Celá situace dokládá nový trend v ekonomice. I u nás mají manažeři státního podniku ČEZ mnohamilionové platy a odměny. Skutečnými vládci firem jsou právě jejich manažeři. Akcionáři (i stát) jsou jen užiteční hlupáci, kteří svými penězi udržují firmu. Podle platů manažerů to vypadá tak, že manažeři odčerpávají ze zisku firem obrovské částky.

Situace je taková, že tyto obrovské peníze mají vlastně ti slušnější manažeři. Ti chytřejší už přišli na to, že rozdělovat se o zisky s akcionáři je ztráta. Akcionáři jen parazitují na jejich práci. A proto se rozhodli, že se jich zbaví. Není to nic složitého. Protože ovládají celý podnik, začnou přesouvat aktiva na Bahamy nebo do jiných daňových rájů. Starý podnik zadluží. Vytunelují spořící a důchodové fondy pracujících. A když vidí, že už jim nikdo nepůjčí, nechají podnik zkrachovat. Co na tom, že akcionáři ztratí svůj majetek, co na tom, že pracovníci firem ztratí své naspořené peníze, že nebudou brát žádnou penzi. To jsou ty kolaterální ztráty, jak se dnes říká.

Pokud to, co popisuji někomu něco připomíná, má pravdu. Ano, to je případ Enronu, Wordcomu a dalších. Tam manažeři vytunelovali celý podnik, převedli peníze na svoje účty v zahraničí a přivedli akcionáře na buben. Akcionáři už v podnicích nerozhodují. Celé správní rady jdou na ruku manažerům -- samozřejmě, to není zadarmo. A tak ti neužiteční hlupáci přijdou o všechno. Chytří a bezohlední vítězí. Jak ukázala praxe - krást se vyplatí. Tresty za vytunelování byly symbolické, výnosy stály za to.

Akcionáři firem, ve kterých mají manažeři obrovské platy, by jim měli ještě poděkovat, že je ještě nepřipravili o všechno. Celá situace je známa již delší dobu. Mnohé americké filmy ukazují podstatu kapitalistického podnikání. Ukazují jakým způsobem se vydělávají peníze. Ukazují propletenec těchto lidí s politiky i podsvětím. Filmy jako "Wall street" nebo "Peníze těch druhých" ukazují tu odvrácenou stranu -- je to pohled do kuchyně. Dokonce i červená knihovna Rosamundy Pilcherové už několikrát popsala tento problém.

Celá situace je známá -- řešení však neexistuje. V celém spojení akcionářů a manažerů jeden potřebuje druhého. Jeden bez druhého nemůže být. Vítězí ti silnější a chytřejší. Jediní, komu to může být jedno jsou jejich zaměstnanci. Ti si najdou jinou práci a žijí dál ze dne na den -- bez starostí a bez hrozby kriminálu.