Aby slovní termín nadsázka měl význam a byl nějakým funkčním kriteriem, je třeba vědět, čeho je nadsázka nadsázkou a to nebylo v případě filmu autorem řečeno. Ivan David jr. jakoby automaticky počítá s tím, že čtenář bude vědět, co tím slovem myslí, protože každému divákovi musí být přece jasné, že autoři Sin City pracují s obrovskou nadsázkou. Potíž je, že autor zapomněl, o co vlastně filmu jde, co je jeho záměrem a věru to rozhodně nebyla snaha ukázat rozdíl mezi dobrem a zlem.

Sin City totiž otrocky a pro mě nesmírně nudně kopíruje kreslený comics "filmovými" prostředky, za to ostatně sklízí obdiv, avšak žádnou nadsázku v něm neshledávám. Proč? Protože už sama předloha, onen kreslený comics, je nadsázkou, a to velice funkční, což Ján Simkanič také zmiňuje. Jak ovšem mohu nadsazovat něco, co samo už je parafrází reality, co už se samo stalo ikonou, velmi dokonalou nadsázkou, navíc notoricky známou?

Funkce nadsázky je přece v tom, že pomáhá zesrozumitelnit divákovi nějaký jev, výjev reality, metodou přehnané skutečnosti, či její redukcí, nebo parafrází. Nadsázka je funkční stylizace a na této stylizaci je comics založený a jinak by to asi ani nešlo, má-li být tento žánr tím, čím je a proč je vyhledávaný. Vždyť "porozumět" Sin City předpokládá u diváka alespoň minimální zkušenost s kresleným comicsem a úspěch filmu je právě na tom jeho autory kalkulován.

A tak autoři filmu udělali pouze jediné, okopírovali statický comics, rozpohybovali ho, dali mu sice jeho vizualitu, atmosféru, avšak tím ho současně zničili a to, co je v kresleném comicsu onou důležitou nadsázkou, se jim právě proto smrsklo jen do obyčejné nefunkční brutality. Argument vizuální podívané, onen moment překvapení z možností filmu, totiž jeho schopnost napodobit comics (opravdu ale jen napodobit), vůbec neobstojí. Film Sin City je špatný comics, nefunkční kopie (funkční maximálně pro ty vyšinuté jedince), logicky obsahově a formálně slepá cesta, to je vše. The End.