2. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Peter Sloterdijk
2. 4. 2008

Politické školení mužstva a pánbu v troubě

"Musí-li sama velká politika být říší monstrózního, pak je politická výchova v posledním důsledku světem monster."

Peter Sloterdijk: Na jedné lodi

Člověk se navzdory všemu úsilí třebas i o aforistické vyjádření občas nevyhne nutnosti být polopatický. Tak i já na tomto místě vyložím -- doufám, že srozumitelně -- snad vše, co je třeba k pochopení příčin mého nedávného sporu s Janem Čulíkem. Tento spor nebyl sporem o konzervativizmus britský či český, ani o levicovost ostrovní nebo kontinentální; šlo v něm v zásadě o dvě úplně jiné věci. Zaprvé, že a proč nepovažuji politika (levicového jako pravicového, to je jedno) v občanském smyslu za plnohodnotnou lidskou bytost; zadruhé, že a proč považuji za nebezpečné, aby politikovi bylo dovoleno předstírat, že takovou plnohodnotnou bytostí skutečně je, a zasahovat do světa, nechce ani neumí pozitivně ovlivnit.

Peter Sloterdijk: Na jedné lodi. Pokus o hyperpolitiku, Votobia 1997, ISBN 80-7198-151-6, z orig. Im selben Boot přeložil kolektiv autorů vedený Břetislavem Horynou

Existují různé knihy a různá čtení. Jednou z možností, jak číst Greenova Honorárního konzula, je soustředit se na protiklad mezi stárnoucím parohatým ochmelkou Charley Fortnumem, tedy titulní postavou románu, a výkonným doktorem Plarrem, otcem "Charleyho" dítěte -- jinak ovšem mužem vyvázaným téměř ze všech společenských kontextů. Máme před sebou na jedné straně člověka, který se věnuje životu v jeho jednoduchém bytí a opakování ("obstarávání", řekl by Heidegger), a na druhé vykořeněného dobrodruha-odbojáře. První život svou veskrze trapnou praxí zachovává, druhý naopak spotřebovává, aniž doopravdy tvoří. Jeden je politováníhodný; znamená to však, že druhý je mu "nadřazen" a měl by mu "poradit", jak se stát úspěšnějším? A jak vlastně tuto opozici Fortnum -- Parr přesně pojmout?

Rozlišení mezi "předpolitikou" a politikou, typické pro konzervativní myšlení, nás sice vede správným směrem, ale pouze na půl cesty. Komentář Davida Selbourna, který se stal předmětem mé polemiky se šéfredaktorem Britských listů, leží jakoby na samé hranici předpolitického, neboť se tváří, že je korektně vzneseným názorem soukromé osoby. Ve skutečnosti jde však o apel na radikální změnu konzervativního politického stylu směrem k politickému aktivismu.

Dosti odlišným způsobem než dnešní konzervativci tematizoval problém předpolitického Friedrich Nietzsche v Ranních červáncích. Mravnost mravů (Sittlichkeit der Sitte) byla jakousi předběžnou -- a podle Nietzscheho dosti drastickou -- historickou etapou výchovy člověka k tomu, aby se vůbec byl schopen stát "zvířetem, které smí slibovat". Ani o tento protiklad mi zde však nejde.

Nezbývá mi proto nakonec, než se znova uchýlit k metafoře, kterou jsem už použil mnohokrát, ale k níž je mi nejspíš prostě souzeno se vracet i nadále. Protože Jan Čulík zřejmě oblibuje působivé citáty, vyjdu od jednoho takového:

"Politika začíná duševním přerodem od fyzické matky k metaforické -- stát samotný je takříkajíc větším lůnem; ono spřádá tu imaginární a psychoakustickou schránu, jež se jako společný duch klene nad celou polis."

Tolik již v úvodu citovaný Sloterdijk. Máme tu na jedné straně fyzickou reprodukci člověka, na druhé straně jeho společenskou existenci, která sebe samu činí snesitelnou jedině prostřednictvím všelikých psychických protéz a maškarád, které jí dovolují navodit zdání rodinné intimity ("corporate identity"!). Ti, kdo takové protézy spravují a vědí, jak jsou vlastně udělány, jich však nemohou sami užívat stejně jako ti, jimž jejich prostřednictvím vládnou. Vládnoucí třída je proto vykořeněna, představuje doslova smečku bezdomoveckých příšer. Aby si vládnoucí na tento stav radikální osamělosti navozený mocí zvykli, musí se zpravidla již od mládí věnovat atletice státu, což je ekvivalent jakéhosi "vzpírání mentálních činek". Kdo ve výcviku obstojí, stane se megalopatem. Kdo však neobstojí, je stále pouhý megaloman.

Zabývat se politikou znamená tedy zabývat se velkými věcmi; megalopaté mezi námi jsou pak ti, kdo se věcmi malými a nejmenšími v důsledku absolvované drezúry již zabývat ani nedokážou -- a pokud si chtějí uchovat svou kondici a výkonnost, tak se jimi skutečně zabývat nesmějí. Kde jde o opakování člověka člověkem, politik (jakožto politik) vždy přichází spotřebovat výsledek procesu, nikdy jako ten, kdo dává vzniknout.

Politik totiž vlastně nežije vlastní život. Ale raději opět citát:

"Homo politicus je člověk představující a zastupující moc. Je tím, kdo se musel naučit hovořit ve jménu moci. Řeč moci je bytostně reprezentující, sám funkcionář je znakem. Proto musí být, není-li monarchou, psychicky disponován k tomu, aby in absentia zastupoval Jednoho (či Jedno), z něhož vychází všechna moc, jako by 'on sám' byl přítomen. Autorita emanuje v zastupováních."

Pisatel tohoto článku, který strávil téměř celou první polovinu života coby znak zastupující "reálně existující socialismus" v okresním městě na Vysočině, k Sloterdijkovi sotva může něco podstatného doplnit. Snad jen tolik, že povaha politické moci v ČR před listopadem 1989 i po něm je v zásadě nezměněna a psychická dispozice dnešních megalopatů není o mnoho lepší, než kdysi -- s tím rozdílem ovšem, že svět se stal nekonečně složitějším a klade proto též podstatně větší nároky. O megalopatovi stále, a snad více než kdy jindy, platí, že

"K jeho bytostným rysům náleží poněkud nelidská vytrénovanost, která umožňuje jakoukoliv jalovou formu pohotovosti. Zde má idea celibátu jeden ze svých zdrojů -- je to funkční absence manželství a rodiny u manipulovatelných funkcionářů;"

to je pro mě nakonec nejexaktnější myslitelná formulace důvodu, proč politikům coby osobám lidsky invalidním vůbec nedovolit, aby se vyjadřovali ke vztahům mezi lidmi "tam dole". Ve skutečnosti s nimi nesdílejí jeden svět a nemohou jim rozumět, i kdyby nakrásně chtěli.

Kromě toho je tu ovšem ještě otázka možného spotřebování "morálního" diskursu mocí. A tou se vracíme zpět k úvodní metafoře.

Donedávna jakžtakž fungující sociální děloha/národní stát dospěla ke svému optimu někdy kolem roku 1975. Od té doby se pod různými jmény -- a postmodernita je ještě civilizovaný výraz, říká Sloterdijk -- šíří příznaky postpolitické paniky. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat... Nebo vlastně ne. Můžeme se také ještě po hlavě vrhnout do té úplně nejpitomější regrese, jak nás k tomu pošťuchuje Selbourne a všichni ostatní mluvčí reaktivních sil. Pokud to ale v této přelomové epoše opravdu uděláme, pak umetáme cestu k moci psychopatům, kteří nebudou mít nejmenší zábrany vyfantazírovat jakékoliv podlé kolektivní konfúze, jimž nám "mateřsky zintimní" vzorový koncentrák, který nám přichystají. Pokus vystavět radar v Brdech je pouze jedna z tisíce variant takového podvodu kalkulujícího s nenaplněnou potřebou bezpečí.

Pardon, přecházím do konfúzního reprezentačního módu: Radar je přirozeně naprosto bezpečný a pouze šiřitelé iracionálních obav se snaží před zodpovědnou veřejností zamlčet, že jde v podstatě o malinko větší mikrovlnnou troubu, dnes vlastně již symbol domácké intimity. Na pobytu v troubě není nic zvláštního a nebezpečného, což dokazuje například moudrá lidová pohádka o Perníkové chaloupce. Jako bychom nevěděli, že už i samotný pánbu je dneska v troubě... A jak se mu tam panečku skvěle daří! Jedině radar nás dokáže zachránit před sirobou a cizotou tam venku. Zde prosím pro vaše děti DVD se zbrusu novým večerníčkem Pekárek a Smaženka...

Kniha Petera Sloterdijka, z níž v textu rozsáhle cituji, byla přeložena do češtiny kolektivem autorů na filosofické semináři UP Olomouc vedeném Břetislavem Horynou. Vydalo ji nakladatelství Votobia, kterému můžete psát o dotisk :)

                 
Obsah vydání       2. 4. 2008
2. 4. 2008 Hromadná sebevražda novinářské individuality Ivo  Šebestík
2. 4. 2008 Chovejte se jako vláda suverénního státu
2. 4. 2008 Měla by ČR uznat Kosovo? Dopis vládě a poslancům
2. 4. 2008 Bývalá žalobkyně haagského tribunálu: Kosovští Albánci vykuchali Srby na obchod s lidskými orgány
2. 4. 2008 Klvaňa: Jaký pán, takový kmán Jan  Neoral
2. 4. 2008 ■ ■ ■ Hana  Tomšů
1. 4. 2008 Apríl v Jeruzalémě, aneb Izrael do NATO Karel  Dolejší
2. 4. 2008 Audit ještě neproběhl, ale vláda už výsledek zná... Bohumil  Kartous
1. 4. 2008 Tak teď už vážně nevím, proti komu je vlastně ten americký radar Štěpán  Kotrba
2. 4. 2008 Ruskoamerické rakety, Bukurešť a Soči
1. 4. 2008 Bývali Čechové... Egon T. Lánský
2. 4. 2008 Politické školení mužstva a pánbu v troubě Karel  Dolejší
31. 3. 2008 Xabar.Info: Rusko údajně zvažuje vybudování protiraketové základny ve Venezuele
2. 4. 2008 Tibetské parlamentní pokrytectví Lukáš  Lhoťan
2. 4. 2008 To je v Německu? V podstatě ano...
2. 4. 2008 Britské listy by měly vědět, na co mají Martin  Škabraha
2. 4. 2008 Jdu si koupit bicykl
2. 4. 2008 Podařený kousek
2. 4. 2008 Mesianistická víra jedné strany, že druhá strana musí být poražena s definitivní platností Jan  Prokeš
2. 4. 2008 Islám je "civilizačně neúspěšný"?
1. 4. 2008 Radar a pravěké myšlení Jan  Burian
1. 4. 2008 Ne základnám Ficovi: americký radar je i váš problém
2. 4. 2008 Poplatky u lékaře Vít  Hinčica
2. 4. 2008 Antika jako základní zdroj inspirace a kultury Boris  Cvek
2. 4. 2008 Několik záhad, týkajících se Lidových novin Michal  Vimmer
2. 4. 2008 Svoboda slova - svoboda poslouchat a číst Petr  Wagner
1. 4. 2008 Američtí kongresmani se v Praze setkali s oponenty radaru
2. 4. 2008 Charita a charisma Soňa  Hromátková
2. 4. 2008 Topolánkovy pytlíky pod očima Soňa  Hromátková
1. 4. 2008 Elektronické dálniční známky jako bratr Velkého bratra Štěpán  Kotrba
1. 4. 2008 Jedou, aniž by věděli kam Jan  Čulík
31. 3. 2008 Krize české literatury Štefan  Švec
31. 3. 2008 Špatná zpráva: Svoboda slova nemá velký politický vliv Ivo  Šebestík
31. 3. 2008 Je svoboda slova něco víc než akciová burza? Bohumil  Kartous
31. 3. 2008 Rezignuje dalajláma? Tibetská mládež ho možná donutí Štěpán  Kotrba
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008