|
15.4.2008
Povídání o ničem
Redaktorka Krystyna Wanatowiczová snaživě zaplnila 14. 4.2008 v MF Dnes v článku „Nechceme tu Američany“, skoro celou stránku povídáním o ničem. Vesměs popisuje, co říkají nejrůznější místní lidé o dobách, kdy zde byla ruská posádka. Do toho cíleně (a hlavně nenásilně a nenápadně) vsouvá nepravdivé informace: |
|
„Američané by zabrali větší kus lesa…prý 400 hektarů…“ říká jeden řidič. Paní Wanatowiczová však hned promptně uvádí, že oficiální zprávy ale hovoří jen o 30 hektarech a navíc se prý jedná o vojenský prostor. Jakoby nám nebylo jedno, zda jde o civilní, či vojenský prostor - jde přece o kus země české, ne? (Paní Wanastovitzova nečte to, co přiznalo Ministerstvo obrany - že to tedy skutečně může být o 400 hektarech - a to oficiálně). Oblíbené metody MF DNES a také některých ostatních médií: Taktně naznačit P.T. čtenáři, že místní domorodci mají největší obavy z toho, že nebudou moci chodit do lesa na houby („ale my tam chodili vždycky, rázně odvětí pan Hrubý…“). Aby tedy čtenáři pochopili, že myšlení a uvažování zdejších lidí končí akorát u těch hub, jinak nám radar tu ani snad nevadí. „…proti radaru jsou v brdských vesnicích převážně bývalí komunisté a ti, kteří měli s Rusy dobré vztahy“. „…Rusové byli pro ně spojenci a Američané nepřátelé, mají to stále v sobě, nedivte se, že jim radar vadí“. Následuje snůška výpočtů toho, jak negativně se tu podepsaly sovětské posádky na krajině a lidech. Například, že tu „žilo přes sto tisíc vojáků, vybydleli domy a poničili přírodu. Zásobovali vesnice cementem, uhlím, naftou, mrazáky, byl z nich dobrý kšeft…“ Proti tomu paní Wanatowiczová závěrem konstatuje, že: „…Amerických vojáků a radarového personálu má být nejvíce sto padesát. A vybudování základny si budou platit sami“. Vskutku perla investigativní novinářky MfDnes: Tak - a koukejte na to, jak jsou ti Amerikáni dobří! Žádná devastace, a navíc si to sami zaplatí! Ani slovo o postupu vlády proti vůli tří čtvrtin národa. Ani slovo o důvodných podezřeních o negativním vlivu působení radaru na zdraví obyvatel v jeho okolí. Ani slovo o nebezpečí mezinárodně bezpečnostního dopadu - o tom, že z nás dělá vláda cíl. Paní Wanatowiczová buďto špatně skrývá údiv nad tím, že někdo není schopen akceptovat takové nanejvýš potřebné zařízení, jakým je americký radar, který nás všechny ochrání, zastřeší, zaštítí, spasí a podobně - nebo nečte noviny a neví, ba ani netuší, že tady vůbec nejde o to, co tu kdysi dělali Rusové (potažmo tedy vlastně Sovětská armáda) ale o to, oč se díky radaru možná může jednat v budoucnu - a jaké následky to eventuálně může způsobit českému národu. No a pravděpodobně i Evropě.
Každopádně, paní Krystyno, škoda toho kousku stromu, který byl přetvořen na papír, na němž to otiskli. |

