"Určitě je to úžasný výkon," souhlasil Zlomeček, "jenže k čemu je to dobrý? Vždyť je to blbost a Káju teď bolí jazyk."

"No a co?" namítl nezaměstnaný básník Šušma. "Zase nemusel toho panáka zaplatit. Proto to dělá."

"No, z hlediska zbytečnosti je to stejný, jako světovej rekord ve skoku do výšky nebo šampionát v kopaný, to taky není nijak užitečný," řekl Zlomeček, invalidní důchodce, podnikající v oblasti nabízení toaletního papíru turistům u Karlova mostu.

"Takovejch výkonů je víc," souhlasil Šušma. "Vemte si toho slovinského pána, co plaval celou Amazonkou a piraňi ho kousaly do zadku, ale on vytrval. To byl taky důležitej bezcennej výkon."

"Viděl jsem fotku, jak se osmnáct tisíc Mexičanů a Mexičanek slíklo do naha a vyfotilo se, čímž vytvořili světovej rekord," poznamenal Hamánek, pěstitel nutrií, jenž stále poněkud čpí jejich navinulým masem, jímž se živí.

"To mohla bejt sranda," kývl Churaň, řečený Čuraň nebo taky Pátá Bé, majitel to penzionu, jenž mezi nás chodí, protože jeho vlastní pivo je mu příliš drahé.

"Určitě," souhlasil Hamánek, "jenže můj strejček v Mexiku byl a říkal, že v tom městě je děsnej bordel. Když si představím energii, čas a peníze, který tak fotka stála, napadá mě, co kdyby místo toho udělali světovej rekord v uklízení a klidně by u toho mohli bejt nahý..."

"Na tom," řekl kysele Šušma, "by ten fotograf ale hovno vydělal."

"A náš primátor vylezl na Everest!" řekl Krákora, zlý trafikant-exkomunista. "Co všechno mohl místo toho uklidit!"

"Čomolungmu," opravil ho Blbrejžek, který nám v poslední době zelená. "Ať žije dalajláma."

"Ale houby," zavrčel Šušma, "potřeboval odvykačku od prášků a tak to využil k politický reklamě."

"No," řekl jsem já, "někdy je to smutné. Kdysi jsem v Zermattu pod Matterhornem navštívil hřbitov horolezců -- leží jich tam skutečně hodně -- a dojal mě hrob jednoho sedmnáctiletého Američana, kde bylo pod jeho jménem stručně napsáno: He choose to climb. Bylo to jeho poslední rozhodnutí."

"Z tohoto hlediska," pravil Zlomeček, "když už mluvíme o kravinách... Není zajímavé, že finančně nejúspěšnější filmy světa posledních týdnů jsou také vlastně úplné blbosti? Pavoučí muž, umělák Šrek a ten třetí je aspoň dětská pohádka o pirátech?"

"Není," pravil prodavač ušanek Peňous, "mám přítele, který jednou pomáhal uklízet v ateliérech po natáčení, takže ví o filmu mnoho a ten říká, že sehnat peníze na blbost je daleko, daleko snazší. Navštívíte-li ředitele banky nebo pojišťovny a řeknete mu, že to bude kravina, ale zábavná, už sahá po milionech..."

"Zvlášť," vmísil se Šušma, "když ví, že mu hned jeden pošlete na manželčino konto za spolupráci na scénáři..."

"Když ale," nenechal se Peňous vyrušit, "mu oznámíte, že jde o film režiséra, který už dostal několik cen na uměleckých festivalech a bude to umělecky náročná sonda do morální problematiky, můžete se spolehnout, že vás vyhodí."

"No, ale není to nějak vysvětlitelný filozoficky?" naléhal Hamánek.

V té chvíli se ozval filozof docent Čmelík, vysokoškolský pedagog, který zpravidla sedává v koutě a tiše pije desítku, aniž by se do zásadních diskuzí vměšoval, necítě se k tomu oprávněn. Promluvil, řka:

"Jean Paul kdysi napsal, že naše možnosti musí mít hranice, jinak bychom žili v mrtvé poušti, protože žijeme jen skrze to, co je nedosažitelné."

K tomu, jak často uzavírám fejetony, už nebylo co dodat.