Důvodem tohoto nebývalého rozruchu je snaha vlády velké koalice otevřít cestu k privatizaci akciové společnosti, která je plně v rukách státu. Ta vznikla v roce 1994 po sjednocení Německa spojením německých Spolkových a Říšských drah, kdy v prvém případě byla provozována železniční doprava na západoněmeckém území a v druhém na teritoriu NDR.

Tím vznikla největší dopravní společnost v Evropě se základním kapitálem ve výši 2,15 miliard euro rozdělených do 430 milionů akcí, které vlastní stát. Nedá se s nimi doposud obchodovat a jsou v rukách tzv. soukromého státního podniku DB AG (Deutsche Bundesbahn AG).

Obhospodařuje nejhustší železniční síť v Evropě v délce 34 tisíc kilometrů, které se vyrovná v počtu na obyvatele pouze švýcarská a v loňském roce přepravila l,854 miliard cestujících. Přitom byla loňského roku zisková 1,7 miliardami euro při obratu 30 miliard euro.

Spolková vláda zdůvodňuje své rozhodnutí očekáváním zlepšení ekonomických parametrů a lepších služeb včetně přesných vlakových spojů za "přijatelné ceny". Dosavadní akciová společnost DB AG by mohla prodat až 49,9 procent soukromým investorům, zřejmě ve formě již existujících akcií, ale o tom nebylo ještě definitivně rozhodnuto.

Železniční síť by přitom právně zůstala spolkovým vlastnictvím, ale mohla by být drahami nejméně l5 let obhospodařovaná. Tento krok však bude muset být schválen oběma komorami parlamentu a zde podle politických analytiků zřejmě narazí na velký odpor.

Již podle reakce zemských vlád vznikla velká obava, že by se peníze daňových poplatníků určené pro železniční cesty mohly dostat ve prospěch soukromých investorů. Hesencký ministr dopravy křesťanský demokrat Alois Riehl upozornil v listě "Frankfurter Rundschau", že nevidí v tomto okamžiku, aby ve Spolkové radě, která reprezentuje země, podpořila tento návrh kvalifikovaná většina. Přímo označil návrh na privatizaci za "nezpůsobilou a vůči spotřebitelům za málo přátelskou".

Naproti tomu křesťanský demokrat předseda dopravního výboru Bundestagu Klaus Lippold prohlásil, že nejde o to tuto privatizační iniciativu zastavit. Půjde o to, aby Bundestag ruku v ruce s Bundesratem a spolkovými zeměmi ji rozhodujícím způsobem zlepšil a pak předložil. Jeho spolustraník ministr dopravy Severoporýní-Vestfálska Oliver Wittke již není tak optimistický a upozorňuje, že soustředění na rentabilní dálkové spoje bude mít za následek postižení místní a regionální dopravy. Zástupce předsedy unionistické parlamentní frakce Hans-Peter Friedrich však hájí vládní rozhodnutí, i když připouští možnost problémů s místní dopravou. Spolkový ministr dopravy sociální demokrat Wolfgang Tiefensee ubezpečil, že železniční tratě zůstanou i po částečné privatizaci plně v rukách státu. "Žádný soukromý investor nedostane možnost vzít ani jediný kilometr kolejnic."

Zákazníkům pak slíbil cenovou stabilitu a úroveň dopravy. Představitel německého odborového svazu DGB Claus Matecki však považuje za skutečný cíl reformy obětování podniku DB AG privátní sféře. Navíc ohrozí zaměstnanost jeho 230 tisíc pracovníků, protože podle zkušeností již provedené privatizace Pošty a Telekomu bude následovat hromadné propouštění a snižování mezd.

Podle názoru ředitele Německého hospodářského institutu Michaela Hütnera však dílčí privatizace drah nebude "žádnou procházkou".

Od zavedení tzv. lidových akcií neočekává nic příznivého a pokud se bude chtít získat soukromý kapitál, je nutno připravit strategický koncept. To ukázal příklad Japonska a Velké Británie.

Právě poslední případ je pro odpůrce privatizace dráhy odstrašující, protože před třemi léty zahájila Velká Británie její zpětné zestátnění. Stalo se v důsledku katastrofálního vývoje po privatizaci před deseti léty, kdy soukromá společnost "Railtrack"zanedbala železniční tratě a došlo k řadě neštěstí, při kterých zahynuly desítky obětí.

Jak konstatoval předseda nynější "Network Rail" Ian McAllister, v současné době jezdí vlaky stále přesněji a cestující jsou spokojeni jako nikdy předtím.

Pozn. JČ: Zestátněn byl v Británii však pouze krachující podnik Railtrack (Železniční komunikace), na státem vlastněných "kolejnicích" stále provozuje vlaky řada soukromých firem, ovšem s velkými a kontroverzními státními dotacemi.