Mikrovlny jsou vysokofrekvenční radiové vlny (radiofrekvenční elektromagnetická pole) a jsou -- stejně jako viditelné světlo -- částí elektromagnetického spektra. Mikrovlny se používají především pro vysílání televize, v radarech pro vzdušnou a námořní navigaci a pro telekomunikaci, počítaje v to mobilní telefony. Používají se také v průmyslu při zpracování materiálů, v lékařství pro léčbu diatermií a v kuchyních pro přípravu jídel. Podobně jako světlo se mikrovlny šíří prostorem, odrážejí se od předmětů a pohlcují v materiálech. Kovové materiály mikrovlny úplně odrážejí, nekovové materiály jako sklo a některé plasty jsou pro mikrovlny většinou průhledné. Materiály, které obsahují vodu, například potraviny, kapaliny nebo tkáně účinně pohlcují mikrovlnnou energii, která se pak mění v teplo. Tento informační list se zabývá funkcí mikrovlnných trub a otázkami bezpečnosti provozu mikrovlnných trub používaných v domácnostech. Podrobnosti o podstatě elektromagnetických vln a o zdravotních vlivech radiofrekvenčních a mikrovlnných polí jsou k dispozici v listech WHO č. 182 a 183.

Mikrovlnná energie se v těle člověka absorbuje a zahřívá exponovanou tkáň. U orgánů, které mají špatnou cirkulaci krve a méně účinnou teplotní regulaci jako je oko, nebo u orgánů citlivých na teplotu jako například varlata, je riziko tepelného poškození větší. Tepelné poškození však může nastat jen při dlouhé expozici velmi vysokým výkonovým úrovním, které velmi překračují úrovně, jaké se naměří vně mikrovlnných trub.

Mezinárodní standardy

Některé státy a stejně tak Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC), Mezinárodní komitét pro elektromagnetickou bezpečnost (ICES) při elektrotechnickém institutu elektrických a elektronických inženýrů (IEEE) a evropský komitét pro elektrotechnické standardy (CENELEC) vyhlásily pro mikrovlnné trouby limit 50 W/m² pro jakékoli místo vzdálené 5 centimetrů od vnějšího povrchu výrobku. Ve skutečnosti je emise moderních mikrovlnných trub podstatně nižší než tento mezinárodní limit, a zařízení má jištění znemožňující expozici lidí mikrovlnným zářením, když je trouba zapnutá a její dvířka zůstala otevřená. Expozice rychle klesá se vzdáleností -- například osoba vzdálená od trouby 50 cm je vystavena záření stokrát slabšímu než osoba ve vzdálenosti 5 cm.

Výše uvedené emisní limity jsou určeny pro zkoušení, zda výroky vyhovují technickým předpisům a nikoli bezprostředně pro ochranu před expozicí. Komise ICNIRP publikovala směrnice pro stanovení expozičních limitů pro celé elektromagnetické spektrum. Limity pro mikrovlny jsou stanoveny tak, že jejich dodržení vylučuje poškození zdraví jakýmkoli známým působením. Jsou pro zaměstnance i pro obyvatelstvo hluboko pod hladinami, kdy se projevuje nebezpečnost z ohřívání expozicí mikrovlnnému záření. Emisní limit zmíněný výše je v souladu s expozičními limity doporučenými komisí ICNIRP.

Světová zdravotnická organizace vytvořila prostřednictvím "Projektu EMF" program pro posuzování výsledků výzkumu a vyhodnocování rizik z expozice elektromagnetickým polím z intervalu frekvencí od 0 do 300 GHz. Vyhodnocování WHO provádí ve spolupráci s komisí ICNIRP. Projekt EMF má webovou stránku spojenou s "Informacemi WHO" ("WHO Fact Sheets"), kde se vyjadřuje k různým aspektům expozice EMF a zdraví.

zdroj: WHO Information - Centrum pracovního lékařství - překlad Luděk Pekárek ZDE

WHO Fact Sheets - v angličtině ZDE

V ČR je závaznou normou vyhláška MZ ČR č.408/1990 Sb. .Dle této vyhlášky je nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro pracovníky obsluhy zařízení dána vzorcem : WSP = S (W) . t(h) = 800 mikroW/cm² při dodržení podmínky že maximální výkonová hustota pole nesmí být větší než 2650 mikroW/cm² a pro obyvatelstvo WSO = S(W) .- t(h) = 120 mikroW/cm² při dodržení podmínky, že maxumální výkonová hustota pole nepřesáhne 250 mikroW/cm² . Z toho vyplývá že pro trvalý 24 hodinový pobyt v elektromagnetickém poli nesmí průměrná výková hustota přesáhnout 33 (5) mikroW/cm² .

zdroj: Mykos ZDE

Je všeobecně známou skutečností, že mikrovlné záření degradativním způsobem rozkládá buňky živého organismu - působením na molekulárně váznanou vodu, což může vést k rozvoji rakoviny kůže, oslepnutí a dalších nevratných projevů skryté povahy v živém organismu. Tento princip je mimo jiné principem mikrovlnné trouby. To, co je kvalitné tepelnou úpravou potravin, je ovšem procesem neslučitelným se životem.

Patent na mikrovlnnou troubu byl podán v r. 1952 a první mikrovlnka se na trhu objevila v r. 1961. V České republice jsou mikrovlny již od roku 1994 používány k sušení dřeva, které je nejen rychlejší, ale také levnější než v klasických sušárnách. Výhodou je, že k ohřevu dochází uvnitř dřeva a tlakem vznikající páry je vlhkost rychleji vytlačována k povrchu. Schopnost silně pohlcovat mikrovlnné záření mají polární látky, např. voda, která má hlavní podíl na ohřevu potravin. Interakce mikrovln s molekulami polárních látek vede k vzniku tepla na molekulární úrovni. Polární molekuly jsou běžně neuspořádané, v elektrickém poli se orientují zápornou částí ke kladnému pólu a kladnou k zápornému. V mikrovlnném poli se polarita mění 2,45.10⁹ krát za sekundu, polární molekuly se snaží tyto rychlé změny sledovat, tj. pokaždé změnit orientaci, dochází k jejich vibraci až rotaci ve směru pole. Při vysoké rychlosti oscilace pole nestačí molekuly tyto změny zcela sledovat a výsledkem pohybu a vzájemného "tření" molekul je přeměna mikrovlnné energie na teplo. Při ohřevu nehomogenních materiálu se proto silně zahřívá pouze polární část. Dá se říci zjednodušeně, že rychlost změn polarity je odvislá od kmitočtu mikrovln. Mikrovlny se uplatňují i při sterilizaci půdy nebo osiv (tento účinek je současně i průvodním jevem při sušení v mikrovlnné sušárně) a znamenají také spolehlivou metodu při likvidaci plísní, hub a dřevokazného hmyzu. Dalšími podstatnými vlastnostmi, které ovlivňují interakci látky s mikrovlnným zářením jsou tepelná kapacita, tepelná vodivost, skupenství látky (ovlivňující možnost rotace molekul) a u kapalných látek jejich výparné teplo.

Riziko působení na lidský organizmus tedy spočívá v působení tepelných efektů narušujících strukturu některých makromolekul, a ohřívající vodu v buňkách, v případě úniku mikrovln mohou být nejcitlivěji zasaženy oči.

Mikrovlnými technologiemi se v České republice zabývá pracoviště Ústavu chemických procesů Akademie věd (ÚCHP) v Praze, např. ing. Milan Hájek, CSc., ale i odborné pracoviště Ústav leteckého zdravotnictví Vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde se po dlouhou dobu zkoumal vliv radarů na lidský organismus.

Populáně podané informace o mikrovlnách naleznete na stránkách MFF Karlovy univerzity.

připravil -koš-