22. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 7. 2008

ANALÝZA MOŽNÉ ASYMETRICKÉ ODPOVĚDI NA RADAR V BRDECH

Druhá karibská krize anebo PSYOPS?

"Kontrolní" lety strategických bombardérů Tu-160 a Tu-95MS kolem planety, které sovětské letectvo provádělo během studené války, byl jedním z prvních kroků Vladimira Putina, kterým dával vojenským stratégům v různých zemích světa na vědomost, že Rusko se nenechává jako velmoc odepsat. Pak následovaly další vojensko-technologické kroky strategického zbrojení, provázející likvidaci sítě ropných oligarchů a převzetí kontroly nad ruským strategickým průmyslem. Dnes nikdo nepochybuje, že potenciál Ruska bude postaven na hliníku nutném pro letecký průmysl, oceli nutné pro pozemní vozidla, ropě, plynu a dalších nerostných surovinách, těžených už opět Rusy pro Rusko. Nikoliv Rusy pro zisk podivných velkopodnikatelů se státními koncesemi, kteří svůj majetek odváděli do britských bank. Mezitím se v Rusku i ve světě mnoho věcí změnilo, včetně diskuzí se zeměmi NATO o celé řadě odzbrojovacích smluv, tvořících rámec studené války i pozdějších konceptů bezpečnosti. USA zpochybnily pokračování dohod o odzbrojení, eskalovaly zbrojení do kosmu, Rusko neváhalo a odpovědělo. Stejně i Čína.

Nyní přichází další krok této psychologické přetlačované. Vrací se karibská krize. Stačil článek v ruském deníku Izvestia, podepsaný pseudonymy, citující "nejmenovaný, vysoce postavený zdroj", tvrdící, že "naše strategické bombardéry již přistávají na Kubě". Další stejně nejmenovaný zdroj - prý ze štábu ruského vojenského letectva - potvrdil, že takový dialog Rusko s Kubou vede. Třetí, také nejmenovaný zdroj potvrdil pro ruskou agenturu Interfax, že ruští specialisti již kubánská letiště obhlédli a posoudili jejich technickou způsobilost.... "V případě přijetí příslušného politického rozhodnutí, bombardéry Tu-160 a Tu-95MS můžou natankovat na jednom z kubánských letišť." K psychologické válce potřebujete málo. Dokonce ani ty bombardéry ne.

Deník: Izvestia: Ruské bombardéry by mohly tankovat na Kubě ZDE

Právě děsivá podobnost této prozatím ojedinělé a zjevně ruskou vládou vyprodukované "zprávy" s nejnebezpečnější z válečných her, které se v 20. století hrály - kubánskou krizí, dává na výběr ze dvou scénářů.

Remake historického dramatu

Ten první scénář předpokládá, že historické bitvy, dávno popsané v učebnicích vojenské strategie lze hrát stále znovu dle stejných scénářů, a že vždy někomu rupnou nervy dřív, než dojde ke katastrofě. Pak se s velkým ulehčením podepíše dlouho odkládaná smlouva, někdo zinkasuje Nobelovu cenu míru a svět zůstane na dlouho rozdělen na zájmové sféry vlivu. Nicméně padesátá léta se vrátit nedají, i když se stařičkým generálům z obou stran po nich stýská.

Byla to doba hrdinů. Byla to doba pionýrů moderního válčení. Byla to doba velkých výzev a velkých hrozeb. Byla to ale doba bipolární, zatímco dnes se pohybujeme ve světě multipolárním, poznamenaném neregulovatelnou ekonomickou i komunikační globalizací. Ani rychlost a síla dnešních arzenálů se nedá srovnávat s tehdejšími, stejně jako se nedá srovnávat úroveň obrany proti nenadálým i strategickým hrozbám. Rusko se osvobodilo od nefunkčního sociálního státu, odhodilo neloajální a silou porobené satelity, konsolidovalo svou ekonomickou moc, upevnilo strategická odvětví vojenského výzkumu a vojenské výroby.

Rusko sílí. A je to vidět. Nové spojenectví Ruska se neorientuje na roztříštěnou Evropu, zmítající se politickými šarvátkami EU i národních států, egocentrickou Evropu plnou malicherných sporů. Nové stratgické spojenectví Ruska začíná tvořit druhé RVHP - partnerství v Asii. Čína dodá spotřební zboží za baťovské ceny, Rusko dodá ropu, plyn a suroviny, Mongolsko, Indie a další dodají pracovní sílu, všichni dohromady pak mohutnou armádu o několika milionech mužů. Pro ně bude život vojenský životem daleko snesitelnějším než život horalů či v bídě žijících dělníků. Asijská orientace Ruska pak nalezne i nový bezpečnostní rozměr, neboť ze Sibiře je do Ameriky blíž než ze Southamptonu.

Amerika je na tom hůř. Vyčerpána válkami v Zálivu a neschopností okupanta, je vyčerpána vojensky i ekonomicky. Dolar klesá stále - už několik let. Američané už začínají pociťovat hlubokou krizi dosavadního nepřetržitého blahobytu. Vnitřní hrozby pro "Homeland security" váží neuvěřitelně mnoho sil. Vnější hrozby ztratily armádní kontury a vzaly na sebe podobu asymetrické války proti stínům, skrývajícím se za každým keřem, kamenem v poušti, zdí rozbořeného domu kdesi na bagdádském předměstí. Vyčerpána psychologicky, ekonomicky i vojensky, neschopna splnit požadavky ropné bezpečnosti, stojí Amerika nad propastí. Svoboda není natolik "enduring", aby USA mohly opustit Irák a zajistit přitom splacení dluhu, který u nich má nynější loutková vláda. Vázáni bojem ne nepodobným občanské válce jsou američtí generálové pod tlakem veřejného mínění. Vylhané důvody pro okupaci země, vylhané důvody pro setrvání v ní a vylhané důvody pro případné opuštění - to vše odkrývá neschopnost americké diplomacie i limity strategie peacekeepingu kdekoliv na světě. Strategie násilného prosazování "lidských práv" jako Pax americana je u konce. Říše se hroutí sama do sebe.

USA nepřinesly Iráku mír ani bezpečnost. Vyhrály pouštní ofenzívu, prohrály bitvu s iráckým lidem. Nepřinesly mír a bezpečnost ani sami sobě. Přinesly pouze více hrozeb a potenciálních rizik. Jak ale změnit vychloubačnou monopolární doktrínu a neztratit velmocenskou tvář? Hrdost na Ameriku bere u jejích občanů za své tváří v tvář očekávanému konci George Bushe. Nicméně ani ruská strategie a ji provázející scénáře nových válečných her USA nemůže nechat bez mobilizace plánovačů, stratégů i bez operační pohotovosti všech myslitelných složek obrany i vojsk preventivního útoku. Dokdy je to hra, a odkdy to začne být vážné? Co je informace a co podvržená zpravodajská hra?

Případ dvojitého agenta Ahmeda Čalabího byl velkým varováním americkým zpravodajcům. Stejně tak česká hra s Muhammarem Attou, způsobená čirou náhodou a ze soukromé škodolibosti pětadvacetiletým mladíčkem... Není orientace na zrádce a dublery v klíčových pozicích příliš riskantní hrou, když protivník dokázal přelstít celou obrovskou mašinérii americké špionáže tak spektakulárně? Věc vyčerpávající, stresující a neurotizující. Kolik informací jsou podvržené hry protivníka? Zprávy o jaderných a chemických výrobních zařízeních v Iráku se nepotvrdily, přestože je do země západní firmy pod kontrolou tajných služeb prodaly. Nikdo nepředpokládal, že lze vydat tak velké množství dolarů jen pro psychologickou operaci - odůvodnění hrozby okolním zemím. Saddám Husejn to udělal. Zařízení koupil a msto jeho instalace a výroby smrtících zbraní ho nechal zlikvidovat. Faktury byly Pentagonu a CIA na nic. Vítězem americké okupace Iráku je íránský agent Čalabí.

Stejně tak na nic jsou Američanům pečlivě pěstovaní a poctivě školení proameričtí demokraté v Rusku. Neefektivitu evropsky prověřeného scénáře dobře ukázaly poslední prezidentské volby. Rusko není Ukrajina a Putin nebyl nějaký okresní gubernátor nebo litevský neonacista. A ani kdysi slavný šachista není kdysi slavný dramatik. Nepíše se rok 1989 a na zednářství se v Rusku - narozdíl od Evropy - hehraje.

Rusko toto všechno ví. A ví ještě víc. Má přehled o americkém zadlužení. Má přehled i o nedostatcích amerického ekonomického systému, který je postaven na úvěrových mechanismech a burzovních spekulacích, nikoliv na surovinové záklaně a kontrole investičních procesů státem. Americký kapitál nemusí být loajální vůči vládě. U ruského se to předpokládá - pod heslem vlastenecké hrdosti se skrývá snaha státu získat stejnou kontrolu nad ekonomikou, jako měl Brežněv, ale bez ideologického balastu a centrálních direktiv. Nicméně stát dává šanci pouze disciplinovaným a bezohledně vítězícím manažerům. Vstupenkou do Kremlu je úspěšnost a teprve až pak loajalita.

Za těchto mocenských okolností je autentická hra kubánskou kartou nesmyslným a zbytečným hazardem

PSYOPS na remake staré bitvy

Psychologie říká, že člověk je předvídatelný a osmdesát procent jeho uvažování a činů se pohybuje ve stále stejných schématech a naučených postupech. Když neví kudy kam, průměrně kreativní a průměrně inteligentní člověk postupuje podle jednou vypracovaných a osvědčených scénářů per analogiam. Z tohoto stručného úvodu vyplývá i druhý možný scénář: hra na poučení z krizového vývoje. Nikdo v Rusku ani jinde netouží kubánským, horkokrevným revolucionářům dávat do rukou více moci, než unese jejich odpovědnost. Před půlstoletím chtěl být Fidel hrdinou. Chtěl mít prst na spoušti a přesvědčoval ruské vůdce, aby neváhali a použili Kubu jako odpalovací základnu svých raket. Dodnes nikdo na Kubě neřekl, na rozdíl od Ruska, že to byl ten nejšílenější nápad historie 20. století, který by sice zajistil Fidelovi místo v dějinách komunistického hnutí, nicméně velmi snadno i hérostratovskou slávu strůjce třetí světové války. Neexistoval jediný scénář v tehdejším plánování, který by k ní za podmínky instalace raket na Kubě nevedl.

Jestli rakety nebo strategické bombardéry, je jedno. Dnešní jaderné zbraně nejsou odhalitelné leteckým či družicovým snímkováním jako tomu bylo v padesátých letech. Představa rutinního přistávání ruských strategických bombardérů musí děsit všechny, kteří vědí, že dnešní jaderné hlavice jsou velikostí srovnatelné s tehdejším subkilotunovým systémem W-54 Davy Crockett (váha 34.5 kg, délka 78.7 cm, průměr 28 cm), nicméně jejich účinnost může být mnohonásobně větší. nejbláznivější atomová zbraň dnes odpočívá v United States Army Ordnance Museum, nicméně hrozba vykládky jakéhokoliv smrtícího nákladu na Kubě musí strašit všechny, kteří vědí, že co je možné technologicky, je použitelné ve scénáři a pokud se ukáže, že to může být použitelné i reálně jako strategická výhoda, pak se to nejspíš může stát a nebo i stane.

Na strašení nemusíme mít čerta. Stačí říci, že čerta máme. Kdo to prověří? Tomuto scénáři prozatím odpovídá i provedení, ne nesrovnatelné s bývalými propagandistickými operacemi - například v Česku známým lovením nacistického archivu z šumavského Černého jezera v roce 1965.

Skutečná asymetrická odpověď ale číhá i o kus dál. Namísto Kuby, jejíž kasárenský socialismus deformoval zdravý úsudek zde vládnoucích důchodců a jejich učenlivých, kariéristických synů, vznikla koalice autentických silných a silně levicových vlád v Jižní Americe, skutečně se opírajících o vůli lidu, jejichž potenciál se propojuje přes vlastní ropné a surovinové zdroje, dostatek konvertibilní měny, ekonomickou přitažlivost až po mnohým včetně Kanady či EU sympatickou nenávist k USA. Hugo Chávez vyjednával s Ruskem o zbrojních dodávkách takové síly, že neslouží jen k pohraniční obraně, ale mohou být využity i jako zastrašovací strategická hrozba. Venezuela je jedním z hlavních odběratelů ruské vojenské techniky. V létech 2005 až 2006 objednala v Rusku zbraně za 3,4 miliardy dolarů. Jednalo se hlavně o 24 víceúčelových stíhacích letounů Su-30MK2V, protiletadlové raketové systémy Tor-M1, víceúčelové vrtulníky Mi-17B, bitevní vrtulníky Mi-35 a těžké transportní vrtulníky Mi-26. Ve stádiu vyjednávání je objednávka na pořízení 10 velkokapacitních transportních letounů Il-76 a dvou tankovacích letounů Il-78MK pro venezuelské vojenské letectvo v celkové hodnotě asi 600 milionů dolarů. Venezuela a Rusko se též dohodly na dodávkách čtyř dieselelektrických ponorek Projekt 636 třídy Kilo za 1,2 miliardy dolarů. Ponorka Projekt 636 je primárně navržena a zkonstruována pro plnění úkolů protiponorkového boje, avšak lze ji nasadit i k boji s hladinovými plavidly i pro průzkumné a hlídkovací mise na otevřeném moři. Je považována za jednu z nejtišších dieselelektrických ponorek na světě. Venezuela chce koupit i 10 nejmodernějších bojových vrtulníků páté genrace Mi-28NE (exportní verze vrtulníku Havoc, známá pod kódovým označením Night Hunter či Havoc-C), schopných vést údery na pozemní cíle v noci, za 200 miliónů dolarů. Koupila 30 000 nových ruských automatů Kalašnikov AK-103, objednala celkem 100 000, a operativně i 25 milionů nábojů. Rusko bude Venezuele budovat během několika příštích let i vlastní závod na výrobu kalašnikovů a munice. Chávezovi chtělo prodat vojenské lodě a letadla v hodnotě 2 miliard dolarů i Španělsko. Chávez zredukoval vojenskou spolupráci se Spojenými státy na naprosté minimum a nařídil výcvik důstojníků i záložníků pro případnou partyzánskou válku. Až tak je reálný strach z vojenského potlačení bolívarovské revoluce. Vzhledem k historii Chile ne neopodstatněný.

Takto nekompromisní přezbrojení venezuelských ozbrojených sil na ruskou technologii je významným krokem Americe "za humny". Od Ruska kupuje zbraně i Brazílie. Venezuela doufá, že ruský Lukoil začne dobývat její ropu. Jestli si Pentagon nevyhodnotil tyto vazby Ruska v Jižní Americe jako asymetrickou hrozbu a nespustil poplašné sirény na střeše, pak jeho analytici zaspali. Představa, že se Rusko nespolehne na Kubu, která ropu dováží od Cháveze, ale ruské bombardéry budou provokativně tankovat venezuelský benzín přímo ve Venezuele, je daleko reálnější a bližší pozici jednotlivých zemí v regionu. Ne nereálná je i představa ruské vojenské základny ve Venezuele. Třebas to bude "předsunutý" radar včasné výstrahy, jistící Jižní Ameriku ze severu před hrozbou z "darebáckých států"..... Chávez protestovat nebude, protože pro něj znamená ruská základna totéž, co pro Topolánka základna americká v Brdech. Marshallův plán.

20. 1. 2007, Štěpán Kotrba: Začalo další kolo závodů ve zbrojení ZDE

10. 8. 2007: Rusko vyslalo své bombardéry k americké tichomořské základně ZDE
17. 8. 2007 Rusko obnovuje strategické lety svých vojenských bombardérů ZDE
23. 8. 2007, Jaroslav Kuba: Analýza - Co znamenají "Medvědi" na obloze? ZDE
5. 9. 2007: Ruské strategické bombardéry cvičí střelbu řízenými střelami nad severním pólem ZDE
6. 9. 2007: Jiří Czermelyi: MAKS 2007 - Symbol ruských ambicí ZDE
                 
Obsah vydání       22. 7. 2008
23. 7. 2008 Slabí jedinci v čele Československa a České republiky Petr  Nachtmann
22. 7. 2008 BASIC: Osud íránského raketového programu závisí na mezinárodních kontrolních režimech
22. 7. 2008 Druhá karibská krize anebo PSYOPS? Štěpán  Kotrba
22. 7. 2008 Jak to vlastně je s dodávkami ruské ropy do ČR?
22. 7. 2008 Dotaz na mluvčího Ministerstva obrany ČR Petr  Nachtmann
22. 7. 2008 Mluvčí MO ČR: Nedokážu odpovědět
22. 7. 2008 Britská vládní komise bude prosazovat sociální rovnost
22. 7. 2008 Byla náboženská víra B. Obamy stvrzena křtem? Miloš  Dokulil
22. 7. 2008 Ministerstvo zdravotnictví rekordmanem v nečinnosti Aleš  Uhlíř
22. 7. 2008 Euthanásie Petr  Wagner
22. 7. 2008 Historie se opakuje Petr  Nachtmann
22. 7. 2008 Výuka angličtiny na VŠ jako kladivo na čarodějnice Jiří  Beránek
21. 7. 2008 Úspory ministerstva zdravotnictví Jan  Mertl
22. 7. 2008 Julínek zadržuje peníze, které mu nepatří Petr  Wagner
22. 7. 2008 Jistě, paní ministryně: argumentační agónie Vlasty Parkanové Radek  Batelka
19. 7. 2008 WTO: známý scénář, nebo skutečně (a konečně!) průlom v jednáních? Ludmila  Štěrbová
22. 7. 2008 Srbsko zatklo Radovana Karadžiče
22. 7. 2008 Pozemská bída národní hudby Jan  Chmelarčík
22. 7. 2008 Není to báječné, že mezi námi přibývá těch "movitějších", tj. milionářů? Miloš  Dokulil
22. 7. 2008 Ochrana životního prostředí a jaderná energie, aneb O problémech s radioaktivním odpadem Uwe  Ladwig
21. 7. 2008 Film, který v ČR propaguje Klaus, "porušil předpisy"
21. 7. 2008 Jak si poradíme bez fosilních paliv?
21. 7. 2008 K čemu je armáda? Ke směňování a agregaci moci Bohumil  Kartous
21. 7. 2008 Jedna velmi malá americká základna... Jan  Neoral
21. 7. 2008 Kritika Britských listů z Izraele Daniel  Veselý
21. 7. 2008 Evropa šéfů Burkhard  Hirsch
21. 7. 2008 Většina Rakušanů nelituje pádu Alfreda Gusenbauera Richard  Seemann
21. 7. 2008 Británie "musí kontrolovat" tvrzení americké vlády, že nepoužívá mučení
20. 7. 2008 Test protiraketové obrany: Šaškárna pro české publikum Jakub  Rolčík
19. 7. 2008 Hospodaření OSBL za červen 2008

Ruská zahraniční politika RSS 2.0      Historie >
22. 7. 2008 Druhá karibská krize anebo PSYOPS? Štěpán  Kotrba
14. 7. 2008 Bude odpovědí Ruska na radar v Česku rozvinutí systémů Iskander u Kaliningradu?   
9. 6. 2008 Medvěděv se začíná prosazovat v SNS   
23. 5. 2008 První kroky ruského prezidenta Medvědova v zahraniční politice   
7. 4. 2008 O čem se bavili Putin s Bushem? O radaru? Ne. O podmořském tunelu mezi USA a Ruskem Štěpán  Kotrba
12. 3. 2008 Ruská demokracia Peter  Nedoroščík
11. 3. 2008 Čo čaká Rusko Peter  Stupavský
4. 3. 2008 Jak je to s rezervními fondy Ruska   
3. 3. 2008 Rusko a Srbsko podepsaly dohodu o jižní větvi plynovodu   
26. 2. 2008 Rusové přicházejí! Oskar  Krejčí
28. 1. 2008 Nová ruská energetická stratégia Vladimir Petrovič Radjuhin
23. 1. 2008 Jestli se Rusko otočí východním směrem, bude to naše prohra, ne prohra Moskvy Oskar  Krejčí
5. 1. 2008 Čínsko - indická výzva Západu   
3. 1. 2008 Globální válečná hrozba základny USA v ČR a naše odpovědnost Miroslav  Polreich
31. 12. 2007 Vondra chce od neziskového sektoru připomínky k českému předsednictví EU Štěpán  Kotrba

Radar v Brdech - klíčové argumenty RSS 2.0      Historie >
22. 7. 2008 Druhá karibská krize anebo PSYOPS? Štěpán  Kotrba
14. 7. 2008 Mnoho řečí, ale otázka "Proč radar?" stále nezodpovězena Lubomír  Peške
14. 7. 2008 Bude odpovědí Ruska na radar v Česku rozvinutí systémů Iskander u Kaliningradu?   
10. 7. 2008 "Speciální schopnosti" raket Šaháb Štěpán  Kotrba
9. 7. 2008 Missile defense deal Štěpán  Kotrba
8. 7. 2008 Opakuji, že jste lhář, pane Topolánku, a ohrožujete občany -- a tady je další důkaz Jan  Neoral
7. 7. 2008 Kvůli radaru 20 hektarů lesa padne, 85 hektarů prořídne, přiznal Bursík Štěpán  Kotrba
2. 7. 2008 KSČM: Budeme hlasovat proti smlouvě o umístění amerického radaru v Brdech Vojtěch  Filip
28. 6. 2008 Paroubek: Nepronesený projev k radaru na jednání parlamentu Jiří  Paroubek
24. 6. 2008 Uhradí česká vláda škody na majetku občanů? Radar v Brdech již sráží ceny nemovitostí Petr  Nachtmann
9. 6. 2008 Topolánek přestřelil: NE radaru a americké základně řeklo 68% občanů   
2. 6. 2008 EXKLUZIVNÍ DOKUMENT: Vládní zdůvodnění smlouvy o radaru Štěpán  Kotrba
30. 5. 2008 Americký radar nám položí svět k nohám (anebo vzhůru nohama) Jiří  Tutter
27. 5. 2008 Hezký zbytek dne ve společnosti České televize aneb co se do ČT 1 nevešlo   
27. 5. 2008 Otázka Jiřímu Paroubkovi aneb slalom mezi Američany, ODS, radarem a voliči Štěpán  Kotrba

Ruská varování před studenou válkou a asymetrické odpovědi RSS 2.0      Historie >
22. 7. 2008 Druhá karibská krize anebo PSYOPS? Štěpán  Kotrba
14. 7. 2008 Bude odpovědí Ruska na radar v Česku rozvinutí systémů Iskander u Kaliningradu?   
23. 5. 2008 První kroky ruského prezidenta Medvědova v zahraniční politice   
23. 5. 2008 Tak za prvé: Koncept lidských práv jako obušku byl nahrazen právy ropnými Štěpán  Kotrba
28. 4. 2008 Brave New World Štěpán  Kotrba
18. 3. 2008 Těžba ropy v Rusku - méně je více   
3. 3. 2008 Rusko a Srbsko podepsaly dohodu o jižní větvi plynovodu   
25. 2. 2008 „Medvědi“ na obloze po šesti měsících Jaroslav  Kuba
28. 1. 2008 Nová ruská energetická stratégia Vladimir Petrovič Radjuhin
25. 1. 2008 Nabucco je mrtvé, Rusko posiluje pozici dominantního dodavatele plynu a ropy pro Evropu Jiří G. Müller
23. 1. 2008 Jestli se Rusko otočí východním směrem, bude to naše prohra, ne prohra Moskvy Oskar  Krejčí
5. 1. 2008 Čínsko - indická výzva Západu   
3. 1. 2008 Globální válečná hrozba základny USA v ČR a naše odpovědnost Miroslav  Polreich
26. 12. 2007 Rusko vypustilo naráz další tři navigační satelity   
21. 12. 2007 Jaké jsou možnosti ruské protiraketové obrany a rizika amerického štítu