5. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 1. 2007

Dejte do ústavy prázdniny

Pravděpodobnost, že v České republice vznikne na základě dnes už loňských voleb vláda, jsou mizivé. Vznikne-li nějaká, bude velmi podobná té současné. Buď nezíská důvěru a zemře při porodu, nebo důvěru získá a přijde o ni při nejbližší příležitosti. Ústava pro tento stav zaručuje vcelku jasný postup, který by málokdo nestranný mohl vykládat vícero způsoby. Jsou tři pokusy o to sestavit vládu.

První dva jsou v rukou prezidenta, poslední v rukou předsedy sněmovny. Prezident nebo předseda sněmovny musejí někoho pověřit sestavením vlády, jmenovat premiérem a následně musejí jmenovat premiérem navrženou vládu. Je ovšem pod úroveň ústavy, nejvyššího společensko právní úmluvy, aby v tomto rituálu ustavení správce společenské moci vymezovala jako nějaký trestní řád, že tak musí být pod sankcí učiněno bez zbytečného odkladu.

Trestejte prezidenta, který může být stíhán pouze pro velezradu...

Je pod úroveň ústavy, aby vymezovala termíny, v nichž musí být vláda jmenována. Je dokonce nemožné, aby takové termíny vymezovala, protože v případě, kdy by došlo k nepředvídatelné události a vládu by skutečně nebylo možné jmenovat (např. při úmrtí někoho z vysoce postavených politických představitelů), by rázem nastal mimoústavní stav, aniž by za to někdo mohl nést odpovědnost.

Řekl bych, že ústava je vcelku v pořádku. Co není v pořádku, je chování těch, kteří rituál ústavy mají provádět. Pojmenovat tento ústavní proces rituálem přitom není hanlivé. Jedině jako rituál, tedy neporušitelný děj, může být ústava respektována. Jestliže ale rituál respektován není, pak celá ústava ztrácí smysl a měli bychom se naučit žít bez ní, což asi nebude jednoduché; anebo je nutné, aby se politická reprezentace začala chovat tak, aby bylo zřejmé, že právě ústava, nikoliv partikulární a osobní zájmy, je jejich východiskem i cílem. Jak se česká politická reprezentace chovala?

Co dělal prezident -- prezident má tu čest, aby jmenoval premiéra a vládu v prvních dvou případech. Od loňského června se mu to ale podařilo udělat pouze jednou. Poprvé dal předsedovi ODS tříměsíční prázdniny (neměla by ústava respektovat roční období?), aby posléze jmenoval vládu, která od počátku měla nepatrnou šanci na získání důvěry. Této vládě paradoxně nevěřil ani její premiér. Když vláda neuspěla, prezident si vzal podzimní prázdniny (ústava by to asi skutečně měla zohlednit) a rozhodl se, že jmenuje premiéra asi za měsíc. Fantazií český prezident zrovna neoplývá, takže předsedovi ODS v podstatě vrátil jeho demisi, něco jako "zkus to znovu a pořádně". Když mu ale repetent přinesl nový nedonošený seznam kamarádů do deště, prezident zastavil čas. On sice ví, že vládu jmenovat musí (pardon, to řekl jeho mluvčí, ale tomu chlapovi se nedá moc věřit, takže je na místě dementi), a také to udělá, ale když ta ústava je tak povýšeně vágní, že dovoluje nejeden nevídaný rozmar. Nyní se tedy ocitáme ve stavu, kdy prezident vládu na návrh premiéra jmenuje. Ano, nikdo by nevěřil, jak dlouho může takové jmenování trvat. Trvá-li však týdny, co brání tomu, aby trvalo měsíce, roky...

Co dělal premiér a předseda vítězné ODS a jeho strana -- ten fantazií také příliš neoplývá. Je to skutečně smutný vítěz, který nejčastěji vypadá, že mu to trápení snad ani nestálo za to (ale to zatím vždycky přejde). Měl po volbách docela dlouho prezidentské prázdniny. Řekl si, že je škoda zbytečně si kazit tak hezký čas a narychlo spíchl trojkoaliční projekt, což bylo skutečně nejjednodušší řešení ze všech. Optimismus nebyl na místě a když se začaly objevovat úplně prázdné papíry (ÚPP), bylo jasné, že budoucí premiér stojedničku nemá a nezbývá mu než zjistit, má-li ji někdo jiný. Vládu nakonec složil bez koaličních partnerů a samozřejmě nezískal důvěru. Ani ji nechtěl, pořád říkal v projevu poslancům, aby pro vládu nehlasovali... Možná, že by skutečně jakous takous vládu dojednal, ale ODS si to na poslední chvíli rozmyslela. Navíc se blížily Vánoce, čas prázdnin, a tak se znovu oprášil starý dobrý trojkoaliční projekt. Nyní je už několikátý týden jmenováván a zdá se, že pokud bude někdy dojmenováván, bude to derniéra jednoho politika, který se konečně bude moct naplno věnovat řešení svých osobních problémů.

Co dělal bývalý premiér a předseda druhé nejsilnější strany -- ten si po prohraných volbách prodloužil prázdniny ve svém úřadě a patrně si dlouho myslel, že v něm i zůstane. Když se mu podařilo neuvěřitelné, a to když přemluvil představitele náboženského antikomunismu, aby se nechal podporovat hlasy komunistů, vypadalo to, že se mu snad povede mistrovský kousek. Ostatní náboženští antikomunisté, které babičky z jihu Moravy stále udržují v parlamentu, se však zalekli, a tak nezbylo než se smířit s tím, že případné další vládnutí dostane trhlinu. Je asi možné cítit jako křivdu, že i druhý pokus byl investován stejně jako první, ale předseda ČSSD si možná neuvědomuje, jaký handicap sebou nese. To, že je velkou částí společnosti upřímně nenáviděn, a to často i lidmi, kteří by asi jeho stranu volili, je možná z velké části nespravedlivé. Jako spasitel za bývalého předsedu, o kterém nikdo nemluví jinak než o "Standovi" (jak jinak než s naprostým despektem), zabral dobře, ale dokonale si dokázal vytvořit téměř stejně negativní image (abychom byli spravedliví, DNES a denně tu byla a je velmi silná vůle tak učinit). Je ale vcelku jedno, jak k tomu došlo, je to prostě tak. Předseda ČSSD už ví, že zřejmě ani na třetí pokus nebude tím, kdo má sestavit vládu. Měl by také přemýšlet o tom, zda neulevit sobě i své straně. Je ale v současné ČSSD někdo, kdo by ho mohl vystřídat...?

Co dělali lidovci -- byli u toho, když se kalil první trojkoaliční projekt. Byli u toho, když se kalila spolupráce s ČSSD. Jsou u toho, když se kalí druhý trojkoaliční projekt. Nebyli pouze u prvního pokusu, ale o nic nepřišli. Mezitím využili povolebních prázdnin - stihli odejít staré vedení a nahradili ho zbrusu novým. Předsedou se stal přítel rázných a rychlých řešení, který se mnoha českým občanům prostě musí líbit. Nemohou si pomoct. Pokud trojkoaliční projekt selže (jako že selže), budou možná i u toho, jak se bude kalit spolupráce s ČSSD. A s novým předsedou mají určité šance na to, aby byli u toho všeho po dalších volbách, nejlépe, budou-li předčasné.

Co dělali zelení -- zelení prázdniny nepromarnili. Mají také oblíbeného předsedu, zejména díky němu je tradičně (středo)levicová strana považována za středopravicovou. Že je to vzhledem k základním idejím, které tvoří program strany, trochu podivné? Nu, i předseda strany potvrdil, že mají nejblíže k ČSSD, jenže když tam je ten mediálně neakceptovatelný "vůdce". Zato s ODS není velký problém. Programová příbuznost je spíše mezidruhová, ale předseda ODS je přece jen mediálně akceptovatelnější partner. To je důležité zejména pro další volby, takže nač si zužovat zajímavý elektorát. A navíc je tu ten náboženský antikomunismus, který předseda umí ještě z KDU...

Co dělali komunisté -- dělat toho moc nemohli, jejich prázdniny jsou víceméně vynucené, ale je otázka, zda je to úplně špatně. Při pohledu na ně zůstává často rozum stát. Jedná se o starého psa, nebo o novou kočku? Staromladý kočkopes je až moc neuvěřitelný.

Myslí si snad někdo, že je možné ústavu naplňovat svědomitěji a poctivěji, než jak to politická reprezentace předvádí? Já myslím, že by ústava měla více zohledňovat prázdniny...

                 
Obsah vydání       5. 1. 2007
7. 1. 2007 Izrael "plánuje jaderný úder proti Íránu"
7. 1. 2007 Varšavský arcibiskup rezignoval těsně před jmenováním
6. 1. 2007 Podepsal jsem výzvu "Jsme občané" Karel  Dolejší
6. 1. 2007 Přehodnotíme své styky se zeměmi, které kritizují popravu Saddáma Husajna
6. 1. 2007 Peníze a zabíjení v Iráku
5. 1. 2007 "Oběšením se Saddám Husajn stal mučedníkem"
5. 1. 2007 Tony Blair k Saddámově popravě mlčí
6. 1. 2007 "Ostudná oprátka" Viliama Bucherta Jan  Čulík
6. 1. 2007 Epifanie člověka aneb Roubíčku, oni jsou blb Zdeněk  Bárta
5. 1. 2005 Tři králové aneb Slavnost Zjevení Páně Irena  Ryšánková
5. 1. 2007 Oslí můstek k trojkoaliční smlouvě Ladislav  Žák
5. 1. 2007 Topolánek: Bydlím se svojí partnerkou Lucií Talmanovou. K jejímu těhotenství se nebudu vyjadřovat Mirek  Topolánek
6. 1. 2007 Čína a Rusko spolupracující jako nikdy předtím
5. 1. 2007 Nejhorší noční můra Spojených států: Tahá za nitky dnešní irácké vlády Írán?
5. 1. 2007 Dejte do ústavy prázdniny Bohumil  Kartous
5. 1. 2007 Michael  Marčák
5. 1. 2007 Charta 77 ako zárodok "občianskej spoločnosti" Eduard  Chmelár
5. 1. 2007 Buď chceme demokracii, ve které figurují čitelné osobnosti s politickou vizí, nebo bordel
5. 1. 2007 Kauza Redeker: Má zbabělost Francie kulturně-historické pozadí?
5. 1. 2007 Británie by měla přijmout muslimské hodnoty
5. 1. 2007 Michael  Marčák
5. 1. 2007 Sedmička je dobrá Václav  Dušek
5. 1. 2007 Svoboda - od čeho - k čemu, aneb Vždy ohrožené poměry Uwe  Ladwig
5. 1. 2007 Nebezpečné archivy: Kateřina Jacques a Ya Basta Topí  Pigula
5. 1. 2007 Nebezpeční novináři vs. osobní vývoj Jan  Motal
5. 1. 2007 Len tak mimochodom...
5. 1. 2007 Je těžké mluvit a myslet zároveň Bohumil  Kartous
5. 1. 2007 Michael  Marčák
5. 1. 2007 Kde jsi, doktore Galéne? Tomáš  Krček
5. 1. 2007 Mar del Plata, Pinamar, nebo Buenos Aires? Meike  Snijder
5. 1. 2007 Mar del Plata, Pinamar or Buenos Aires? Meike  Snijder
5. 1. 2007 Mikve Jiří  Staněk
5. 1. 2007 Ošklivý zlý slon Filip  Rožánek
5. 1. 2007 Čulíkova novoroční rada nad zlato aneb Proč se Moldavané usmívají? Josef  Brož
5. 1. 2007 Milan  Kozelka
5. 1. 2007 Krize klimatu, nepríjemná pravda Ala Gora Dobrota  Pucherová
5. 1. 2007 Čo po sebe zanecháva Kofi Annan Radovan  Geist
4. 1. 2007 Saddámova poprava: "Ještě jednou! Pořád to ještě není dost důstojné!"
4. 1. 2007 Konec starých časů Alex  Koenigsmark
4. 1. 2007 Závěrečná bilance vlády režimu Saddáma Husseina a možná východiska z krize Jaroslav  Bureš
4. 1. 2007 Lyrický optimismus z Glasgow aneb O Čulíkově kolizi mocenské spásy Josef  Brož
5. 1. 2007 Divadlo z Moskvy v Praze Ivan  Bednář
4. 1. 2007 Somálsko: dávat vinu obvyklým podezřelým, to je recept na vleklou regionální destabilizaci Mesfin  Gedlu
4. 1. 2007 Miloš, Gert, Milan, Frau A a vize budoucnosti Miloš  Pick
3. 1. 2007 Americký generál: "My bychom popravili Saddáma Husajna jinak"
3. 1. 2007 Všem občanům drahé divadlo Filip  Rožánek
3. 1. 2007 Novoroční zamyšlení Egon T. Lánský
5. 1. 2007 Britské listy rostou - za listopad skoro milión stažených stran
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
5. 1. 2007 Nebezpečné archivy: Kateřina Jacques a Ya Basta Topí  Pigula
5. 1. 2007 Dejte do ústavy prázdniny Bohumil  Kartous
5. 1. 2007 Buď chceme demokracii, ve které figurují čitelné osobnosti s politickou vizí, nebo bordel   
31. 12. 2006 Kondom Oldřich  Průša
29. 12. 2006 Očišťuje se ODS (aspoň trochu) od starého balastu? Boris  Cvek
23. 12. 2006 Proč média nepíší, že Klaus porušuje ústavu?   
22. 12. 2006 O Klausovi, vládě, která nebyla jmenována, a českém právním řádu   
22. 12. 2006 Konečně se zbláznili Oldřich  Průša
21. 12. 2006 Agenda 2010 není ústupem z programových pozic ČSSD -- je to přímo dezerce Martin  Kunštek
21. 12. 2006 Přeběhlíci v poslaneckých řadách: pošlapávání demokracie Dalibor  Jenne
20. 12. 2006 Mýty a iluze české politiky Oskar  Krejčí
19. 12. 2006 Agenda 2010 není ústupem od programových pozic Jiří  Havel
15. 12. 2006 Ústavněprávní volnomyšlenkáři Oldřich  Průša
14. 12. 2006 Mýto, Kapsch a politika   
14. 12. 2006 Mýtus, který skončil už dávno Bořivoj  Horský