Hrdinou a zlatým hřebem bukurešťského summitu je bezesporu Nicolas Sarkozy. Ten na dîner de gala slavnostně oznámil, že Francie opět vstupuje do vojenských struktur NATO, které opustila v roce 1966, a posílá tisíc žoldnéřů do Afghánistánu. Prezident na večírku očividně přebral, uniklo mu, že americká válka v Afghánistánu je prohraná. Pro Sarkozyho je bukurešťský summit osobní odveta. Zamindrákovaný a mstivý atlantista Sarkozy nikdy francouzskému lidu nezapomene, že v referendu odmítl euroústavu, která prostřednictvím NATO podřizovala Francii a Evropu USA. "Jen voli mohli říct ne" (Seuls les cons ont pu dire non), tvrdil ministr vnitra Sarkozy 29 května 2005 večer. Francouzský prezident plní slib, který dal evropským státníkům : prohlásit za "neplatný" výsledek francouzského referenda, které řeklo USA a NATO "ne". Byl to lisabonský summit, který nejdříve na návrh Sarkozyho rozhodl, že francouzské "ne" je neplatné, že Evropská Unie bude dělat obrannou a bezpečnostní politiku "v rámci NATO", ze NATO se bude "rozšiřovat" a že o těchto otázkách již žádná referenda v Evropě nebudou. Bukurešť je pokračováním Lisabonu, a americká radarová základna v Čechách, jakož i všechny budoucí americké základny v Evropě, budou postaveny na základě doplňujícího článku 27 lisabonské smlouvy. Tak si to smluvily a tak si to představují evropské liberální elity v cele se Sarkozym.

Vám poděkování a lásku Vám, Monsieur Sarkozy, bez Vás jsme měli v Čechách na krku iránské teroristy. Přijďte si zalyžovat s Carlou do brdských lesů, ale nechoďte k radaru blízko, ochranka může znervóznět a vystřelit do vzduchu.

Když na jaře 2005 začala národní debata o návrhu evropské ústavy ve Francii, nebyla samozřejmě o nějakých amerických základnách v Polsku nebo v Čechách řeč. Francouzský lid ale v pravý čas využil možnosti se vyjádřit v referendu o tom, zda si přeje, aby společná obranná a bezpečnostní politika Evropské Unie byla prováděna "v rámci NATO", jak to vyžadoval článek 1-47, dnes článek 27. Jak známo, 55 procent, 15,5 milionů francouzských občanů, řeklo "ne". Francouzské "ne" atlantické Evropě podřízené USA mohlo být prvním krokem nezávislé, demokratické a mírové Evropy. Francouzské referendum 29 května 2005 mohlo být úvodem ke skutečně demokratické a politické evropské integraci. Nestalo se to bohužel ! Evropská levice to nepochopila. Vedení tradičních evropských levicových stran se doslova roztekla v euroiluzích. Čekala se blaženost, která ti jako pečený holub spadne jednoho dne díky Evropské Unii do otevřené papuly. Nicméně historický význam 29 května 2005 zůstává: brzdil militarizaci a atlantizaci Evropy. Sarkozy na mezinárodních setkáních to rád připomíná : "Francie ztratila tři roky".

Sarkozy se po prohraných obecních a kantonálních volbách vrátil z Bukurešti "znovu postaven na nohy" (regonflé), od jednoho ramena k druhému čtrnáct dní cesty. Bukurešťský summit ukázal, že "jsme na správné cestě a jiné cesty není". "Evropská Unie chce  společně bojovat proti mezinárodnímu terorismu a pokračovat v reformách", oznamuje Elysejský palác.

Co s Lisabonskou smlouvou ? Hlavní autor zavržené euroústavy Giscard d’Estaing tvrdí, že nová "zjednodušená" pětisetstránková eurosmlouva je "nečitelná" ( illisible). Jak bude fungovat Evropská Unie, kterou nalinkovala "nečitelná" eurosmlouva ? Snaž se, čtenáři, jasně si to představit. A evropské liberální elity opakuji : "Evropa je na správné cestě a jiné cesty není".

Francouzský lid se odnepaměti hlásí k ideálům osvícenské, sociálně spravedlivé, demokratické a mírové Evropy. Francouzský obecný lid po tříleté přestávce bude opět nucen se chopit evropského kormidla. Takový euroblázinec si ve Francii nemůžeme dovolit.