloslav  Štěrba
20. 8. 2008 Kdo má právo na válku? Karel  Dolejší
20. 8. 2008 Jediot Achronot : Vojenský byznys mezi Gruzií a Izraelem rozjeli gruzínští židé
20. 8. 2008 Štětinu usvědčují ze lži i analytici Parlamentního institutu
20. 8. 2008 Ani Bursík, ani Obama nás před radarem nezachrání Michal  Vimmer
20. 8. 2008 Ctihodným velvyslancům České republiky a Polské republiky z Osla: Ve věci jaderných zbraní a raketové obrany
20. 8. 2008 Pražské jaro v historickém nadhledu Miloš  Pick
20. 8. 2008 Osmašedesátý očima velitele StB: "Kdo zradil vlast" Jaroslav  Klíma
20. 8. 2008 1968 -- energie ztracené naděje Jiří  Dolejš
20. 8. 2008 "Duše Evropy" o Pražském jaru
20. 8. 2008 Nejabsurdnější nebyla okupace 21. srpna 1968
20. 8. 2008 Dnešek je lepší než rok 1968 Boris  Cvek
20. 8. 2008 Cvekovo dilema legitimizuje okupaci František  Řezáč
19. 8. 2008 Bělohradského "Hoře z hojnosti" v předvečer srpnového výročí Miloslav  Štěrba
20. 8. 2008 Současná česká politická realita Zdeněk  Vyšohlíd
21. 8. 2014 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968
20. 8. 2008 Michael  Marčák
20. 8. 2008 Založte si vkladní knížku u České spořitelny
19. 8. 2008 Gruzie vystupuje ze SNS, Ukrajina zpochybňuje dohodu. Začíná rozpad Společenství?
19. 8. 2008 Budoucnost světa bez parlamentů i svobody začala spoluprací USA a Číny na vývoji nového mobilu Štěpán  Kotrba
19. 8. 2008 Klaus je na tom stejně jako Ne základnám Štěpán  Kotrba
20. 8. 2008 Téměř bez poplatků je mBanka
20. 8. 2008 Vklady v bankách jsou pojištěné
20. 8. 2008 Úroveň vysokoškolského studia určují studentky a studenti Milan  Šveřepa
20. 8. 2008 Rusku jde o existenci Michal  Mašín
20. 8. 2008 Olympiáda a zdravý rozum Jan  Chmelarčík
20. 8. 2008 Citát dne (včerejšího), aneb Freude, Freude, vžycky na tě dojde
20. 8. 2008 Pro zapomnětlivé: Saakašvili ví že ho Západ kvůli jeho způsobu vlády přestane podporovat
20. 8. 2008 Vlajka Jan  Zeman
20. 8. 2008 Sousedský výprodej na Praze 3
19. 8. 2008 Mušarraf odišiel, prišiel Laškar. To je tvoja smrť, India
19. 8. 2008 FSB obviňuje Gruzii z přípravy teroristických útoků
20. 8. 2008 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 12. srpna 2008
19. 8. 2008 Špatná kniha o životě za komunismu Tomáš  Krček
19. 8. 2008 Tupeni a zrádcováni za příčinou tisíciletého trvání říše ruské
19. 8. 2008 Ukrajina v pohybu: Tymošenková pracuje v zájmu Moskvy ?!?
19. 8. 2008 Socialismus s lidskou tváří Josef  Vít
19. 8. 2008 Ministru Liškovi: Nevyhazujte peníze oknem Jan  Wagner
18. 8. 2008 Podle gruzínských vládních zdrojů byl vojenský radar prvním cílem bombardování Štěpán  Kotrba
19. 8. 2008 Česká republika po 14 letech Jiří  Jírovec
19. 8. 2008 Pokyn - likvidovat iniciativu Ne základnám?! Václav  Novotný
19. 8. 2008 Občané, ztraťe se, nebo seďte doma Václav  Novotný
19. 8. 2008 Jsou učitelé v koncích? Miriam  Prokešová
19. 8. 2008 Jak mě pět let na vysoké škole nepřipravilo na kariéru učitelky
19. 8. 2008 Idoly trhu John Michael Greer
9. 8. 2008 Hospodaření OSBL za červenec 2008

Ruská zahraniční politika RSS 2.0      Historie >
20. 8. 2008 Past amerického vůdcovství Fedor  Lukjanov
20. 8. 2008 Vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO může být více rizikem než přínosem Radmila  Zemanová - Kopecká
19. 8. 2008 Gruzie vystupuje ze SNS, Ukrajina zpochybňuje dohodu. Začíná rozpad Společenství?   
13. 8. 2008 G8, OECD či WTO: Dupání rozmazlených dětí v bačkůrkách Štěpán  Kotrba
13. 8. 2008 Současnost a budoucnost globální politiky: pohled z Moskvy Sergej Viktorovič Lavrov
7. 8. 2008 Zbláznili jsme se do Obamy...   
7. 8. 2008 Medvedev stanovil pravidlá Peter  Stupavský
26. 7. 2008 Posilní sa závislosť EÚ od Gazpromu?   
25. 7. 2008 Krutý úsměv budoucnosti: mediální scénářování alternativ vývoje a možná realita Štěpán  Kotrba
22. 7. 2008 Druhá karibská krize anebo PSYOPS? Štěpán  Kotrba
14. 7. 2008 Bude odpovědí Ruska na radar v Česku rozvinutí systémů Iskander u Kaliningradu?   
9. 6. 2008 Medvěděv se začíná prosazovat v SNS   
23. 5. 2008 První kroky ruského prezidenta Medvědova v zahraniční politice   
7. 4. 2008 O čem se bavili Putin s Bushem? O radaru? Ne. O podmořském tunelu mezi USA a Ruskem Štěpán  Kotrba
12. 3. 2008 Ruská demokracia Peter  Nedoroščík

Ruská varování před studenou válkou a asymetrické odpovědi RSS 2.0      Historie >
20. 8. 2008 Past amerického vůdcovství Fedor  Lukjanov
20. 8. 2008 Vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO může být více rizikem než přínosem Radmila  Zemanová - Kopecká
19. 8. 2008 Klaus je na tom stejně jako Ne základnám Štěpán  Kotrba
16. 8. 2008 Immanuel Wallerstein: Geopolitické šachy: pozadí miniválky na Kavkaze Immanuel  Wallerstein
26. 7. 2008 Posilní sa závislosť EÚ od Gazpromu?   
25. 7. 2008 Krutý úsměv budoucnosti: mediální scénářování alternativ vývoje a možná realita Štěpán  Kotrba
22. 7. 2008 Druhá karibská krize anebo PSYOPS? Štěpán  Kotrba
14. 7. 2008 Bude odpovědí Ruska na radar v Česku rozvinutí systémů Iskander u Kaliningradu?   
23. 5. 2008 První kroky ruského prezidenta Medvědova v zahraniční politice   
23. 5. 2008 Tak za prvé: Koncept lidských práv jako obušku byl nahrazen právy ropnými Štěpán  Kotrba
28. 4. 2008 Brave New World Štěpán  Kotrba
18. 3. 2008 Těžba ropy v Rusku - méně je více   
3. 3. 2008 Rusko a Srbsko podepsaly dohodu o jižní větvi plynovodu   
25. 2. 2008 „Medvědi“ na obloze po šesti měsících Jaroslav  Kuba
28. 1. 2008 Nová ruská energetická stratégia Vladimir Petrovič Radjuhin

Gruzie, Rusko a Jižní Osetie RSS 2.0      Historie >
20. 8. 2008 Past amerického vůdcovství Fedor  Lukjanov
20. 8. 2008 Kdo má právo na válku? Karel  Dolejší
20. 8. 2008 Se Saakašvilim se člověk ani v klidu nenají... Petr  Nachtmann
20. 8. 2008 Spojené státy vážně varovaly Rusko   
20. 8. 2008 Vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO může být více rizikem než přínosem Radmila  Zemanová - Kopecká
20. 8. 2008 Česká vláda odsouhlasila 150 milionů pro Gruzii. Pro Osetii ani korunu   
20. 8. 2008 Vlajka Jan  Zeman
19. 8. 2008 Gruzie vystupuje ze SNS, Ukrajina zpochybňuje dohodu. Začíná rozpad Společenství?   
19. 8. 2008 Našla se hlavice Točky. Zn.: Spadla z nebe na náměstí a je nepoškozená... Štěpán  Kotrba
18. 8. 2008 ČT, Saakašvili a jeho kravata   
18. 8. 2008 Šašek králem Jan  Zeman
18. 8. 2008 Je současná politika USA pokračováním Monroeovy doktríny? Boris  Valníček
18. 8. 2008 Kdy hlasitěji křičet, když ne teď   
18. 8. 2008 Vystřízlivění Michal  Vimmer
18. 8. 2008 Gruzínská krize odhalila známý rozkol v Evropské unii