11. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 4. 2008

Jak na megalopaty

Pojmu megalopat užil pan Karel Dolejší ve svém textu "Politické školení mužstva a pánbu v troubě", vyvěšeném v BL dne 2. 4. 2008, a přisoudil jej jednoznačně třídě (jak sám říká) vládnoucích politiků. O nich pak vyslovuje dvě teze, podle mne pak spíše dokonce tři, které se zde pokusím zopakovat. Pan Dolejší:

1. Nepovažuje politika (levicového jako pravicového, to je jedno) v občanském smyslu za plnohodnotnou lidskou bytost.

2. Považuje za nebezpečné, aby politikovi bylo dovoleno předstírat, že takovou plnohodnotnou bytostí skutečně je. 3. Považuje za nebezpečné, aby politik zasahoval do světa, který nechce, ani neumí pozitivně ovlivnit.

Zaujala mne nejvíce teze první, pro samotný pojem plnohodnotné lidské bytosti v občanském smyslu. Měl jsem na studiích přítele, který v našem mladicky kategorickém chápání života často prohlašoval, že neuznává žádného velikána, který neměl děti. Průběhem let se teprve nechal přesvědčit, že mohou vznikat spontánně dvojice (díky tomu podivnému jevu, jemuž se říká láska), které prostě potomky vůbec mít nemohou, nebo by jejich vlastní děti mohly být poškozené. Ale přesto dodnes neustoupil od názoru, že není plnohodnotnou lidskou bytostí ten, kdo děti alespoň neodchoval. Mne v té souvislosti pak zajímá, zda osobní vychovávání potomstva nemůže již být postačujícím základem plnohodnotnosti člověka dokonce v tom občanském smyslu. Tvrdím po celoživotních zkušenostech, že vztah lidské bytosti k potomstvu nekončí jejich odchodem z domova. Déle tvrdím, že při dnešní složitosti společnosti nikdo, kdo má vazbu na potomky, nemůže zůstat bez alespoň minimálních vazeb i na společenství, a tedy na veřejný prostor. Je do jeho problémů více, či méně vždycky vtažen a proto se více, či méně realizuje také jako občan.

Pan Dolejší ve svém textu tvrdí, že politici se musí celý život trénovat v zabývání se, cituji: „velkými věcmi“, a tím se vydělují z většinové společnosti. Podle autora jde o, cituji: „nelidskou vytrénovanost“. Politici se naučí hovořit, cituji „jménem moci“, tak, že vystupují jako moc sama. A z toho pak autor vyvozuje, že politici tvoří, cituji: „vládnoucí třídu“, která je, cituji: „vykořeněná … smečka bezdomoveckých příšer“. Tuto kastu pak pojmenovává megalopaty, protože se díky svému treningu neumí, a navíc díky své roli ani nemohou, zabývat, cituji: „věcmi malými a nejmenšími“. Z čehož mu logicky vychází, že takové kreatury nemohou být kompetentní ke správě veřejného prostoru, čil k rozhodování o věcech asi těch skutečných „plnohodnotných lidských bytostí“, čili „malých a nejmenších“ lidí. Z takto shrnutých myšlenek pana Dolejšího mně vychází, že hlavním zdrojem vzniku megalopatů je celoživotní příprava „lidských bytostí“ na nejvyšší politické posty a pak jejich dlouhodobé vykonávání, čili přerod lidské bytosti v bytost kterou autor prezentuje poměrně nepřesně jako „homo politicus“. Správnější by mělo být „zpanštělá vrchnost“, protože člověkem politickým může být i ten, kdo nikdy nefiguruje v žádné vládnoucí roli a přesto se významně angažuje ve veřejném prostoru.

Pokud je ještě pořád nezbytná zastupitelská demokracie, lze podle mne omezit riziko vzniku megalopatů mimo jiné i tím, že žádný ústavní činitel nebude smět mít tuto roli déle než po dobu určitou. Pléduji souhrnně pouze pro dvě volební období. Souhrnně znamená, že kdo byl v jedné ústavní funkci jedno volební období, může být v jiné ústavní funkci už jenom jedno volební období. Kupříkladu prezidentem by se mohla stát osoba, která by byla jen jedno volební období poslancem, či členem vlády. Jelikož jsou soudci rovněž ústavními činiteli, doporučoval bych zrušit doživotnost jejich mandátu a volit je například na sedm let losem nejméně z trojnásobného počtu kandidátů, navržených profesními komorami (advokátů, akademické obce atd.) Z krátkodobosti role ústavního činitele plyne, že každý politik by musel většinu života být „malým, či ještě menším“ občanem a v takové existenci prokazovat, že je onou plnohodnotnou lidskou bytostí.

Kromě mnoha prvků přímé či polopřímé demokracie, o níž v BL pravidelně píše pan Valach, doporučuji uplatňovat v politickém prostoru ještě jednu tradici. Nedovolit aby se do ústavní funkce dostal kdokoliv, kdo neprošel a neosvědčil svou „plnohodnotnost lidské bytosti“ funkcemi v rodině, obci, a vyšším regionu. Tak dlouhodobý růst veřejného činitele mezi prostými lidmi by vytvářel vysokou šanci zaručující, aby se dotyčný nestal „mocenským bezdomovcem“.

Lidstvu se asi nikdy úplně nepodaří zabránit možnosti, aby se do „vládnoucí třídy“ nevypracovali deprivanti, psychopati a jiné nevhodné typy. Ale je nejvyšší povinností „lidu“, onoho zdroje veškeré moci dle naší Ústavy, aby prosazoval realizování každé metody, která zvyšuje šanci zabránit jim dlouhodobě vládnout.

                 
Obsah vydání       11. 4. 2008
13. 4. 2008 Lula v Praze: Česko a Brazílie by měly více spolupracovat Andrea  Cerqueirová
13. 4. 2008 Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se Ladislav  Žák
13. 4. 2008 Nerušit. Zelení pracují...
12. 4. 2008 Český rozhlas odmítá informovat své posluchače o střetu zájmů Petr  Nachtmann
12. 4. 2008 Falešný profesor Kučera mezi německými extremisty, bývalou rakouskouherskou šlechtou a Kodexem veřejné služby Štěpán  Kotrba
11. 4. 2008 Předložili Zelení referendum už před rokem? A kam tedy zmizelo? Štěpán  Kotrba, Andrea  Cerqueirová
11. 4. 2008 Mohli by se stydět Karel  Košťál
11. 4. 2008 Koncerty ruského klavíristy se nebudou v Británii konat, nedodal otisky prstů
11. 4. 2008 Zásadně nesouhlasíme s rozhodnutím vlády udělat z fakultních nemocnic "nevýdělečné" akciové společnosti
11. 4. 2008 Ondřej Neff mluví už i do zdravotnictví Petr  Wagner
11. 4. 2008 Společná evropská obrana – chiméra dneška nebo realita zítřka? Jan  Prokeš
11. 4. 2008 Petice na záchranu českého zdravotnictví
11. 4. 2008 Zdánlivý nedostatek lékařů, neboli Venkov neláká každého Uwe  Ladwig
11. 4. 2008 Ani banky, ani nemovitosti, ale rýže je problém Lubomír  Molnár
18. 4. 2008 ■ ■ ■ Hana  Tomšů
11. 4. 2008 Zjistilo se něco nového o Únoru 1948? Martin  Myant
11. 4. 2008 Zapomenuté historické povědomí r. 1968
11. 4. 2008 Dementi
12. 4. 2008 K dementi pana Veselovského:
11. 4. 2008 Pražské jaro 1968 v českém postkomunistickém filmu Jan  Čulík
11. 4. 2008 The Prague Spring as reflected in Czech postcommunist cinema Jan  Čulík
11. 4. 2008 Akční program z roku 1968 se snažil respektovat pluralitu zájmů
11. 4. 2008 Michael  Marčák
11. 4. 2008 Jak na megalopaty Stanislav A. Hošek
11. 4. 2008 Olympiáda v Číně Beno  Trávníček
11. 4. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
11. 4. 2008 Slovensko: Novinári musia bojovať o priazeň Alena  Behúnová
11. 4. 2008 Falošní bojovníci za slobodu prejavu Eduard  Chmelár
10. 4. 2008 Ne církevní restituce, ale interrupce budou obchodem století Anna  Čurdová
10. 4. 2008 Vyšetřování britské korupce bylo protizákonně zastaveno
10. 4. 2008 Universitní studenti: Vysokoškolské studium je dnes ztráta času
10. 4. 2008 Britská libra se propadá vůči euru
10. 4. 2008 Je 10 idejí klíčem k pochopení toho, jak se mění náš svět? Miloš  Dokulil
9. 4. 2008 Ivan Langer: "Ten, kdo nesouhlasí s vládním záměrem, toho není důvod kamenovat, nebo upalovat, toho je potřeba rovnou zastřelit" Jan  Čulík
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008